Anna Strnadová

Román o zatopené vesnici, kterou dějiny vymazaly z mapy Na jihu Moravy, v krajině řek a vinohradů, se nad vesnicí Mušov stahují mraky války. Život se tu pomalu mění v tiché napětí mezi Čechy a Němci, kdysi tak blízkými sousedy, kteří po generace sdíleli jednu půdu i jeden osud. Když válka skončí, staré jistoty se rozpadnou. Němečtí obyvatelé musí odejít, jejich domy obsazují noví příchozí a krajina si tiše ukládá paměť všech, kdo tu kdy žili. Ještě ale netuší, že sama brzy zmizí pod hladinou. Román Tam, kde býval Mušov zachycuje proměny místa, které muselo ustoupit vodě, a lidí, kteří museli ustoupit rozhodnutím mocných. V centru vyprávění stojí Tonda Mráček, poválečný přistěhovalec do Mušova, jenž z touhy po jistotě a výhodách přijímá i členství v KSČ, a o něco starší rodák Mirek Nevřel, neúnavně pátrající po ztracené německé lásce Emmě. Jejich příběhy se prolínají s osudy dalších obyvatel a společně vytvářejí mozaiku jedné krajiny a jednoho století, poznamenaného odsunem, kolektivizací, normalizačními kompromisy i ekologickým a kulturním odporem v době doznívajícího režimu. Tam, kde býval Mušov je román o paměti a zániku, o vině, smíření i síle míst, která nezmizí, ani když se nad nimi zavře voda.

Autorka sleduje životní osudy několika rodin, svatby, studium, narození děti, zkrátka obyčejné lidské radosti a starosti… Občas se osudy jednotlivých hrdinů protnou, občas jsou si vzdálenější. Příběhy se začínají odvíjet ve třicátých letech minulého století, kdy právě začaly platit Norimberské rasové zákony, hrdiny sledujeme až do sedmdesátých let, kdy jiné zákony trestají opuštění Československa. Poznáváme poloviční židovku Evu, která s obrovským štěstím přežila válku v katolickém klášteře, ale tatínek Němec musel po válce do odsunu, další židovka Sára má ještě těžší osud, v Osvětimi nacisté zavraždili celou její rodinu. Inteligentní a zásadový student Jiří jako jediný ze třídy nepřijde v padesátých letech maturovat ve svazácké košili a v roce 1968 nepodepisuje souhlas s „bratrskou pomocí“. To gestapák Franz Schwarz si se zásadovostí hlavu neláme a jeho syn František, kterého vychoval v podobném duchu, bude hrdinům příběhu ztrpčovat život ještě za hluboké normalizace.

Audiokniha Život na pavoučím vlákně, kterou napsala Anna Strnadová. Autorka sleduje životní osudy několika rodin od třicátých do sedmdesátých let minulého století a události, které jejich životy ovlivnily.

Audiokniha …stačilo jen říct Jáchymov, kterou napsala Anna Strnadová. Miroslav Hampl byl vězněm v uranových dolech. Odnesl si odtamtud podlomené zdraví a děsivé zážitky. Ty nevymazala ani Cena Paměti národa.

Reportérka Ela Jánská přijíždí do hor k německým hranicím, aby se vzpamatovala z bolestné ztráty miminka. Je zlomená a postrádá smysl žít. Ve staré chalupě, kde se dočasně zabydlí, však najde dopis, který ji přiměje sebrat síly a vypátrat, co se stalo pisateli. Když zjistí, že se v okolí na konci 80. let beze stopy ztratilo sedm sotva dospělých chlapců, novinářka v ní se zvedne z popela. Cítí závazek dát všem zoufalým rodinám odpovědi. Nikdo jiný totiž chlapce dávno nehledá. Policie případ odložila a rodiče se vzdali naděje. Nevědomost jim už před třicet let ničí životy. Emigrovaly jejich děti? Zastřelila je pohraniční stráž, když chtěly utéct do Německa? Žije snad jejich vrah stále mezi horaly? Ela se sbližuje s místními a zdejší kraj se jí svou krásou zakusuje pod kůži. Kousek po kousku rozplétá letitou záhadu a přichází na to, co mladé muže spojovalo. S každým dalším dnem je odhalení pravdy blíže. Někomu se to však hodně nelíbí… Bude pro Elu Jánskou pomoc druhým cestou ven z osobní tragédie nebo ji šťourání se v minulosti bude stát život?

