Petra Trnková

Historické fotografie Prahy jsou využívány jako ilustrační a dokumentární materiál v mnoha publikacích a jejich výběry či edice patří na knižním trhu k nejoblíbenějším. Kniha Nejstarší fotografie Prahy si ale vytkla vyšší cíl. Nemíří na sentiment čtenářů ani na nostalgii zašlých časů, předmětem zkoumání se stala sama fotografie a okolnosti jejího vzniku. Autorky knihy se rozhodly systematicky podchytit co nejširší spektrum fotografické produkce nejstaršího období, včetně jejích zvláštností a velikého počtu zajímavých snímků, které se dosud nikdy do popularizačních výběrů nedostaly. Teprve v šíři celkového pohledu lze pochopit, jak se technické médium fotografie ve svých počátcích rozvíjelo a jaká byla Praha v době, kdy její první snímky vznikaly. K naplnění tohoto vydavatelského záměru se spojily kurátorky tří pražských veřejných sbírek historických fotografií, Muzea hlavního města Prahy, Archivu hlavního města Prahy a Ústavu dějin umění AV ČR za spolupráce dalších institucí z Prahy a Vídně. Výsledkem několikaleté práce se stala monumentální odborná obrazová publikace, která zobrazuje více než 700 snímků Prahy vzniklých v prvních dvaceti letech existence fotografie. Textové pasáže uvádějí čtenáře do kontextu počátků fotografie, popisují průkopnické snažení prvních fotografů i Prahu, kterou se rozhodli fotografovat. Obrazovou část, která obsahuje reprodukce snímků v místopisném řazení, doprovází katalog shromážděných fotografií se základními autorskými a technickými údaji. V závěru knihy pak čtenář nalezne přehledné medailonky fotografů doplněné o poznatky z nejnovějšího archivního bádání, slovníček odborných výrazů, obsáhlý seznam bibliografie a rejstříky. Dvojjazyčná, česko-anglická kniha si činí ambice stát se základním titulem svého oboru a nepostradatelnou příručkou každého zájemce o historii fotografie jak v Praze, tak ve středoevropském regionu.

Petra Trnková se ve své knize zabývá fenoménem tzv. umělecké fotografie na konci 19. a na počátku 20. století, který byl v českých zemích zvláště silně svázán s okruhem česko-německých fotoamatérů. Tato značně rozsáhlá oblast vizuální kultury přesahovala hranice nejen ve smyslu geografickém, a souvisela tak s dějinami českými i německými, ale zároveň rušila i pomyslné hranice mezi tzv. nízkým a vysokým uměním. Na základě důkladného materiálového průzkumu autorka zkoumá umělecké ambice jednotlivých fotoamatérů, vztahy mezi fotokluby, vazby na již etablované umělecké skupiny (např. okruh vídeňské secese), vztah k profesionálům či vázanost na lokální instituce a společenskou hierarchii. První část knihy je věnována tématu amatérské fotografie, a to nejen jeho historickým souvislostem, ale i otázce samotného pojmu fotoamatér se zvláštním důrazem na jeho sociální podmíněnost. Ve druhé části jsou mapovány předpoklady a možnosti uměleckých nároků fotografického média a jejich snahy o prosazení se v rámci stávajícího institucionálního systému a ukotvení v konceptu umělecké fotografie v devadesátých letech 19. století. Zvláštní pozornost je zde věnována především dvěma centrům, která v tomto procesu sehrála klíčovou roli, a sice Hamburku a Vídni. Třetí oddíl knihy pojednává o dění v rámci umělecké a organizované amatérské fotografie ve čtyřech vybraných lokalitách: Teplicích, Praze, Českých Budějovicích a v Brně, přičemž si zvláště všímá jednotlivých specifik. Čtvrtý, závěrečný oddíl knihy se zabývá konkrétními uměleckými snahami fotografů, zvláště v souvislosti s tzv. krajinářskou fotografií.

Petra Trnková se ve své knize zabývá fenoménem tzv. umělecké fotografie na konci 19. a na počátku 20. století, který byl v českých zemích zvláště silně svázán s okruhem česko-německých fotoamatérů. Tato značně rozsáhlá oblast vizuální kultury přesahovala hranice nejen ve smyslu geografickém, a souvisela tak s dějinami českými i německými, ale zároveň rušila i pomyslné hranice mezi tzv. nízkým a vysokým uměním. Na základě důkladného materiálového průzkumu autorka zkoumá umělecké ambice jednotlivých fotoamatérů, vztahy mezi fotokluby, vazby na již etablované umělecké skupiny (např. okruh vídeňské secese), vztah k profesionálům či vázanost na lokální instituce a společenskou hierarchii. První část knihy je věnována tématu amatérské fotografie, a to nejen jeho historickým souvislostem, ale i otázce samotného pojmu fotoamatér se zvláštním důrazem na jeho sociální podmíněnost. Ve druhé části jsou mapovány předpoklady a možnosti uměleckých nároků fotografického média a jejich snahy o prosazení se v rámci stávajícího institucionálního systému a ukotvení v konceptu umělecké fotografie v devadesátých letech 19. století. Zvláštní pozornost je zde věnována především dvěma centrům, která v tomto procesu sehrála klíčovou roli, a sice Hamburku a Vídni. Třetí oddíl knihy pojednává o dění v rámci umělecké a organizované amatérské fotografie ve čtyřech vybraných lokalitách: Teplicích, Praze, Českých Budějovicích a v Brně, přičemž si zvláště všímá jednotlivých specifik. Čtvrtý, závěrečný oddíl knihy se zabývá konkrétními uměleckými snahami fotografů, zvláště v souvislosti s tzv. krajinářskou fotografií.