Jindra Tichá strana 2 z 3

Románový esej Jindry Tiché vypráví příběh mladých lidí, kteří se do sebe zamilovali a připravují svatbu. Ta se nebude odehrávat v Čechách, ani v Evropě, ale na 45. jižní rovnoběžce, která probíhá Arrowtownem, v bývalé zlatokopecké osadě na jihu Novéh o Zélandu. Právě tam, v malebném prostředí ledovcových jezer a majestátních Jižních Alp, se snoubenci rozhodli vyměnit si slib věrnosti a lásky. Kniha se však snaží odpovědět i na některé složitější otázky. Proč vůbec svatba v dnešní době? Není to je n kolosální mrhání energií a penězi v době, která v manželství nevěří? Na svatbu se sjedou hosté z celého světa; jak se jim vydařilo manželské štěstí? Snoubenci musí vyřešit otázku: církevní obřad, nebo občanská slavnost? Hraje náboženství a církev j eště nějakou úlohu v naší cynické společnosti? Snoubenci však pevně věří v dream wedding, svatbu snů. Připravit takovou svatbu není jednoduché, její příprava zabere celý rok a doprovází ji množství nečekaných příhod, někdy komických, někdy k pláči.

Románový esej Jindry Tiché vypráví příběh mladých lidí, kteří se do sebe zamilovali a připravují svatbu. Ta se nebude odehrávat v Čechách, ani v Evropě, ale na 45. jižní rovnoběžce, která probíhá Arrowtownem, v bývalé zlatokopecké osadě na jihu Novéh o Zélandu. Právě tam, v malebném prostředí ledovcových jezer a majestátních Jižních Alp, se snoubenci rozhodli vyměnit si slib věrnosti a lásky. Kniha se však snaží odpovědět i na některé složitější otázky. Proč vůbec svatba v dnešní době? Není to je n kolosální mrhání energií a penězi v době, která v manželství nevěří? Na svatbu se sjedou hosté z celého světa; jak se jim vydařilo manželské štěstí? Snoubenci musí vyřešit otázku: církevní obřad, nebo občanská slavnost? Hraje náboženství a církev j eště nějakou úlohu v naší cynické společnosti? Snoubenci však pevně věří v dream wedding, svatbu snů. Připravit takovou svatbu není jednoduché, její příprava zabere celý rok a doprovází ji množství nečekaných příhod, někdy komických, někdy k pláči.

Děj nové knihy Jindry Tiché -- /Čas fíků/ -- se snaží odhalit hlubší souvislosti a příčiny, které před více jak dvaceti lety vedly k sametové revoluci v tehdejším Československu. Příběh již čtrnácté knihy této originální autorky se odehrává ve dvou rovinách. První čtenáře zavede do Spojených států amerických v době prezidentství Jimmy Cartera a Ronalda Reagana. Kromě ostře viděných srovnávacích portrétů těchto dvou politiků nabízí mimo jiné i neotřelý pohled na každodenní život v Americe sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Druhá část knihy se pak odehrává v kouzelném prostředí italské Umbrie a Toskánska na jaře roku 2009. Hrdinové navštěvují slavná místa antického světa a renesance a objevují myšlenkové dědictví, které rozhodujícím způsobem ovlivnilo nejen evropskou kulturu, ale také naši českou současnost. Objevuje se zde i svébytná aluze na Hannibalovo Kartágo, zachycené prostřednictvím Flaubertova slavného románu Salambo. A samozřejmě v knize nechybí ani autorčina milovaná Praha, kterou Jindra Tichá žijící na Novém Zélandu nikdy nevymazala ze svého srdce a kterou dokáže (snad i díky geografické vzdálenosti) vidět ve výraznějších konturách než většina současných českých prozaiků.

