Ota Ulč strana 2 z 3

Kniha cestopisných zkušeností, neobvyklých příhod a vtipných reflexí o současném světě, který skrývá pod svým známým povrchem spoustu paradoxů, křiklavostí, zašmodrchaných vztahů, nebezpečných tendencí i slepých uliček, ale také nám nabízí mnoho pozitivních a důležitých věcí, které k vlastní škodě možná přehlížíme.

Zajímavé a vtipné úvahy Oty Ulče o dnešním světě začínají u vody. U veletoků největších řek, u oceánů a u vody, které začíná být na různých místech citelný nedostatek. Ekologie versus ekonomie je střetnutí, při kterém se zájmy lidstva zapeklitě zašmodrchávají. Už ani nejde o to, kdo zvítězí, ale kdo přežije - zda bude světová politika prozíravější, nebo ještě více zašmodrchaná. Po úspěšném titulu O čem dumá česká hlava je Zašmodrchaný svět další Ulčova kniha o nejrůznějších možnostech i nemožnostech světa, které ovlivňují náš život.

Kniha o Češích v exilu. Ota Ulč je potkával na všech kontinentech, ale nejvíc v Americe, kam se vystěhoval. Za půl století důvěrně poznal řadu zajímavých osobností (Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka, Karel Steinbach, Jaroslav Vašata, Rudolf Firkušný, Josef Škvorecký, Ivan Sviták, Evžen Balon a mnoho dalších). A protože měl boty z toulavého telete, našel krajany na tichomořských ostrovech i mezi kanibaly, v kanadské divočině, v Austrálii, Jižní Africe či Jižní Americe. Emigrací v roce 1959 se dostal do svobodného světa, kde má člověk odpovědnost za vlastní rozhodování. A to je někdy břemeno k neunesení pro malikány i velikány.

Kniha anekdoticky napsaných příběhů od okresního soudu ve Stříbře, kde autor na konci padesátých let jako předseda senátu pro právo civilní zažil absurdity udělování socialistické spravedlnosti v občanskoprávních sporech a po těchto peprných a někdy i mrazivých zkušenostech za tři roky emigroval.Knihu o svém působení v československé justici napsal Ota Ulč původně anglicky pod názvem The Judge in a Communist State. Vyprávěl v ní o civilních kauzách, které soudil na konci padesátých let u okresního soudu ve Stříbře. Přítel Josef Škvorecký ho vybídl, aby o tom napsal česky, se zaměřením na českého čtenáře, kterému nemusí vysvětlovat význam písmen JZD nebo pojmy jako výjezdní doložka, devizový příslib apod. Výsledkem nápadu Josefa Škvoreckého je kniha Malá doznání okresního soudce. U svého soudu Ota Ulč nezažil žádné hrdelní politické procesy, ale politická kritéria doby pronikala i do občanskoprávních sporů o vlastnictví slepic a králíků, do rozvodových řízení i dědických sporů. Soudcovská židle pro něj nebyla zvlášť pohodlná a vyvolávala spíš mrazivé pocity. Nicméně jiní majitelé talárů si nezoufali nad svým osudem. Vždyť v pětadvaceti letech se třeba mohli postarat o uvěznění vlastní tchyně a takový pocit může tolik potěšit, že nezbude na slzu soucitu pro třídního nepřítele. Ota Ulč není pokrytec, aby předstíral, že se mohl od absurdní justiční praxe izolovat, a tak ho každý další soudní případ, ve kterém vystupoval jako švejkovský antihrdina justičního systému, přibližoval k rozhodnutí emigrovat.