V knize výmluvně nazvané Komedie s Báthoryčkou rozvíjí autorka skutečný příběh falešných filmařů. V roce 1961 přijeli do Čachtic Emil Baniek a Ladislav Fabius , aby tady fiktivně natočili film podle románu J. Nižňánského Báthoryčka. Oba podvodníci tak mohli rozjet recesi, jak později nazvali své počínání, a zneužít pohostinnosti obyvatel, využit jejich naivního nadšení, že mohou ve filmu účinkovat místní ochotníci i vesničané, děvčata podlehla kouzlu obdivovaných protagonistů. A. Strnadová ztvárnila život místních obyvatel i milostný vztah Jolany, hlavní představitelky Báthoryčky, s cynickým L. Fabiem. Závěrečné finále se zvrtne v smutnou prohru všech aktérů děje. Soudní jednání je pak tečkou za tragikomickým příběhem.

Historický román o rozhodujících životních bodech několika osudem propojených rodin od nástupu nacismu až do hluboké normalizace v Československu. Evička Tomschitschová, dcera Židovky a českého Němce, po "dobrovolném" odchodu maminky strávila dětství v klášteře a dětském domově. Sára Lebensternová přežila koncentrák i pochod smrti a stále čeká na návrat své ztracené dcery, a rodina Franze Schwarze alias Františka Švarce se snaží bez skrupulí vytěžit z každého režimu výhody a moc. Dva totalitní režimy se tu projevují ve vší své podlosti, protože v člověku probouzejí a podněcují jeho horší já.

Historický román o rozhodujících životních bodech několika osudem propojených rodin od nástupu nacismu až do hluboké normalizace v Československu. Evička Tomschitschová, dcera Židovky a českého Němce, po "dobrovolném" odchodu maminky strávila dětství v klášteře a dětském domově. Sára Lebensternová přežila koncentrák i pochod smrti a stále čeká na návrat své ztracené dcery, a rodina Franze Schwarze alias Františka Švarce se snaží bez skrupulí vytěžit z každého režimu výhody a moc. Dva totalitní režimy se tu projevují ve vší své podlosti, protože v člověku probouzejí a podněcují jeho horší já.

Slibovali jim půdu, a dostali jen dřinu. Volyňští Čechové, kteří na konci devatenáctého století přesídlili do carského Ruska, na území dnešní Ukrajiny, dřou tvrdě od úsvitu do soumraku, aby se uživili, žení a vdávají se z povinnosti a umírají mladí. A osud jim připravuje jednu ránu za druhou - hladomory, války, epidemie, politiku… Román je působivou, mrazivou, ale zároveň dojímavou románovou kronikou, ukazující na pozadí nelítostných časů v první polovině dvacátého století drsný a krutý život několika generací české rodiny, která se odstěhovala za vysněným blahobytem - a dostala jen utrpení a pocit vykořeněnosti, protože vrátit se už nebylo kam… Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Když přebíral v roce 2019 Miroslav Hampl Cenu Paměti národa, proběhl mu hlavou nejtěžší úsek jeho života, na který se snažil celou dobu zapomenout. Jáchymov, komunistický lágr, kam ho odsoudili k těžké dřině a ponižování. Vyučený žák Baťovy školy se v padesátých letech musel na dobu jednoho roku povinně zapojit do těžkého průmyslu. Stavba mládeže, ostravské doly, nebo Jáchymov? Vybral si třetí možnost v domnění, že se mu odsud podaří uskutečnit tajný sen, prchnout přes hranice na Západ. Na šachtě pomohl k útěku vězni Bohuslavu Pánkovi, akce byla odhalena a s ostatními, kteří se zapojili, byl odsouzen ke třem letům na práci v uranových dolech. Po odpykání poloviny trestu byl díky amnestii v roce 1953 propuštěn. Strastiplný život vězňů i pozdější zařazení do obyčejného života se stalo námětem ” jáchymovské“ novely. Žádná rehabilitace, Pamětní odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu z r. 2013, ani poslední Cena Paměti národa nezmírní Miroslavu Hamplovi děsivé zážitky a těžce poškozené zdraví.