Jan Stern

Soubor esejů a studií o tajemství reklamy, lidské sexuality, pohádek, výkalů a žen. Přiznám se, až donedávna jsem vyloženě nesnášel texty, ve kterých se vyskytovaly na malé ploše a v těsném sousedství slova Červená Karkulka, Mojžíšova přikázání, narcismus reklamy, Josef Švejk, mýtický hrdina, sebeukájení a Rychlé šípy. Považoval jsem je za pohodlnou formu útěku z reality, za projevy postmoderny v tom nejhorším slova smyslu. S překvapením o to větším jsem se začetl do esejů Jana Sterna. Na malé ploše a v sousedství co nejtěsnějším mi všechny tyto (a ještě některé další) motivy ukazují cestu k pochopení světa světa, ve kterém žiju. Pokud je snad i tohle postmoderna, budu se o ní muset napříště vyjadřovat uctivěji.

Autorova pátá kniha esejů. Freudiánská pitva všednosti, v níž se analýze podrobí otevřená lednice, kopací míč, kaluž, sníh, nafukovací člun, vlas v jídle či samolepky v metru. Autor si pokládá zásadní otázky jako: Proč jsou gayové pohlední?, Proč si vlastně žena pořizuje muže?, Proč jsou dnešní dívky nesnesitelné? či Jaký je smysl života?. Odhodlává se rovněž k herezi a reformuluje Freudovu teorii snu, pudu smrti, chybného úkonu i Ega. Nechybí ani tradiční výklady řady pohádek či seriálů Včelka Mája a Spadla z oblakov.

Freudovsky orientovaný esejista rozebírá tentokrát texty Starého zákona, na jeho psychoanalytické lehátko ulehli bibličtí hrdinové Kain, Ábel, Noe, Abraham, Jákob, Josef i Onan.

Tato kniha je první filosofickou prací Jana Šterna. Ve své práci rozvinul čtvrtý modus bytí, jak ho zformuloval Aristoteles ve své Metafyzice. Navázal přitom na Heideggerův esej Aristotelova Metafyzika. Zatímco první tři mody bytí uvedené v Metafyzice - věc je taková, věc je, tvrzení o věci je pravdivé - se staly pilířem pozdější filosofie, čtvrtý modus (byť z jistého úhlu vlastně nejzajímavější) stál stranou filosofického bádání. Teprve Heidegger na něj upozornil samostatnou prací. Je nepochybné, že toto Heideggerovo připomenutí stálo jako hlavní impulz za Šternovou prací. Základním posunem od Aristotelova pojetí bytí jako možnosti a skutečnosti je v této práci pojetí možnosti nikoliv jako kauzálního faktoru utváření skutečnosti - možnost jako příčina skutečnosti, jež se z ní vyvine, ale jako trvalé dialektické součásti skutečnosti. Neboli možnost a skutečnost tvoří dialektickou dvojici, která existuje jako trvalá součást každé věci, jako modus jejího bytí. Z toho plyne poměrně překvapivý důsledek, který je v práci podrobně analyticky rozebrán: trvalou součástí bytí každé věci (organismu, člověka) jsou nenastalé, neuskutečněné, odmítnuté možnosti, díky nimž teprve věc (organismus, člověk) získává své místo ve světě a skrze něž mu svět rozumí. V knize je na bázi bytí jako možnosti a skutečnosti formulován určitý princip etiky, který na rozdíl od Kantova pojetí (mravní zákon jako vyšší boží princip nepodmíněně daný člověku) víc vychází z ustrojení člověka jako takového, tedy jako bytosti, jejíž ontologická struktura zakládá etické jednání. Štern v knize ukazuje, jak koncept bytí jako možnosti a skutečnosti inspiroval nejen novodobou filosofii, ale i teoretickou fyziku. Konkrétně Wernera Heisenberga v jeho knize Fyzika a filosofie. Toto propojení fyziky a filosofie je v rámci této práce domyšleno do řady závěrů, které mohou být inspirativní pro další bádání.

Proč je major Zeman méně ideologickým než Chalupáři a Notting Hill? Proč je dobře, že Sigmund Freud nevlastnil digitální fotoaparát? Co mají společného Jana Bobošíková a Julius Fučík? Co dosvědčují fantazie o homosexualitě Václava Klause? Je pivo český