Po úspěšné knize o českých exulantech 20. století Velikáni a malikáni napsal Ota Ulč knihu o svém přátelství s Josefem Škvoreckým na americkém kontinentu. Osobně se poznali teprve za mořem na Cornellově univerzitě v Ithace v roce 1969. Bylo to setkání náhodné, ale od začátku si náramně rozuměli, přestože mezi nimi byl podstatný rozdíl: "On byl mediální celebrita, kdežto já tehdy naprostá nula." Dalších čtyřicet let si byli nejbližšími přáteli a to platilo i o jejich rodinách. Josef Škvorecký žil v kanadském Torontu a Ota Ulč v americkém Binghamtonu, a tak nemohli být spolu denně v osobním styku. Vynahrazovali se to korespondencí, která je součástí této knihy. Sbližovaly je názory na svět, politiku a literaturu, ale také smysl pro humor a absurdno. Škvorecký pobídl Ulče, který se dostal do Ameriky o deset let dříve a publikoval anglicky, aby začal psát knihy zase česky, a to je přivedlo ke spolupráci na poli literatury. Pravidelně se navštěvovali a se svými rodinami se vydávali i na několikaměsíční cesty. Rádi si všímali podivuhodných zvláštností a možných nemožností, s kterými se dá šedivá skutečnost snadněji přežít, jak oba věřili. Sem patří i příběh, kdy Škvoreckému připisovali české feministky vytvoření slova harašení, ale jak v jednom svém článku Josef Škvorecký potvrdil, harašení vymyslel už dávno předtím Ota Ulč, který měl na své univerzitě s feministkami divoké zkušenosti. Vedle těchto zajímavých podrobností, o kterých autor s velkou chutí vypráví a zasazuje je do širších souvislostí, je jeho kniha nejlepším svědectvím o Škvoreckých, přináší nová fakta a přispívá k pochopení starých mýtů.

Kniha o současném rozpoložení lidstva, které nejvíc otravují islámští fanatici a teroristé, bída a hlad, přírodní katastrofy i zkreslené představy o fungování globálního světa. Díky moderním technologiím jsou možné úžasné věci, ale jejich smysl a trvalý přínos se vytrácí. Mouchy naší doby obtěžují nejvíc Afriku a Asii, ale daří se jim znamenitě i v bohaté Evropě a Americe, a to může být do budoucna nebezpečné. Bohužel si často nepřipouštíme své chyby a omyly ne proto, že bychom měli špatný charakter, ale jednoduše proto, že si žádné neuvědomujeme. A v tom nám Ulčova kniha může otevřít oči.

Ota Ulč napsal pozoruhodný životní příběh své čínsko-švýcarské manželky Priscilly Lim. Její dědeček založil čtyři banky, obchodní komoru a stal se ambasadorem císařského dvora, ale prosperitu rodiny rozvrátil jak Mao Ce-tung, tak Čankajšek a Priscilla se jako úplně chudá princezna vydala do New Yorku, kde pracovala pro UNICEF. Tam se poznala s plebejským emigrantem z Plzeňska Otou Ulčem. Pro Číňany byla málo žlutá a naopak v Americe byla až příliš rasově jinobarevná, a nejvíc se jí dotklo, když ji někdo označil za Japonku. Není divu, že Priscilla vstoupila do rasově smíšeného manželství s Otou Ulčem, s kterým se nikdy nenudila. Třikrát spolu objeli celý svět a přesvědčili se, jak je rozmanitý a bohatý a kolik v něm vře nesnašenlivosti, kolik absurdit člověka obklopuje a co všechno ho může obohatit, a na těch cestách se s nimi nebude nudit ani čtenář.

„Ota Ulč je asi jediný soudce komunistického bloku, kterému se během studené války podařilo uprchnout do USA a žádat o politický azyl. Teplo soudcovského taláru a práci, kterou opovrhoval, vyměnil za nejistotu doktoranda slavné Columbia University – a raději se živil jako číšník. Jeho unikátní doktorská práce o komunistickém právu v Československu, kterou držíte v rukách, se s odstupem víc jak půl století dostává konečně k českým čtenářům. Ota Ulč je veřejnosti znám spíše jako exilový spisovatel. Jeho životní příběh ale ukazuje, že ne všichni v československé komunistické justici museli s totalitním režimem kolaborovat.“ Pavel Paleček „Kniha ukazuje základní rysy vývoje práva, ale i společnosti v nejvýznamnějším období upevňování komunistické moci. Dobře ukazuje ideologické poblouznění tehdejších politických a právních elit a mechanismy totalitního režimu.“ Prokop Tomek

