Sylvain Tesson

Francouzský spisovatel Sylvain Tesson (*1972) se na půl roku uchýlil na samotu ruské Sibiře a tam, v zimě klesající až k minus třiceti stupňům Celsia, v tichu přerušovaném pouze praskajícím ledem Bajkalu a ve společnosti literárních klasiků a vodky rozjímá nad svým životem, moderní lidskou společností a naší společnou budoucností. Poutavé vyprávění čtenáře vytrhne z každodenního shonu moderní civilizace, přenese do klidu drsné Sibiře a donutí přemýšlet. "Poměrně brzy jsem si uvědomil, že změnit svět tak nějak nebude v mých silách. Slíbil jsem si tedy, že se na nějaký čas uchýlím o samotě do chaty. V sibiřských lesích. Daleko od všeho, na břehu Bajkalského jezera, jsem si obstaral dřevěnou izbu. Tam, pět dní chůze k nejbližší vesnici, jsem se ztracen v nezměrné přírodě snažil být šest měsíců šťastný. Myslím, že jsem to dokázal. K životu stačí dva psi, kamna na dřevo a okno s výhledem na jezero. Co když svoboda spočívá v panství nad časem? Co když se štěstí zakládá na možnosti být sám, mít svůj prostor a ticho - na všem, co se budoucím generacím nebude dostávat? Dokud budou stát chaty v hloubi lesů, nic nebude dočista ztraceno."

Tessonova Snežná leopardica získala v roku 2019 druhé najvýznamnejšie literárne ocenenie vo Francúzsku - Prix Renaudot. Autor prijme pozvanie svojho priateľa, chýrneho fotografa zvierat Vincenta Muniera, aby ho sprevádzal do Tibetu, kde chce zachytiť objektívom snežné leopardy. Táto vzácna kniha je chválospevom na trpezlivosť a nehybnosť. Odmenou za čakanie v mrazivom tichu tibetských hôr je zázračný okamih, keď sa na chvíľu objaví leopardica, prejde popred objektív a nenáhlivo zmizne za najbližším ohybom terénu. V Tessonovom spracovaní nájdeme všetko: rozjímanie, poéziu, filozofiu, náboženstvo, lásku a hlbokú stopu humanizmu. Nepravdepodobné stretnutie so vzácnym zvieraťom vyvolá v Tessonovi magické zjavenie - uprostred meditácie stretáva na hrane času zosnulých blízkych. Silu neopakovateľného zážitku vníma ako koncentráciu času a bytia utkaného z tenkej a napriek tomu večnej nitky života. Vzácne rozprávanie a rozjímanie na hranici poézie a prózy nám nadlho uviazne v mysli. Zostane po ňom pocit čistoty a harmónie, esencia ducha Tibetu a budhizmu, ktorú si treba uchovať v srdci ako vzácny talizman.