Jiří Šubrt strana 2 z 2

Kniha se vrací k některým otázkám, které před více jak půl stoletím formuloval Ralf Dahrendorf. Ten tehdy v práci Homo sociologicus konstatoval, že v základu jednotlivých sociálních věd je vždy obsažena (často jako zamlčený předpoklad) určitá zjednodušená představa o tom, co je člověk. V sociologii spojil Dahrendorf tuto představu s konceptem sociální role, který podrobil rozsáhlé kritice. V první kapitole knihy Jedinec a společnost sledují Jakub Mlynář a Miroslav Paulíček proměny uvažování o lidském jedinci v dějinách sociologického myšlení od jeho počátků do současnosti. Pozornost věnují významným postavám 19. a 20. století s cílem ukázat, jak se v jejich dílech zobrazuje napětí mezi svobodou a determinovaností, egoismem a altruismem, racionalitou a iracionalitou. Druhá kapitola od Marka Německého je zaměřena na vývoj názorů amerického sociologa Talcotta Parsonse. Ze sociologů 20. století to byl především on, kdo teoreticky rozpracoval a do značné šíře rozvinul problematiku aktéra a sociálních rolí. Kontrastní alternativu vůči Parsonsovu přístupu představuje soudobá analytická sociologie, kterou ve třetí kapitole představuje Tomáš Diviák. Čtvrtá kapitola se vrací k pojmu sociální role. Toto téma bylo v průběhu 70. let 20. století odsunuto stranou a pozornost tehdejších sociologů se obrátila k problematice aktérství. Jiří Šubrt ukazuje, že i přes tento posun je užitečné se pojmem sociální role znovu zabývat, neboť může být klíčovým pro řešení protikladu mezi sociologickým individualismem a holismem. V poslední kapitole se pak J. Šubrt vrací k základní otázce, která prolíná všemi probíranými tématy a týká se vztahu jedince a společnosti. Podkladem pro kritické zkoumání se zde stává koncepce P. L. Bergera a T. Luckmanna. Kritická diskuse s jejich přístupem se autorovi stává v závěru knihy odrazovým můstkem pro pokus o nastínění nové koncepce aktéra, která vychází z propojení Durkheimových a Parsonsových inspirativních idejí.

Jaký obraz člověka nabízejí současné společenské a humanitní vědy? Tato otázka je středobodem zájmu autorského kolektivu, v němž má své zastoupení sociologie, antropologie, filosofie, historiografie, andragogika, psychologie i evoluční biologie. Ač je publikace jako celek svým zaměřením především teoretická, v jednotlivých kapitolách nalezneme množství konkrétních příkladů z reálného světa: od umění a vážení přes čtverylku a hokej až po panenku Barbie či vztah lidí k horám. Kniha ukazuje, že obrazy člověka v různých oborech nejsou zcela nesourodé, ale že naopak umožňují vzájemné obohacení. Nejde o soupeřící pohledy na tentýž předmět zájmu, ale spíše o možnost mezi jednotlivými společenskovědními hrami svobodně volit s vědomím toho, že každá z nich má nejen své meze a pravidla, ale i svůj vlastní půvab.

Kniha, která patří tematicky do oblasti sociologické teorie, se zabývá jedním ze základních dilemat soudobé sociologické teorie. Individualismus a holismus představují dva principiálně odlišné přístupy k rozvoji sociálněvědního myšlení. První vychází z předpokladu, že klíč k pochopení sociální reality poskytuje analýza jednání lidského individua; druhý naproti tomu vyzvedá nutnost uvažovat o společnosti jako celku. Proti současným pokusům, které se snaží tuto antinomii jedince a společnosti překonat, staví autor knihy své vlastní pojetí vyzvedající dualistický charakter základních sociologických kategorií. Při jeho formulaci se nechal inspirovat Durkheimovým konceptem „homo duplex“. Strategie tohoto přístupu je založena nikoli na převedení dualismu jednání a struktury na jejich dualitu – jako je tomu u Giddense –, nýbrž na uplatnění perspektivy, v níž jsou všechny základní pojmy – aktér, jednání a struktura – uchopeny způsobem naznačeným v pojetí „homo duplex, tj. mají ze své podstaty dualistickou povahu. Je v každém individuu přítomna společnost a v každé společnosti jedinci? Jakým způsobem mohou jedinci ovlivňovat makroúroveň celospolečenských struktur a procesů? Má na tuto otázku soudobá sociologická teorie odpověď? Je sociologie schopna uvažovat jinak než funkcionalisticky, pokud se zabývá jevy na makrosociální úrovni? Jaké místo přisuzuje soudobá sociologie aktérům coby tvůrcům sociální reality? Proč má sociologie při studiu mikrosociální úrovně zájem pouze o drobné anonymní aktéry a jejich aktivity běžného každodenního života?