V poslední době nás zaplavuje nejen zboží z Číny, ale také informace, jak žije a s čím se potýká nová ekonomická velmoc. Ota Ulč byl za poslední tři desetiletí v Číně několikrát a také díky své čínské manželce má hluboké povědomí o všem, co se zde změnilo. Ve své nové knize píše o tom, jak se nedávno vypravil s ženou a synem do Hongkongu a odtud plul na zaoceánské lodi podél pobřeží Číny s četnými zastávkami na pevnině až do Vietnamu, kam nahlédl vůbec poprvé, a byl opravdu překvapen, jak se vietnamský národ rozrostl, jak se ani zde čas nezastavil a stejně jako Čína se Vietnam posunuje na výsluní. Týká se to i nás v Čechách, kde žije mnoho Vietnamců a počínají si ekonomicky zdatně. V Číně Otu Ulče nejvíce překvapila divoce bující Šanghaj a jihočínské ostrovy s čilou turistikou, navštívil také rodiště své manželky s nádhernými palácovými zahradami, které kdysi patřily jejímu dědečkovi. Z toho vyplynula i řada neobvyklých zážitků a poznatků, o kterých se nikde nedočtete, a jelikož o tom všem píše autor humorně, třídí s vtipem i nadsázkou úmorná fakta a s velkým přehledem uvažuje o celosvětových souvislostech, není se ani co divit, že jeho plavbu okořenil pořádný tajfun.

Román o návratu dvou emigrantů po čtyřiceti letech do rodné země je naplněn zajímavými fakty, která se v příběhu ekonoma Loma a architekta Hromka dostávají do ironického kontextu s domácími představami o tom, co bylo a co bude, jak se vyrovnat s minulými křivdami, a při pokusu odčinit jednu dávnou hanebnost dojde až k neskutečné zápletce, která připomene trikové akce tajných služeb.

Zajímavé a vtipné úvahy Oty Ulče o dnešním světě začínají u vody. U veletoků největších řek, u oceánů a u vody, které začíná být na různých místech citelný nedostatek. Ekologie versus ekonomie je střetnutí, při kterém se zájmy lidstva zapeklitě zašmodrchávají. Už ani nejde o to, kdo zvítězí, ale kdo přežije - zda bude světová politika prozíravější, nebo ještě více zašmodrchaná. Po úspěšném titulu O čem dumá česká hlava je Zašmodrchaný svět další Ulčova kniha o nejrůznějších možnostech i nemožnostech světa, které ovlivňují náš život.

Kniha o současném rozpoložení lidstva, které nejvíc otravují islámští fanatici a teroristé, bída a hlad, přírodní katastrofy i zkreslené představy o fungování globálního světa. Díky moderním technologiím jsou možné úžasné věci, ale jejich smysl a trvalý přínos se vytrácí. Mouchy naší doby obtěžují nejvíc Afriku a Asii, ale daří se jim znamenitě i v bohaté Evropě a Americe, a to může být do budoucna nebezpečné. Bohužel si často nepřipouštíme své chyby a omyly ne proto, že bychom měli špatný charakter, ale jednoduše proto, že si žádné neuvědomujeme. A v tom nám Ulčova kniha může otevřít oči.

V poslední době nás zaplavuje nejen zboží z Číny, ale také informace, jak žije a s čím se potýká nová ekonomická velmoc. Ota Ulč byl za poslední tři desetiletí v Číně několikrát a také díky své čínské manželce má hluboké povědomí o všem, co se zde změnilo. Ve své nové knize píše o tom, jak se nedávno vypravil s ženou a synem do Hongkongu a odtud plul na zaoceánské lodi podél pobřeží Číny s četnými zastávkami na pevnině až do Vietnamu, kam nahlédl vůbec poprvé, a byl opravdu překvapen, jak se vietnamský národ rozrostl, jak se ani zde čas nezastavil a stejně jako Čína se Vietnam posunuje na výsluní. Týká se to i nás v Čechách, kde žije mnoho Vietnamců a počínají si ekonomicky zdatně. V Číně Otu Ulče nejvíce překvapila divoce bující Šanghaj a jihočínské ostrovy s čilou turistikou, navštívil také rodiště své manželky s nádhernými palácovými zahradami, které kdysi patřily jejímu dědečkovi. Z toho vyplynula i řada neobvyklých zážitků a poznatků, o kterých se nikde nedočtete, a jelikož o tom všem píše autor humorně, třídí s vtipem i nadsázkou úmorná fakta a s velkým přehledem uvažuje o celosvětových souvislostech, není se ani co divit, že jeho plavbu okořenil pořádný tajfun.

Světoběžník Ota Ulč se v této knize vrátil do míst, která procestoval s manželkou a malým synem v minulém století. Tehdy navštívil hlavně Srí Lanku a Indii, v 21. století pobyl zase delší dobu na Kypru, v Izraeli a na Krymu. A co bylo výsledkem takového srovnání? Hranice náboženské a etnické nesnášenlivosti se posouvá blíž k Evropě, zatímco na východě se mor násilné nevraživosti částečně rozpouští v ekonomickém růstu.