Jan Trefulka

Sbírka povídek o životě v rodině, o nevěrách, dědictví a naději.Vychází k autorovým pětasedmdesátinám, k 15. květnu 2004.

Do třetího svazku Spisů uspořádal autor své texty literárněkritické, esejistické a publicistické. Na záložku napsal: Po dlouhém váhání jsem do třetího svazku výboru, věnovaného kritice, esejistice a publicistice, zařadil i několik recenzí a polemik, které jsem napsal na počátku padesátých let minulého století. Proč vlastně, když jsou to texty poplatné době, v níž vznikly? Proč nejít cestou většiny současníků a nedistancovat se od půl století staré historie mlčením? Proč se i sám před sebou nevymluvit na neinformovanost a naivitu mládí a vyhýbat se ve starých ročnících časopisů a novin vlastním řádkům? ... Pořád je to tady, a kdo to zažil, nikdy to docela nezapomene a nepřestane se ptát, co se s ním a s jeho současníky stalo a proč se to stalo. ... Životní postoj, vůle nést svůj díl odpovědnosti jako umělec i jako občan za to, co se děje ve společenství, v němž žiji, má svou trvalou platnost: každý režim musí mít své "disidenty", kteří mu neustále připomínají, že před všemi svobodami, právy, ambicemi, závratnými kariérami a možnostmi, které se nabízejí, musí mít přednost obyčejná slušnost a přiměřená míra lidské solidarity.

Druhý svazek svých Spisů rozdělil autor do tří oddílů podle žánrů a už jméno Metoděj Minus, vymyšlené pro detektiva–amatéra, hlavní postavu povídek v oddílu Nálezy, napovídá, že pro Jana Trefulku jsou detektivky hrou — s napětím, ale i s trpkým humorem. Totéž platí o sci-fi příběhu Hlášení. Sondy jsou převážně „obrázky ze života“. Příběh hrdinky povídky Na krásné vyhlídce byl předlohou ke stejnojmennému televiznímu filmu (1995) s Janou Brejchovou v hlavní roli. Do oddílu Veselky zařadil autor dvě rozsáhlejší prózy. Novela Pršelo jim štěstí vyšla v roce 1962, román Svedený a opuštěný v roce 1988. Na záložce autor píše: „Všechno, co naši předchůdci za svého života vymysleli, ctili a nenáviděli, je přítomno v každém okamžiku našeho rozhodování, aniž o tom vůbec víme. Toto ‚dědictví po živých', uložené, na rozdíl od hmatatelného dědictví po mrtvých, hluboko v našem podvědomí, spoluvytváří osobnost jednotlivce, schopnost vyrovnávat se s ranami osudu a bez vytáček přijmout odpovědnost za své jednání.“

Druhý svazek svých Spisů rozdělil autor do tří oddílů podle žánrů a už jméno Metoděj Minus, vymyšlené pro detektiva–amatéra, hlavní postavu povídek v oddílu Nálezy, napovídá, že pro Jana Trefulku jsou detektivky hrou — s napětím, ale i s trpkým humorem. Totéž platí o sci-fi příběhu Hlášení. Sondy jsou převážně „obrázky ze života“. Příběh hrdinky povídky Na krásné vyhlídce byl předlohou ke stejnojmennému televiznímu filmu (1995) s Janou Brejchovou v hlavní roli. Do oddílu Veselky zařadil autor dvě rozsáhlejší prózy. Novela Pršelo jim štěstí vyšla v roce 1962, román Svedený a opuštěný v roce 1988. Na záložce autor píše: „Všechno, co naši předchůdci za svého života vymysleli, ctili a nenáviděli, je přítomno v každém okamžiku našeho rozhodování, aniž o tom vůbec víme. Toto ‚dědictví po živých', uložené, na rozdíl od hmatatelného dědictví po mrtvých, hluboko v našem podvědomí, spoluvytváří osobnost jednotlivce, schopnost vyrovnávat se s ranami osudu a bez vytáček přijmout odpovědnost za své jednání.“

Hrdinové povídek se ocitají v situacích, kdy svět nelítostně zasahuje do jejich existence a zaviňuje buď skutečnou smrt, nebo duchovní újmu, která se smrti podobá.

Poprvé na české půdě vychází zahraničně úspěšný román, přízračný příběh vraždy, kterou na svém druhovi vykonají poslední zbylí vyznavači stavby, neschopní smířit se s tím, že nikdy nebude dostavěna.

Prozaik a publicista Jan Trefulka oslavil letos pětasedmdesáté narozeniny. V tomto jubilejním roce započalo nakladatelství Atlantis s vydáváním jeho vybraných Spisů. Do prvního svazku zařadil autor román Zločin pozdvižení, povídku Škaredá neděle, novelu Veliká stavba a román O bláznech jen dobré. Do Poznámek autora napsal: „Prózy jsou seřazeny chronologicky, ne ovšem podle data, kdy je autor napsal, ale podle období, kdy žily jejich ústřední postavy. Ani jedna z próz zařazených do tohoto svazku není autobiografická, ale všechny spojuje autorova umanutost vyprávět o lidech všedního dne v klíčových životních momentech, kdy usilují o to, aby se dokázali vzepřít své minulosti a vymanit se z ponižujících okolností, kterými je obklopila.“ K románu O bláznech jen dobré napsal Pozdrav starému Dušovi Milan Kundera text je datovaný v Paříži v červenci 2004.

Hrdina Trefulkovy novely O bláznech jen dobré se ocitá ve zvláštní situaci: dovršil důchodový věk, zdá se mu, že je smrtelně nemocen, a to v něm paradoxně uvolní pocit velké nezávislosti na životním způsobu, jaký pěstoval doposud a který mu teď připadá cizí. Duša - tak charakteristicky ho autor pojmenoval - podnikne pokus žít vlastní a svobodný osud, opustí rodinu a najde si mladou družku, nakonec se však vrací zpět k ženě a synovi, moudřejší o zážitek z říše těch, kdo žijí v souladu se sebou samými. Příběh se odehrává na vinorodé jižní Moravě a představuje zralé dílo obsahující polohy humorné, sebeironické a tragikomické.

Román o ztrátách a porážkách, které člověka posilují, kterými se stává neporazitelný, jež upevňují jeho charakter a jejichž prostřednictvím poznává sám sebe.