Gonçalo Tavares

Jeruzalém (2004) je součástí cyklu Království, který Gonçalo M. Tavares označuje jako „černé knihy“ – prózy určené k pohřbívání iluzí. V nelineárním vyprávění s dovedně propojenou mozaikou postav autor krouží kolem dvou zásadních témat: bolesti a paměti. Bolest zde nabývá podob ničivých i posilujících, zatímco paměť a zapomínání přinášejí možnost záchrany, ale i hrozbu opakování minulých hrůz. Hlavní postava Mylia, pacientka psychiatrické léčebny, je zosobněním teze, že zapomínat nelze – i bolestné vzpomínky jsou varováním před návratem lidské krutosti. Temná atmosféra románu, jíž prostupují odkazy k holokaustu i diktátorským režimům, podtrhuje jeho závažnost a aktuálnost.

Poté co jsme úspěšně seznámili české čtenáře s Tavaresovou půvabnou knížkou Pan Valéry a logika, nabízí nakladatelství SMRŠŤ čtenářům úvahy a komentáře dalších dvou rozumbradů obývajících imaginární Čtvrť budovanou naším významným portugalským autorem : pana Brechta a pana Krause. Kratičké příběhy knihy Pan Brecht a úspěch jsou vystavěny na absurdním a neúprosně černém humoru. Pan Brecht přichází vyprávět úsměvné, někdy lehce banální, jindy jinotajně hluboké historky, v nichž se v zájmu avizovaného úspěchu často řežou nohy a ruce, do téměř prázdného sálu. Když s výkladem skončí, sál je tak nabitý lidmi, že se odtamtud nemůže dostat ven. Velmi vtipné komentáře knížky Pan Kraus a politika o neschopnosti, omezenosti a hlouposti Šéfa a jeho dvou přičinlivě podlézavých Asistentů vznikaly původně jako fejetony pro noviny a jsou psány se zřetelnou nadsázkou. Smích však často zamrzá na rtech, neboť se setkáváme s až neuvěřitelnou aktuálností. Šéfovy nápady, jak řešit problémy s daněmi, s volbami a s demokracií vůbec, jsou totiž méně nadsazeně absurdní, než bychom vlastně chtěli, a mnohdy se potkáváme se smutně realistickým vyzněním.