Lucie Štrajtová

Osmatřicet mikropovídek – poetických mikroreflexí – jejichž hlavním tématem je osamělost. Osamělost v životě i smrti, osamělost v lásce, vztazích, ve společnosti, ale i osamělost obyčejných věcí, které nás provázejí životem. Sbírka, nad kterou si nelze nevzpomenout na Wolkera a jeho věci, na které se díváme „jako by nežily, a ony zatím žijí a dívají se na nás jak věrní psi pohledy soustředěnými a trpí.“ Ale utrpení samoty má v sobě i cosi velmi očistného – jedinečnou hodnotu pozastavení se ve věčném koloběhu událostí a tváří, které nás ženou světem, pochopení a smíření se se situací, s oním nezvratným faktem, který již Antoine de Saint-Exupéry zformuloval do věty: „Osamělí můžeme být i mezi lidmi.“ Knížka, nad kterou stojí za to se pozastavit…