Miroslav Stuchlý

Potkat místa jako jelena na cestách je vzácné, ale podaří-li se to, otevře se nám jemný svět. Jak chodec-básník jde, ožívá před ním sama krajina i krajina vzpomínek. Vyjeví v drobnokresbě, a přesto jasným básnickým gestem, že je důležité se zastavit, abychom cosi dohledali, a než se vydáme dál, pochopili smysl svého spočinutí. Je to kniha o putování - do sebe, s rozhlížením se a upamatováním. Chodec je stále na cestě. Má-li toto být metafora celého opusu, pak hovoří především o "pochopení" krajiny, sebe i druhých v ní. Je to sbírka momentek a výjevů, které už často zarostly travou, a chodec k nim musí sejít z cesty. V posledku je to kniha pozorovatele, který nám otevírá fascinující scenerie Jizerských hor i krásu lidských příběhů, života zvířat a též trav.

Waldvilla je román s detektivními prvky, inspirovaný skutečnými událostmi. V centru příběhu stojí tajemná Lesní vila, která se stala němým svědkem přelomových dějinných okamžiků a v jejímž stínu došlo k několika zločinům. Lidské osudy propojené napříč desetiletími se skládají do mozaiky, v níž každý kamínek má své pevné místo a vytváří obraz postihující období od počátku 20. století po současnost. Vyprávění má svižné tempo, obsahuje živé dialogy a vyjadřuje naději, že skrz jakoukoliv temnotu prosvítají paprsky světla. Předobraz románové vily se nachází v Liberci, kde do dnešních dnů připomíná období rozkvětu města spjaté s textilními magnáty z rodiny Liebiegů.