Ivo Strejček

Druhá světová válka je zásadní mezník našich i světových dějin. Právem je trvale předmětem vzpomínek, úvah a reflexí jak tehdejších dějů a událostí, tak jejich pozdějších i současných interpretací a aktuálních souvislostí. Letos však vzpomínáme 80. výročí konce této největší válečné katastrofy v dějinách lidstva v poněkud zvláštní domácí politické a společenské atmosféře, která až příliš usnadňuje zneužití historických událostí k současnému politickému boji, ale je také příznivá nebezpečnému překrucování historie. Obsahem knihy jsou dva rozsáhlé autorské texty, které k tématu přistupují velmi rozdílně. Text Jiřího Weigla se pokouší historii druhé světové války pojednat z české perspektivy a komentovat její různé dobové interpretace a jejich úskalí. Ivo Strejček diskutuje uzlové body našich válečných dějin – česko-německý problém, Mnichov, osobnost E. Beneše a osvobození v jejich souvztažnosti k dnešku a jeho problémům. Válečná historie musí být připomínána a diskutována a nesmíme dopustit její přepisování a zkreslování. Vyrůstá z ní totiž naše současnost. Poučení z minulosti je důležitým kompasem v dnešních problémech, minulé tragédie mementem do budoucnosti a znalost je kotvou člověka v nejistotách života.

Kniha Ivo Strejčka s názvem Je to horší, než jsem si myslel, je výběrem článků, rozhovorů a názorových komentářů autora z let 2015-2018, které publikoval pod hlavičkou Institutu Václava Klause. Bývalý europoslanec a v současnosti člen správní rady IVK popisuje svou motivaci pro poněkud pochmurný název knihy následujícími slovy. 15. dubna 2019 vzplála část historické katedrály Notre-Dame. Douglas Murray, britský žurnalista a autor knihy Podivná smrt Evropy, tuto smutnou událost v Paříži komentoval slovy, že už navždy budeme pro dějiny generací, která ztratila Notre-Dame. Vypůjčím si Murrayův názor k tomu, abych zdůraznil, že alarmujícím poselstvím sborníku, který právě otvíráte, má být varovné připomenutí, že neztrácíme pouze Notre-Dame, ale že ztrácíme celou civilizaci, které je Notre-Dame symbolem a při tom se tváříme, že to buď nevidíme, nebo že nám to nevadí, nebo bohužel to vítáme. A proto je to horší, než jsem si myslel.