Děj nové knihy Jindry Tiché -- /Čas fíků/ -- se snaží odhalit hlubší souvislosti a příčiny, které před více jak dvaceti lety vedly k sametové revoluci v tehdejším Československu. Příběh již čtrnácté knihy této originální autorky se odehrává ve dvou rovinách. První čtenáře zavede do Spojených států amerických v době prezidentství Jimmy Cartera a Ronalda Reagana. Kromě ostře viděných srovnávacích portrétů těchto dvou politiků nabízí mimo jiné i neotřelý pohled na každodenní život v Americe sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Druhá část knihy se pak odehrává v kouzelném prostředí italské Umbrie a Toskánska na jaře roku 2009. Hrdinové navštěvují slavná místa antického světa a renesance a objevují myšlenkové dědictví, které rozhodujícím způsobem ovlivnilo nejen evropskou kulturu, ale také naši českou současnost. Objevuje se zde i svébytná aluze na Hannibalovo Kartágo, zachycené prostřednictvím Flaubertova slavného románu Salambo. A samozřejmě v knize nechybí ani autorčina milovaná Praha, kterou Jindra Tichá žijící na Novém Zélandu nikdy nevymazala ze svého srdce a kterou dokáže (snad i díky geografické vzdálenosti) vidět ve výraznějších konturách než většina současných českých prozaiků.

Próza inspirovaná Sládkovou básní Stín pralesa. J.V. Sládek zobrazil emigranta, který se ocitl v cizí neznámé zemi, a jeho stesk po domově. Hlavním motivem knihy Jindry Tiché je rovněž trauma emigrace prožívané dvěma hrdinkami v rozpětí dvou století. Intelektuálka Hana emigrovala z Čech do Anglie a poté na Nový Zéland po ruské invazi v roce 1968. Lady Henrietta, farmářova žena, emigrovala z Anglie na Nový Zéland v šedesátých letech devatenáctého století, v době hospodářské krize. Obě ženy se musely naučit žít v zemi, která jim byla z počátku bytostně cizí, asimilovat nové zvyklosti, nové hodnoty, jinou tradici. Obě musely překonat touhu po staré vlasti, která je největší trýzní každého emigranta. Jindra Tichá zároveň evokuje dobu, ve které se příběhy odehrávají, šedesátá léta dvacátého století v Anglii, která byla poznamenána novodobou evropskou nemocí, záští vůči přistěhovalcům, a počátky státu na Novém Zélandu v šedesátých letech devatenáctého století. Autorka používá soudobé prameny, aby poutavě vylíčila těžký úděl prvních usedlíků, kteří z pustiny vybudovali zemi zaslíbenou, zemi, jež je podle nejnovějších statistik ve všech ohledech nejžádoucnější zemí, ve které možno žít v jednadvacátém století.

Próza inspirovaná Sládkovou básní Stín pralesa. J.V. Sládek zobrazil emigranta, který se ocitl v cizí neznámé zemi, a jeho stesk po domově. Hlavním motivem knihy Jindry Tiché je rovněž trauma emigrace prožívané dvěma hrdinkami v rozpětí dvou století. Intelektuálka Hana emigrovala z Čech do Anglie a poté na Nový Zéland po ruské invazi v roce 1968. Lady Henrietta, farmářova žena, emigrovala z Anglie na Nový Zéland v šedesátých letech devatenáctého století, v době hospodářské krize. Obě ženy se musely naučit žít v zemi, která jim byla z počátku bytostně cizí, asimilovat nové zvyklosti, nové hodnoty, jinou tradici. Obě musely překonat touhu po staré vlasti, která je největší trýzní každého emigranta. Jindra Tichá zároveň evokuje dobu, ve které se příběhy odehrávají, šedesátá léta dvacátého století v Anglii, která byla poznamenána novodobou evropskou nemocí, záští vůči přistěhovalcům, a počátky státu na Novém Zélandu v šedesátých letech devatenáctého století. Autorka používá soudobé prameny, aby poutavě vylíčila těžký úděl prvních usedlíků, kteří z pustiny vybudovali zemi zaslíbenou, zemi, jež je podle nejnovějších statistik ve všech ohledech nejžádoucnější zemí, ve které možno žít v jednadvacátém století.

