Valerie Theriel

V kolekci padesáti emotivních básní, popisujících pocity duše, která umírá bolestí a trápí se beznadějí ze svého nešťastného osudu, můžete sdílet její sny, v nichž je sice utrpení a žal, ale i špetka naděje, s níž doufá, že možná nakonec přežije a ony se splní. Tato sbírka jistě osloví každého, kdo si někdy prošel pádem na úplné dno, spojeným se strachem, že se jeho situace už nikdy nezlepší. Zda se mrtvá duše dočkala ožití a splnění svých snů, se dozvíte na konci této sbírky.

Pokud jste přesvědčeni o tom, že je láska nejsilnější emocí, která přemůže cokoli, po přečtení padesáti básní z druhé kolekce této autorky svůj názor zřejmě změníte. Příběh, založený na skutečné události, vypráví o boji lásky se strachem z ní, který ubližuje až na samou hranici přežití. Dá se vůbec přežít noční můra z toho, že vás týrá někdo, koho milujete nejvíc ze všech lidí? Je možné přetrhnout nevyžádané a zbytečné osudové pouto? Odpovědi na tyto otázky nabízí právě tato sbírka.

Představte si, že se narodíte jiní do cizího, nepřátelského světa, plného předsudků, nepřijetí a odsouzení. A když už překonáte okovy osamělosti a najdete sobě rovné, stále tu jsou ještě stíny ze světa, který je běžně ukryt zrakům lidí. Jak ochránci, co vám byli posláni na pomoc, tak i ti, kteří se vás neustále pokoušejí zničit. Třetí kolekce básní této autorky obsahuje výpověď o jedné zvláštní existenci. Včetně vzkazů lidem různého zaměření, jaké takový člověk při své cestě životem potkává.

Když zemře to, co jste nechtěli sami přežít, kus vaší duše odejde na věčnost s tím. Lze pak ještě vůbec doufat v to, že se vaše srdce vyléčí a otevře se někomu, kdo přišel, aby vám dokázal, že jste hodni lásky, jaká nemá hranic? Té, v niž jste věřili, než vás ta poslední protáhla samotným peklem. Dá se na ruinách postavit sídlo štěstí? Čtvrtá kolekce básní, tentokrát s pozitivnějším nádechem, vypráví o tom, jak nesnadné je naučit se přijmout štěstí, nikdy dříve neprožité a nepoznané.