Tímto šestým svazkem se uzavírá série knižních publikací, které pod označením Soudobá sociologie začaly vycházet v roce 2006. Cílem celého projektu bylo zprostředkovat českému čtenáři informace o základních trendech soudobé světové sociologie. Poslední svazek řady obsahuje kapitoly, které jsou věnovány jednotlivým oblastem a specializacím sociologického bádání, tj. sociologii rodiny, města, venkova, sociální práce, medicíny, životního prostředí, sociální exkluze, práva, kriminologie, výchovy a vzdělávání, médií a masové komunikace, veřejného mínění, volného času, sportu, práce a řízení, politiky, armády, války, etnicity, náboženství a historické sociologii. Jednotlivé kapitoly jsou napsány čelnými odborníky z daných oblastí sociologického bádání.

Pátý svazek Soudobé sociologie je věnován rozmanitým teoretickým přístupům k problematice sociální změny. V protikladu ke všemu, co je statické, znamená sociální změna dynamiku a diskontinuitu. Týká se sociálních struktur, kulturních vzorců, společností, jejich subsystémů, organizací, institucí a skupin. Kniha se zabývá problematikou evoluční teorie, sociokulturní změny, moci, revoluce, formování států, utváření národní identity a demokracie. K dalším tématům patří proměny časovosti, individualizace, modernizace, teorie závislosti, globalizace, sociální hnutí, v neposlední řadě i metodologické otázky analýzy sociální změny.

Přestože sociologická teorie je dnes už etablovaným podoborem sociologie, jenž má své otce zakladatele, kanonické knihy, heroická období překotného vývoje, vlastní zásobu klíčových pojmů i celosvětově proslulé časopisy, není zcela snadné vyložit, co je vlastně jejím pravým obsahem. Tuto otázku se autoři pokoušejí zodpovědět v úvodní části knihy; poté následuje třiadvacet portrétů nejvýznamnějších osobností soudobé teoretické sociologie (Lévi-Strauss, Parsons, Merton, Habermas, Foucault, Dahrendo rf a řada dalších) s cílem představit jejich hlavní myšlenky a ukázat, čím nejvíce obohatili prostor systematického uvažování o společnosti. Kniha se nevěnuje teoretizování o společnosti jako takové, ale přináší pojednání o vybraných teoriích a teore ticích, kteří zásadním způsobem přispěli k rozvoji sociologického myšlení. Cílem je umožnit čtenáři vstupní nahlédnutí do produkce soudobé sociologické teorie a poskytnout mu základní orientaci pro budoucí četbu primárních sociologických textů.

Série učebních textů je zaměřena na aktuální otázky soudobé sociologie druhý díl se tematicky orientuje na problematiku sociálního jednání a sociální struktury. Komplikovaný a nejednoznačný vztah mezi těmito dvěma klíčovými pojmy představuje už po mnoho d

Třetí svazek učebních textů ze soudobé sociologie přináší stati, jejichž společným jmenovatelem je problematika aktuálních procesů probíhajících v soudobých společnostech. Publikace obsahuje texty zabývající se sociální změnou, teorií postindustriální spo

Třetí svazek učebních textů ze soudobé sociologie přináší stati, jejichž společným jmenovatelem je problematika aktuálních procesů probíhajících v soudobých společnostech. Publikace obsahuje texty zabývající se sociální změnou, teorií postindustriální spo

Dějiny latinsky psané literatury od jejích počátků v polovině 3. stol. př. Kr. až do konce 5. stol. po Kr. včetně křesťanských autorů.

Dějiny latinsky psané literatury od jejích počátků v polovině 3. stol. př. Kr. až do konce 5. stol. po Kr. včetně křesťanských autorů.