Próza inspirovaná Sládkovou básní Stín pralesa. J.V. Sládek zobrazil emigranta, který se ocitl v cizí neznámé zemi, a jeho stesk po domově. Hlavním motivem knihy Jindry Tiché je rovněž trauma emigrace prožívané dvěma hrdinkami v rozpětí dvou století. Intelektuálka Hana emigrovala z Čech do Anglie a poté na Nový Zéland po ruské invazi v roce 1968. Lady Henrietta, farmářova žena, emigrovala z Anglie na Nový Zéland v šedesátých letech devatenáctého století, v době hospodářské krize. Obě ženy se musely naučit žít v zemi, která jim byla z počátku bytostně cizí, asimilovat nové zvyklosti, nové hodnoty, jinou tradici. Obě musely překonat touhu po staré vlasti, která je největší trýzní každého emigranta. Jindra Tichá zároveň evokuje dobu, ve které se příběhy odehrávají, šedesátá léta dvacátého století v Anglii, která byla poznamenána novodobou evropskou nemocí, záští vůči přistěhovalcům, a počátky státu na Novém Zélandu v šedesátých letech devatenáctého století. Autorka používá soudobé prameny, aby poutavě vylíčila těžký úděl prvních usedlíků, kteří z pustiny vybudovali zemi zaslíbenou, zemi, jež je podle nejnovějších statistik ve všech ohledech nejžádoucnější zemí, ve které možno žít v jednadvacátém století.

Jaro klamných iluzí je v komorní rovině příběh životního rozčarování jedince, v obecnější rovině příběh ztráty iluzí celé generace. Hrdinka knihy žije poměrně spokojenou existenci v milované Praze, dosáhla Kristových let, je šťastně vdaná, má povolání, které jí vyhovuje, navíc společnost kolem ní se začala měnit k lepšímu. Pražské jaro 1968 začíná příslibem, že po dvaceti letech šikanování a tyranie nastává stříbrný věk prosperity a porozumění socialismu s lidskou tváří. Rok, který následuje, zboří všechny její iluze a nakonec ji přinutí opustit všechno, co dosud milovala, vyměnit svůj spořádaný život za nejistou existenci emigranta. Vedle komorního příběhu jedné lásky a jedné nevěry je román J. Tiché také ne-smlouvavým pohledem na tehdejší společnost, její nemorálnost, její nesmyslné iluze o poli-tické realitě

Jaro klamných iluzí je v komorní rovině příběh životního rozčarování jedince, v obecnější rovině příběh ztráty iluzí celé generace. Hrdinka knihy žije poměrně spokojenou existenci v milované Praze, dosáhla Kristových let, je šťastně vdaná, má povolání, které jí vyhovuje, navíc společnost kolem ní se začala měnit k lepšímu. Pražské jaro 1968 začíná příslibem, že po dvaceti letech šikanování a tyranie nastává stříbrný věk prosperity a porozumění socialismu s lidskou tváří. Rok, který následuje, zboří všechny její iluze a nakonec ji přinutí opustit všechno, co dosud milovala, vyměnit svůj spořádaný život za nejistou existenci emigranta. Vedle komorního příběhu jedné lásky a jedné nevěry je román J. Tiché také ne-smlouvavým pohledem na tehdejší společnost, její nemorálnost, její nesmyslné iluze o poli-tické realitě

Jaro klamných iluzí je v komorní rovině příběh životního rozčarování jedince, v obecnější rovině příběh ztráty iluzí celé generace. Hrdinka knihy žije poměrně spokojenou existenci v milované Praze, dosáhla Kristových let, je šťastně vdaná, má povolání, které jí vyhovuje, navíc společnost kolem ní se začala měnit k lepšímu. Pražské jaro 1968 začíná příslibem, že po dvaceti letech šikanování a tyranie nastává stříbrný věk prosperity a porozumění socialismu s lidskou tváří. Rok, který následuje, zboří všechny její iluze a nakonec ji přinutí opustit všechno, co dosud milovala, vyměnit svůj spořádaný život za nejistou existenci emigranta. Vedle komorního příběhu jedné lásky a jedné nevěry je román J. Tiché také ne-smlouvavým pohledem na tehdejší společnost, její nemorálnost, její nesmyslné iluze o poli-tické realitě

