Tulli Magdalena

Útlá knížečka, která v roce 1995, kdy byla vydána, rozhýbala polské literárněvědné a čtenářské kruhy. Po změnách na přelomu 80. a 90.let a po období politicky zaangažované samizdatové tvorby, všichni netrpělivě vyhlíželi opravdový román, román s velkým "R". Román, který by splňoval nenaplněné sny historiků literatury — dílo epické, které by v sobě směstnalo skutečnost i fikci, historii — národní i individuální a ještě by bylo nadmíru literární. Takový román nikdo nenapsal, na knižním trhu se však objevily Sny a kameny a během velmi krátké doby získaly srdce literárních vědců a čtenářů, ale také většinu prestižních literárních cen. Debut-překvapení, talent!, mini-veledílo — tak byl komentován text i autorka. Teď, po 7 letech literárního života, vůbec ne monotónního — román průběžně metamorfoval (dočkal se až pěti změněných vydání), se to poslední z nich dostane do rukou českému čtenáři. Jak ho v několika slovech přiblížit a nic nezkazit? Asi jen velmi obecně — příběh bez příběhu a zároveň příběh tisíce příběhů. Neobvyklý a fascinující pokus představit existenci a chod lidského světa na pozadí dějin tohoto století. Mýtický příběh o věcech nejdůležitějších i o těch zdánlivě nejprostších. Obraz naší civilizace, obraz pravdivý (ale i fiktivní), krutý (ale i shovívavý), odhalující lidskou slabost, omyly, víru i její nedostatek. Nekonečná literární hra mezi vypravěčem a čtenářem. Prvotina polské spisovatelky, jejíž druhý román Stehy OWP vydalo v květnu 2002.

Román polské spisovatelky. Svět se dnes dusí pocitem nenaplněnosti, který staví chudé i bohaté, pronásledovatele i pronásledované do jedné řady. Pocit prázdnoty natahuje pružinu tužeb. Naplnění tužeb však nikdy nepřináší úlevu, vždycky se objeví další prázdnota. Z toho pramení bolest. A o té natahované pružině bolesti vypráví tři příběhy románu Stehy. V prvním z nich se hrdinové snaží tuto bolest přehlušit tím, že odejdou do války. V druhém se životní prázdnotu pokoušejí zaplnit hromaděním majetku a peněz. Ve třetím podlehnou šílenství, jako kdyby právě ono mohlo zmírnit jejich utrpení. Utrpení, které však odmítají přijmout, se nakonec promění v nenávist.