Jan Tuček strana 2 z 2

Kniha slovem i četnými fotografiemi dokumentuje cesty manželů Elstnerových. Popisuje jejich první výpravu do Afriky, kam v roce 1933 cestovali vozem Aero Spexor společně s dalšími dvěma posádkami aerovek. V roce 1934, doprovázeni Modrým teamem Aero, výpravu do Afriky opakovali. Sami pak cestovali v roce 1936 po USA a Mexiku, o dva roky později se vydali do Argentiny. Další delší jízdu podnikl Elstner až po válce v roce 1947 malým vozem Aero Minor spolu se synem Reném a svojí třetí ženou Annou. Trasa vedla z Prahy do rovníkové oblasti u Guinejského zálivu a zpět, se dvěma průjezdy napříč Saharou. Únor 1948 znamenal pro F. A. Elstnera konec cestování. Avšak mírné politické uvolnění druhé poloviny padesátých let mu umožnilo vydat se v roce 1959 zapůjčeným vozem Škoda Octavia do Sovětského svazu. Průvodcem na cestě dlouhé 14 tisíc kilometrů, jejíž trasa vedla až do Gruzie a na Krym, mu byl fotograf a filmař Jan Fiala. Kromě zmíněných dálkových jízd obsahuje publikace i několik kratších cest po Evropě, které podnikal ještě s první ženou Evou, a představuje Elstnerovu pestrou a mnohotvárnost osobnost - mimo jiné jako průkopníka skautingu v Československu a zapáleného propagátora dopravní bezpečnosti.

Díky bohaté dobové dokumentaci dochované v mladoboleslavském továrním archivu i ve fondu někdejšího plzeňského koncernu se podařilo podrobně zmapovat historii automobilů Škoda Superb. První sériové automobily Škoda Superb byly určeny majetným a vlivným zákazníkům z nejvyšších společenských vrstev, proto většinu produkce tvořily luxusní limuzíny. Kuriozitou byla osmimístná limuzína, kde vpředu měli řidič a spolujezdec samostatná široká sedadla, v prostřední řadě byla tři skromnější sklopná sedadla a vzadu tři bohatě čalouněná. Kromě limuzín byl velký zájem o automobily typu sedan a tehdy velmi módní kabriolety. Slibný vývoj jednotlivých modelů narušila válečná léta, kdy byly vyrobené podvozky často využívány pro sanitky a vojenská vozidla. Poválečná výroba v znárodněné automobilce skončila v prvním čtvrtletí roku 1950. Pozoruhodný vzestup značky Škoda odstartoval až na jaře 1991 po spojení s koncernem Volkswagen. Úspěšná spolupráce na napomohla automobilce zařadit se mezi výrobce vozů vyšší střední třídy a každý nový model byl úspěchem na pokračovaní. Třem novodobým generacím Superbu je věnována celá třetina knihy. Završuje ji poslední model představený veřejnosti v únoru 2015, který vyniká velmi zdařilým designem a výbornými jízdními vlastnostmi. Značka Škoda se tak po právu řadí mezi významné hráče na automobilovém trhu.

Sanitní automobily slouží lidem už bezmála 110 let. Tato kniha se snaží slovem i obrazem zmapovat dlouhou a pestrou historii sanitek od prvopočátků z dob rakousko-uherské monarchie přes meziválečné Československo a protektorát, dlouhá poválečná desetiletí socialismu až po mnohotvárnou současnost. První sanitky byly jen individuální záležitostí, jednotlivá vozidla stavěly karosárny na zakázku, podle požadavků a finančních možností zákazníků. Sanitky byly určeny jen k převozu raněných a nemocných do zdravotnických zařízení a jejich výbava byla dosti spartánská. Vozy měly jen stříšku pro řidiče a samaritána a místo pro pacienty bylo opatřené pouze plachtou proti nepříznivému počasí. Postupem času se sanitní vozy vylepšovaly, měly pevnou konstrukci, byly zateplené a vybavené stále lepšími nosítky. Především však přibylo vybavení umožňující ošetřujícímu lékaři už při převozu do nemocnice ošetřit pacienta. Nechyběly medikamenty, nástroje a zdravotnický materiál (obinadla a dřevěné dlahy pro zlomeniny končetin). Hlavně přibyly přístroje pro infuzi, oživování kyslíkem i vyplachování žaludku. Konstrukce i vybavení sanitek se samozřejmě postupem let stále vylepšovala až do podoby dnešních rychlých záchranných vozů. V první letech Československé republiky (1918–1938) sehrál významnou roli Československý Červený kříž a postupně se začala se budovat síť stanic první pomoci. S vývojem techniky se vylepšovaly nejen sanitní vozy, ale také komunikace mezi dispečinkem a lékaři v terénu i nemocnicemi. Autor sestavil dosud nezveřejněnou přehlídku zakázkových sanitních karoserií z období první republiky a protektorátu, připomíná sériově vyráběné sanitky i prototypy z let 1945 až 1990 a pestrou paletu sanitních vozidel zhotovených a provozovaných u nás během posledních tří desetiletí. Publikaci provází více než 500 fotografií, z nichž většina nebyla dosud publikována.

Automobilová a motocyklová soutěž Malou dohodou, byla největším motoristickým podnikem organizovaným v meziválečném Československu a v jeho spřátelených zemích. Historicky první knižní publikace věnovaná této motoristické soutěži, jež se jela v září 1937 na trase Praha-Bratislava-Košice-Užhorod-Kluž-Bukurešť-Bělehrad, líčí přípravy a průběh této ojedinělé akce a přináší dosud nezveřejněnou startovní listinu i kompletní výsledky soutěže. Z Prahy odstartovalo 73 automobilů a 58 motocyklů, z nichž 9 mělo postranní vozík, v cíli v Bělehradě bylo klasifikováno 63 vozů, 40 sólových motocyklů a 3 sajdkáry. Není bez zajímavosti, že vítěze tohoto přes 2400 km dlouhého a týden trvajícího klání určila až závěrečná jízda zručnosti na vojenském cvičišti na předměstí Bělehradu. Poutavý příběh ilustruje 170 dobových fotografií, z nichž mnohé jsou publikovány poprvé.

Kniha je věnována všem automobilům Škoda Octavia z let 1959 až 2020. První Octavia vznikla v lednu 1959 modernizací vozu Škoda 440. Výroba její základní verze skončila na jaře 1964, kariéra kombi však pokračovala až do prosince 1971. V létě 1996 debutovala první novodobá Octavia, symbol vzestupu značky Škoda v rámci koncernu VW. Vyráběla se plných čtrnáct let, od jara 2004 souběžně s vozy druhé generace. Soutěžní Octavia WRC se v období 1999 až 2003 proslavila i v mistrovstvích světa v rallye. Octavia třetí generace (2012–2019) vynikala elegancí a moderní technikou stejně jako její nástupkyně představená v listopadu 2019. Publikace je bohatě ilustrována fotografiemi z továrního archivu, nechybějí ani technické kresby – rozměrové náčrty vozů a rentgenová zobrazení.