David Tomíček

Integrační a dezintegrační procesy představují předmět stálého zájmu mnoha vědeckých oblastí a přirozeně otevírají cestu k řadě mezioborových výzkumů, v nichž se historické aspekty problematiky úzce propojují s hospodářskými, sociálními, kulturními či náboženskými přístupy. Tato kniha nemá a koneckonců ani nemůže být uceleným přehledem a zobecněním všech typů integračních a dezintegračních tendencí, ale prezentuje různé přístupy a možnosti, které tato pestrá a široká problematika zahrnuje. Posouvá téma dále a nabízí výchozí polohu k objevování dalších souvislostí. Autoři by současně chtěli touto publikací připomenout životní jubileum kolínského historika Václava Dršky, jehož bádání se celoživotně věnuje tématům, která s problematikou integrací a dezintegrací úzce souvisejí.

Debata o významu narativů v českém mediální prostoru se shodou nepříznivých okolností stala právě v době řešení projektu specifického výzkumu Prameny a historický narativ na Katedře historie FF UJEP až mrazivě aktuální. Užitečnost této rozpravy spočívá především v posunutí akcentu od obsahu vlastního sdělení k tvůrci a zamýšlené funkci komunikované skutečnosti. Se zřetelem k aplikaci historické metody zvažování výpovědi pramene jako narativu otevírá nový prostor pro kritické posouzení způsobů výstavby takové výpovědi, ale též různých perspektiv, jež jsou jí vlastní. K těmto otázkám předkládaná monografie kolektivu autorů převážně nejmladší generace přistupuje z různých hledisek a při posuzování zkoumané problematiky si všímá rozdílných aspektů. Monografie obsahuje kapitoly zdůrazňující výše uvedené perspektivy pramene či diskursivní prostředky výstavby jeho výpovědi, ale též roli vypravěče a jeho narativních strategií. Chronologický záběr zkoumaných pramenů pokrývá dlouhé období od raného středověku po počátek 21. století, čímž otevírá prostor pro budoucí úžeji vymezený komparativní výzkum. Jednotlivé kapitoly dokazují, že zvolené přístupy mohou přinést cenné výsledky při zkoumání pestré škály svědectví o minulosti, počínaje prameny historiografickými přes mapová díla, odborné i krásné písemnictví až po prameny úřední povahy či prameny hmotné kultury.