Antonín Tesař

Chodit na střední školu není žádná legrace. Zvlášť když máte za spolužáky mrtvé prezidenty, kouzelné žáby nebo lehce nepříčetná siamská dvojčata. Studium vám nijak neusnadní ani tělocvikářka, která zvyšuje výkonnost svých žáků důmyslnými přístroji, či mladý profesor, jehož pronásledují duchové z jeho studentských let. Ještě, že se můžete uklidňovat výhlídkou na dobu, kdy odsud odejdete a půjdete pracovat, třeba jako telefon nebo věšák na kabáty. Střední škola prostě není normální prostředí, a proto nejsou normální ani příběhy v této sbírce.

Autoři komiksu Gymnázium příšer se vracejí s další nápaditou sbírkou povídek. Ve sbírce Versus najdete pět příběhů, z nichž každý popisuje konflikt dvou znepřátelených stran. Jiří Lábus bude muset změřit síly s démonickým Bravčovým Satanem dychtícím zničit svět. Sedm statečných Satanistů se vypraví na poslední cestu zdevastovaným hlavním městem, aby zlikvidovali katedrálu nepřijatelně zbožných krysích lidí města pražského. Čerstvě vdaná filosofka Immanuelle Lubrikant poodhalí nejen tajemství sexuálního života v dostaveníčku s pornografickým instalatérem na planetě Testikulax. Papež jatek propadne do krize víry způsobené bubláním žaludečního boha Azathotha a skupina cestovatelů na plovoucích kusech nábytku zkusí přežít v nesnesitelně dadaistickém světě.

Druhý svazek nové edice zaměřené na vizuální studia a kulturu je věnován japonské popkultuře. Mladí čeští autoři (Karel Veselý, Anna Křivánková, Antonín Tesař, Jan Miškov, Jiří Flígl) v několika kapitolách mapují fenomény japonského filmu, anime, mangy, videoher a fanouškovské komunity otaku, a to v jejich specifičnosti i vzájemné provázanosti. Obrazově bohatou knihu uvádí předmluva japanisty doc. Jana Sýkory, který tyto vizuální projevy zasazuje do sociokulturního kontextu současného Japonska.

Libosad zvrácenosti Antonína Tesaře. Středověcí alchymisté tušili, že pokud chtějí materii očistit do stavu nejvyšší ušlechtilosti zvané Kámen mudrců, musí ji nejprve rozložit na pra-bahno počátečního chaosu před stvořením světa. Proto alchymistické Veliké Dílo začíná paradoxně hnitím, hemživostí, tlením a práchnivinou. Podobně je tomu u fotografií Antonína Tesaře. Divák, ulpívající na povrchu, zde spatří jen těla, méně či více vymknutá z kloubů klasického kánonu krásy, a doplněná zneklidňujícími rekvizitami vnitřností, mrtvých zvířat či zmrzačených hraček. Avšak už v samotné podstatě lidské lásky je přese všechnu romantiku zakódováno cosi esenciálně zvráceného; násilné vchlipování překrvených tkání do dutin, agonicky spasmatické pohyby, přelévání čpících tekutin a miasmatických slizů. Půvabná jsi, přítelkyně má, jak studna vody živé, strašná jako vojsko pochodující pod praporci, vystihl dvojlomnost tělesné krásy král Šalomoun v Písni písní už před třemi tisíciletími tak dalekosáhle, že k tomu dodnes vlastně není co dodat. Proto se odvažujte vstoupit do libosadu zvrácenosti Antonína Tesaře jedině ozbrojeni empatií i vhledem pod povrch, a pokud svázáni, pak nikoliv konvencemi, leč lany či řemeny hluboce zaříznutými do masa. Potěšte se dvojlomnou krásou obrazů, hledejte jejich skrytý smysl a příběh, a budete odměněni znepokojivým neklidem, neboť pokoj a klid znamená smrt. Petr Stančík