Andrej Tušer

Rukoväť vybraných pojmov z masových médií a verejného práva v SR a ČR. „Rukověť v pojetí rukopisu Média a právo veřejné má několik sympatických vlastností. Jednak objasňují základní kategorie a koncepty z oblasti masové komunikace a veřejného práva, jednak přinášejí z dostupné referenční literatury „antologii“ citátů, které definují tyto kategorie, a v neposlední řadě poskytují návod jak rozumět vztahům mezi mediálním a právním diskurzem. Autori vytvořili obecně srozumitelný a velmi potřebný manuál, a to nejen pro zájemce a studenty oborů z rozsáhlé oblasti tzv. komunikačních a právních věd, ale také pro širokou veřejnost, kterou zajímá masová komunikace a její právní aspekty.“

Rukoväť vybraných pojmov z masových médií a verejného práva v SR a ČR. „Rukověť v pojetí rukopisu Média a právo veřejné má několik sympatických vlastností. Jednak objasňují základní kategorie a koncepty z oblasti masové komunikace a veřejného práva, jednak přinášejí z dostupné referenční literatury „antologii“ citátů, které definují tyto kategorie, a v neposlední řadě poskytují návod jak rozumět vztahům mezi mediálním a právním diskurzem. Autori vytvořili obecně srozumitelný a velmi potřebný manuál, a to nejen pro zájemce a studenty oborů z rozsáhlé oblasti tzv. komunikačních a právních věd, ale také pro širokou veřejnost, kterou zajímá masová komunikace a její právní aspekty.“

Publikácia je zameraná na kompetencie hovorcu vo verejnej správe, na rozpracovanosť kompetencií hovorcu v domácej a zahraničnej literatúre, ale aj na etymológiu slova hovorca a na vymedzenie pozície hovorcu v systéme masmediálnej komunikácie. Poskytuje odpovede na otázku, kto je hovorca, ale aj na vývoj tejto pozície na Slovensku, keďže tu má pomerne špecifické postavenie, a hľadá aj odpovede na potreby inštitúcií mať hovorcu. Odvodili sme kompetencie hovorcu od kompetencií novinára ako najbližšej profesie k pozícii hovorca.

Publikácia prináša prierez publicistickou, vedecko-publikačnou a názorovou tvorbou autora za produktívne obdobie cca päťdesiat rokov. Pri štúdiách a odborných článkoch ide o publikované texty v užšie špecializovaných vedecko-teoretických periodikách a zborníkoch, ku ktorým sa širšia odborná verejnosť nedostáva. Štruktúra publikácie sa účelovo (i logicky) delí na tri časti: V prvej Publicistika na základe výberu z vlastnej tvorby ide o žánrovo rôzne stvárňované jednotlivé aktuálne i nadčasov é udalosti a problémy (od roku 1961). Druhá časť Štúdie a odborné články predstavuje samostatné celky (od roku 1983), v ktorých sa vďaka bohatej faktografii odráža reálny stav systému a typológie novinárstva, žánrológie, metód novinárskej tvorby , ako aj stúpajúci vplyv nových informačných technológií na typologické znaky periodickej tlače i prácu novinárov. Tretia časť Rozhovory obsahuje profesionálne, občianske, ale tiež osobné názory a postoje na novinárstvo a médiá vôbec, na ich mie sto a poslanie v rôznorodom mediálnom prostredí (od roku 1990). Dielo tak dostáva charakter uzavretej, ucelenej a užitočnej publikácie.

Zrelý muž otvoril trinástu komnatu svojho života: po rokoch, po desaťročiach siahol do tajného vrecka svojho mládeneckého(a či skôr mladíckeho) kabáta a vytiahol z neho kľúčik. Zlatý kľúčik od tajných dvier miestnosti, ktorú zdanlivo už dávno opustil . Možno odhodlaný nikdy sa medzi jej steny nevrátiť...Autor v tejto knihe nezištne ponúkol pohľad do svojho srdca. Navyše v intímnej lyrike. Takej od srdca, čo hovorí, že "že život je radosť/ byť šťastný dosýta".

Publikácia Praktikum mediálnej tvorby prináša komplexný pohľad na procesy tvorby obsahovej resp. formálnej stránky základných typov médií: tlače, rozhlasu, televízie a internetu. V takomto ponímaní mediálnej tvorby je to na Slovensku dielo priekopnícke. Koncipovaná je ako učebnica, zatiaľ prvá v slovenskom mediálnom prostredí, so zámerom – všetko na jednom mieste. Povedané hovorovo, ide o akúsi kuchársku knihu o tom, kto, čo, kedy, kde, akým spôsobom a prečo v jednotlivých médiách má vykonávať žurnalistickú, mediálnu či multimediálnu profesiu. Kniha má sedem kapitol, okrem textovej časti, ktorá sa vyčerpávajúco venuje tvorivým prístupom a formám, pri niektorých médiách sú k dispozícii aj obrazové ukážky, resp. infografika, každá kapitola sa končí zoznamom bibliografických odkazov a literatúry, ako aj kontrolnými otázkami. Na záver ako bonus vyznieva slovník vybraných termínov a pojmov. Syntéza, akú dielo ponúka, na Slovensku už dlhodobo chýbala. Je vyplnená bohatstvom poznatkov z aktuálnej praxe, ale aj z novinárskej tradície a teórie.

„Zájem čtenářů, který vede nakladatelství k rozhodnutí vydat již počtvrté knihu Andreje Tušera Ako sa robia noviny, je nejlepším lektorským či recenzentským posudkem. Podstatná je ještě jedna věc – žánrová oblast. V oblasti odborné i populárně vědné literatury se opakovaně vydávají – na rozdíl od krásné literatury – knihy jen velmi vzácně. Pouze díla zakladatelská anebo syntetická a inovativní. Základním kamenem úspěchu knihy je jednak způsob, jakým autor vymezil téma knihy, jednak volba komunikační strategie. Téma je dobře zvolené, týká se atraktivního a pro běžného konzumenta lákavého a tajemného světa novin. Neméně účinné jsou vypravěčské strategie, které autor zvolil. Zaměřil se na co možná nejširší čtenářské publikum, kterému dokáže srozumitelným, jasným a poutavým způsobem objasnit složité problémy mediálního trhu v oblasti tištěných médií, konstrukce mediálního produktu typu noviny a konečně profesního profilu novináře a novinářské etiky.“