Jedenáctou prozaickou prací známé česko-novozélandské autorky je novela o neobvyklé lásce. Její název naznačuje vlastní téma. I když se naše osvícená společnost už vyrovnala s problémem cizoložství, stále ještě považuje krvesmilstvo za tabu. Autorka hledá odpověď především na dvě otázky: je možné, aby člověk našel své alter ego, toho partnera, který jediný se k němu po všech stránkách hodí, právě v kruhu vlastní rodiny? Co se stane s milenci, kteří se z morálních ohledů své lásky vzdali? Čtenář se nad jejich příběhem, zasazeným do padesátých a šedesátých let dvacátého století, může zamýšlet nad tím, co vlastně tvoří podstatu manželského soužití.

Psychologické prózy Jindry Tiché si již od devadesátých let získaly početnou čtenářskou obec. Přirozená linie ženského těla patří vedle Smrti a odpuštění (1997) či Sametového rozvodu (2002) k tomu nejlepšímu, co tato česko-novozélandská autorka v oblasti beletrie vytvořila. Na osudech žen tří generací Jindra Tichá sleduje proměny života u nás, jak se promítají nejen do širokých společenských souvislostí, ale i do nejintimnějšího mikrosvěta každého z nás. Citlivě zachycuje atmosféru první světové války, konce Rakousko-Uherska, první republiky, nacistické okupace i postkomunistické společnosti. Čtenáři se zde setkají s autorčinou babičkou Annou, jednou z mála tehdejších podnikatelek, která vybudovala v Bratislavě úspěšný módní salon, inspirovaný proslulými návrháři a slavnými módními domy v Paříži, Římě či Vídni. Část románu se odehrává v soudobých Čechách. Problémy stáří a nemoci v dnešní Praze jsou popsány s nevšedním realismem. Autorka staví na pranýř lhostejnost, dokonce krutost, s níž se zachází s umírajícími v léčebnách dlouhodobě nemocných. Zdroj filozofických a politických ideálů, které v dnešních Čechách převažují, nachází spisovatelka u myslitelů devatenáctého století. Nelze přejít ani zdařilé postřehy na téma soužití Čechů a Slováků v různých fázích dvacátého století. Nebyla by to však Jindra Tichá, kdyby tak i ve své již desáté knize nečinila s nadhledem a hlubokým vnitřním zaujetím, které čtenáře strhne od první stránky.

Psychologické prózy Jindry Tiché si již od devadesátých let získaly početnou čtenářskou obec. Přirozená linie ženského těla patří vedle Smrti a odpuštění (1997) či Sametového rozvodu (2002) k tomu nejlepšímu, co tato česko-novozélandská autorka v oblasti beletrie vytvořila. Na osudech žen tří generací Jindra Tichá sleduje proměny života u nás, jak se promítají nejen do širokých společenských souvislostí, ale i do nejintimnějšího mikrosvěta každého z nás. Citlivě zachycuje atmosféru první světové války, konce Rakousko-Uherska, první republiky, nacistické okupace i postkomunistické společnosti. Čtenáři se zde setkají s autorčinou babičkou Annou, jednou z mála tehdejších podnikatelek, která vybudovala v Bratislavě úspěšný módní salon, inspirovaný proslulými návrháři a slavnými módními domy v Paříži, Římě či Vídni. Část románu se odehrává v soudobých Čechách. Problémy stáří a nemoci v dnešní Praze jsou popsány s nevšedním realismem. Autorka staví na pranýř lhostejnost, dokonce krutost, s níž se zachází s umírajícími v léčebnách dlouhodobě nemocných. Zdroj filozofických a politických ideálů, které v dnešních Čechách převažují, nachází spisovatelka u myslitelů devatenáctého století. Nelze přejít ani zdařilé postřehy na téma soužití Čechů a Slováků v různých fázích dvacátého století. Nebyla by to však Jindra Tichá, kdyby tak i ve své již desáté knize nečinila s nadhledem a hlubokým vnitřním zaujetím, které čtenáře strhne od první stránky.

