Veronika Tóthová

Príbeh Jozefa Gabčíka, Anny Malinovej a jej dcéry Alenky (1939). Aj vďaka ich odhodlaniu a odvahe sa mohlo po druhej svetovej vojne Československo obnoviť v pôvodných hraniciach. O Jozefovi Gabčíkovi sa v učebniciach píše, o Anne Malinovej nie. A pritom bola pre Gabčíka pred atentátom na Heydricha, ale aj po ňom, veľmi dôležitá.

Každý večer, keď myslím na svojich drahých, ktorí už nežijú, si hovorím: Ako si to mohla prežiť? Sama neviem. Bolo to naozaj iba o šťastí a náhode.“ To sú slová Violy Fischerovej, ženy, ktorá prežila Mengeleho pokusy, štyri koncentračné tábory a nakoniec nacistom utiekla. Okrem toho, že prežila peklo táborov smrti a našla v sebe silu na riskantný útek, dokázala ešte niečo. Vďaka nej chytili brutálnu dozorkyňu z Birkenau. Viola Fischerová po rokoch zverila svoje spomienky reportérke Veronike Homolovej Tóthovej. Táto kniha zaznamenáva jej osud i osudy iných ľudí, ktoré by nemali upadnúť do zabudnutia. Hlasom pani Violy sa vám prihovára a neskrátenú verziu knihy číta Božidara Turzonovová. V roku 1963 absolvovala VŠMU . Už počas štúdia si zahrala vo filme Most na tú stranu, odvtedy hrala v mnohých filmoch aj seriáloch (Božská Ema, Orbis Pictus, Vratné láhve, Panelák) Členka SND (napr. Na skle maľované, Ženský zákon, Ilúzie, Popol a vášeň, Ruské denníky, Antigona). Pracuje v rozhlase a dabingu, prednáša herectvo na Paneurópskej VŠ a je čestnou riaditeľkou MFF Cinematic v Piešťanoch. Má dve dcéry a žije v Bratislave. Celková dĺžka audioknihy – mp3 na 2 CD nosičoch: 13 hodín 31 minút

Příběh Jozefa Gabčíka, Anny Malinové a její dcery Alenky se týká nás všech. I díky jejich odhodlání a odvaze mohlo opět povstat Československo z prachu a zkázy druhé světové války. O Jozefu Gabčíkovi se píše i v učebnicích pro speciální jednotky. O Anně Malinové se nepíše nikde. A přitom byla pro Jozefa životně důležitá. Zapomnělo se na ni neprávem… protože se nezachoval výslechový protokol gestapa. Veronika Homolová Tóthová se rozhodla připomenout Annin příběh i kvůli její dceři Aleně Voštové. Ta jako malá přišla o mámu a dlouho netušila, kdo byli její skuteční rodiče, kteří zaplatili cenu nejvyšší za svou účast v odboji. I když s nimi nemohla Alena strávit své dětství, necítí hněv: „Jsem na maminku hrdá, byla to ta nejstatečnější z žen.“

Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.

Příběh Jozefa Gabčíka, Anny Malinové a její dcery Alenky se týká nás všech. I díky jejich odhodlání a odvaze mohlo opět povstat Československo z prachu a zkázy druhé světové války. O Jozefovi Gabčíkovi se píše i v učebnicích pro speciální jednotky. A Anně Malinové se nepíše nikde. A přitom byla pro Josefa životně důležitá. Zapomnělo se na ni neprávem… protože se nezachoval výslechový protokol gestapa. Veronika Homolová Tóthová se rozhodla připomenout Annin příběh i kvůli její dceři Aleně Voštové. Ta jako malá přišla o mámu a dlouho netušila, kdo byli její skuteční rodiče, kteří zaplatili cenu nejvyšší za svou účast v odboji. I když s nimi nemohla Alena strávit své dětství, necítí hněv: „Sem na maminku hrdá, byla to ta nejstatečnější z žen.“

Stern Rózsa Ibolya "Mengele-lány" volt. Egyike a sokaknak, akiknek el kellett szenvedniük Josef Mengele kísérleteit. Egyike azon keveseknek, akik ezt túlélték. 1944 júniusában több százezer zsidót indítottak útnak marhavagonokban Ibolya hazájából, szlovákiai magyar területekről. Senki nem tudta, hová tartanak, mi következik. Ibolyának Auschwitz-Birkenau, Ravensbrück, Buchenwald és Neustadt bei Coburg. Négy állomás, négy haláltábor, kitörölhetetlen borzalmak színhelyei. Ibolya, mint oly sokan, mindent elveszített: otthonát, családját, szeretteit. De soha nem veszítette el a reményt, és volt benne elég erő ahhoz, hogy megkockáztassa a szökést. Ráadásul neki köszönhetően fogták el a birkenaui láger egyik embertelen felügyelőnőjét is. Ibolya évtizedekkel a vészkorszak után, már Viola néven mesélte el emlékeit Veronika H. Tóth újságírónak. Memoárja az ő és mások sorsát örökíti meg - olyan sorsokét, amelyeknek nem lenne szabad feledésbe merülniük.

Príbeh Jozefa Gabčíka, Anny Malinovej a jej dcéry Alenky (1939) sa týka nás všetkých. Aj vďaka ich odhodlaniu a odvahe sa mohlo po druhej svetovej vojne Československo obnoviť v pôvodných hraniciach. O Jozefovi Gabčíkovi sa píše aj v učebniciach pre špeciálne jednotky. O Anne Malinovej nie. A pritom bola pre Gabčíka pred atentátom na Heydricha, ale aj po ňom, veľmi dôležitá. Neprávom sa na ňu zabudlo, lebo sa nezachoval výsluchový protokol z gestapa. Veronika Homolová Tóthová sa rozhodla pripomenúť tento príbeh aj kvôli Anninej dcére – Alene Voštovej. Prišla o mamu, keď mala tri roky, a dlho netušila, kto sú jej skutoční rodičia. Anna sa zapojila do odboja, čím vystavila svoju dcéru mnohým útrapám. Pani Alena sa však na ňu nehnevá: „Som na mamičku hrdá, bola to veľmi statočná žena.“

Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.