Jindra Tichá přijela na Nový Zéland poprvé v září 1970 a objevila tu neznámý svět, který ji okouzlil. Ještě víc než podmanivě krásná novozélandská krajina, kterou ve své knize rovněž přibližuje, jí učarovali její obyvatelé. Kiwi, jak Novozélanďané sami sebe nazývají, jsou houževnatí, vynalézaví a hlavně nejlaskavější lidé na světě, kteří tento ostrov, jenž byl až do roku 1848 divočinou, přetvořili v bohatou zemi s jednou z nejvyšších životních úrovní na světě. Proces, který založil novozélandskou prosperitu, začal v Otagu, provincii na Jižním ostrově, kde Tichá dnes žije (většina čtenářů bude jeho scenérii znát z filmové trilogie Pán prstenů, která se zde natáčela). V sérii poutavě vyprávěných příběhů skutečných osob nás autorka seznámí s unikátní mentalitou lidí, kterým se podařilo z tohoto krásného koutu vytvořit místo, kde se v dnešním násilnickém, chaotickém a přelidněném světě žije nejpříjemněji. Kniha je také jakýmsi úvodem do psychologie podnikání. Zachycuje přerod chudého emigranta ze socialistické země, který přijel se dvěma zavazadly a bez haléře v kapse, a přibližuje fascinující svět těch, kteří se obchodováním s nemovitostmi zabývají.

Jindra Tichá přijela na Nový Zéland poprvé v září 1970 a objevila tu neznámý svět, který ji okouzlil. Ještě víc než podmanivě krásná novozélandská krajina, kterou ve své knize rovněž přibližuje, jí učarovali její obyvatelé. Kiwi, jak Novozélanďané sami sebe nazývají, jsou houževnatí, vynalézaví a hlavně nejlaskavější lidé na světě, kteří tento ostrov, jenž byl až do roku 1848 divočinou, přetvořili v bohatou zemi s jednou z nejvyšších životních úrovní na světě. Proces, který založil novozélandskou prosperitu, začal v Otagu, provincii na Jižním ostrově, kde Tichá dnes žije (většina čtenářů bude jeho scenérii znát z filmové trilogie Pán prstenů, která se zde natáčela). V sérii poutavě vyprávěných příběhů skutečných osob nás autorka seznámí s unikátní mentalitou lidí, kterým se podařilo z tohoto krásného koutu vytvořit místo, kde se v dnešním násilnickém, chaotickém a přelidněném světě žije nejpříjemněji. Kniha je také jakýmsi úvodem do psychologie podnikání. Zachycuje přerod chudého emigranta ze socialistické země, který přijel se dvěma zavazadly a bez haléře v kapse, a přibližuje fascinující svět těch, kteří se obchodováním s nemovitostmi zabývají.

Nevšední cestopis česko-novozélandské autorky, působící na novozélandské univerzitě v Dunedinu, je věnován kontinentu, který J. Tichá poznala za svého několikaletého pobytu v USA, respektive za svého pedagogického působení na tamních univerzitách. Beletristická erudice, kombinovaná s autorčiným postřehem, vytváří z četby působivé dobrodružství. Představuje Ameriku dnešních dnů, její každodenní život, poodkrývá kořeny vztahů mezi jejími černými a bílými obyvateli, putuje po místech, která představují milníky v historii této země. Amerika, jak ji Kolumbus neznal představuje jakýsi pandán k autorčině předešlé knize Pacific Letters.