Ota Ulč strana 2 z 3

„Ota Ulč je asi jediný soudce komunistického bloku, kterému se během studené války podařilo uprchnout do USA a žádat o politický azyl. Teplo soudcovského taláru a práci, kterou opovrhoval, vyměnil za nejistotu doktoranda slavné Columbia University – a raději se živil jako číšník. Jeho unikátní doktorská práce o komunistickém právu v Československu, kterou držíte v rukách, se s odstupem víc jak půl století dostává konečně k českým čtenářům. Ota Ulč je veřejnosti znám spíše jako exilový spisovatel. Jeho životní příběh ale ukazuje, že ne všichni v československé komunistické justici museli s totalitním režimem kolaborovat.“ Pavel Paleček „Kniha ukazuje základní rysy vývoje práva, ale i společnosti v nejvýznamnějším období upevňování komunistické moci. Dobře ukazuje ideologické poblouznění tehdejších politických a právních elit a mechanismy totalitního režimu.“ Prokop Tomek

Kniha o současném rozpoložení lidstva, které nejvíc otravují islámští fanatici a teroristé, bída a hlad, přírodní katastrofy i zkreslené představy o fungování globálního světa. Díky moderním technologiím jsou možné úžasné věci, ale jejich smysl a trvalý přínos se vytrácí. Mouchy naší doby obtěžují nejvíc Afriku a Asii, ale daří se jim znamenitě i v bohaté Evropě a Americe, a to může být do budoucna nebezpečné. Bohužel si často nepřipouštíme své chyby a omyly ne proto, že bychom měli špatný charakter, ale jednoduše proto, že si žádné neuvědomujeme. A v tom nám Ulčova kniha může otevřít oči.

Kniha o současném rozpoložení lidstva, které nejvíc otravují islámští fanatici a teroristé, bída a hlad, přírodní katastrofy i zkreslené představy o fungování globálního světa. Díky moderním technologiím jsou možné úžasné věci, ale jejich smysl a trvalý přínos se vytrácí. Mouchy naší doby obtěžují nejvíc Afriku a Asii, ale daří se jim znamenitě i v bohaté Evropě a Americe, a to může být do budoucna nebezpečné. Bohužel si často nepřipouštíme své chyby a omyly ne proto, že bychom měli špatný charakter, ale jednoduše proto, že si žádné neuvědomujeme. A v tom nám Ulčova kniha může otevřít oči.

Téměř vše o diamantech se dočtete v dobrodružné knize Oty Ulče. Za jejich třpytem se pachtí postavy románu s různou motivací. Někdo už jen proto, že v malé hromádce představují velkou horu zlata. Jsou také magickým lákadlem pro lupiče a nejvhodnějším prostředkem, jak snadno a rychle financovat Al-Kajdu a mezinárodní teroristy. S těmi všemi se střetne knihovník Břetislav Holeček jako tajný agent Brent Holm na lodi plující z Kapského Města do Sydney. Napínavý román má jeden konec, ale dvě protichůdná řešení, jak se k němu dospělo. Zůstává na čtenáři, která pravda je podle něj ta pravá. Čech pracující u federální vlády ve Washingtonu je pověřen zjistit identitu osoby, která má převzít pašované diamanty na financování Al-Kajdy. Břetislav Holeček přejmenovaný na Brenta Holma letí z Ameriky do Kapského Města, aby zde nastoupil na výletní zaoceánskou loď s tisícovkou pasažérů a pětisetčlennou posádkou. Holm je expert na vyhledávání podezřelých osob metodou profilování jejich osobnosti, psychologie, předpokládaného jednání a motivace. Během měsíční plavby jižním Atlantikem a kolem Ohňové země až do Austrálie pátrá na obrovské lodi po diamantech a snaží se odhalit pašeráky i teroristy. Jeho úkol se zkomplikuje záhadné zmizení jednoho pasažéra během plavby a také to, že o diamanty se zajímá několik agentů jiných tajných služeb. Rébus se může vyřešit dvěma vzájemně se vylučujícími způsoby a je na čtenáři, které verzi uvěří. Autor využil řadu svých cestovatelských zkušeností, jeho dobrodružný román je nejen napínavý, ale i poučný. Hlavní dějové zápletky rozehrál jako šachové partie s více protihráči, kde nechybí dámský gambit, česká obrana, velká rošáda, šach i mat. Ale co když jedna z těch partií skončí remízou?

Po úspěšné knize o českých exulantech 20. století Velikáni a malikáni napsal Ota Ulč knihu o svém přátelství s Josefem Škvoreckým na americkém kontinentu. Osobně se poznali teprve za mořem na Cornellově univerzitě v Ithace v roce 1969. Bylo to setkání náhodné, ale od začátku si náramně rozuměli, přestože mezi nimi byl podstatný rozdíl: "On byl mediální celebrita, kdežto já tehdy naprostá nula." Dalších čtyřicet let si byli nejbližšími přáteli a to platilo i o jejich rodinách. Josef Škvorecký žil v kanadském Torontu a Ota Ulč v americkém Binghamtonu, a tak nemohli být spolu denně v osobním styku. Vynahrazovali se to korespondencí, která je součástí této knihy. Sbližovaly je názory na svět, politiku a literaturu, ale také smysl pro humor a absurdno. Škvorecký pobídl Ulče, který se dostal do Ameriky o deset let dříve a publikoval anglicky, aby začal psát knihy zase česky, a to je přivedlo ke spolupráci na poli literatury. Pravidelně se navštěvovali a se svými rodinami se vydávali i na několikaměsíční cesty. Rádi si všímali podivuhodných zvláštností a možných nemožností, s kterými se dá šedivá skutečnost snadněji přežít, jak oba věřili. Sem patří i příběh, kdy Škvoreckému připisovali české feministky vytvoření slova harašení, ale jak v jednom svém článku Josef Škvorecký potvrdil, harašení vymyslel už dávno předtím Ota Ulč, který měl na své univerzitě s feministkami divoké zkušenosti. Vedle těchto zajímavých podrobností, o kterých autor s velkou chutí vypráví a zasazuje je do širších souvislostí, je jeho kniha nejlepším svědectvím o Škvoreckých, přináší nová fakta a přispívá k pochopení starých mýtů.

Po úspěšné knize o českých exulantech 20. století Velikáni a malikáni napsal Ota Ulč knihu o svém přátelství s Josefem Škvoreckým na americkém kontinentu. Osobně se poznali teprve za mořem na Cornellově univerzitě v Ithace v roce 1969. Bylo to setkání náhodné, ale od začátku si náramně rozuměli, přestože mezi nimi byl podstatný rozdíl: "On byl mediální celebrita, kdežto já tehdy naprostá nula." Dalších čtyřicet let si byli nejbližšími přáteli a to platilo i o jejich rodinách. Josef Škvorecký žil v kanadském Torontu a Ota Ulč v americkém Binghamtonu, a tak nemohli být spolu denně v osobním styku. Vynahrazovali se to korespondencí, která je součástí této knihy. Sbližovaly je názory na svět, politiku a literaturu, ale také smysl pro humor a absurdno. Škvorecký pobídl Ulče, který se dostal do Ameriky o deset let dříve a publikoval anglicky, aby začal psát knihy zase česky, a to je přivedlo ke spolupráci na poli literatury. Pravidelně se navštěvovali a se svými rodinami se vydávali i na několikaměsíční cesty. Rádi si všímali podivuhodných zvláštností a možných nemožností, s kterými se dá šedivá skutečnost snadněji přežít, jak oba věřili. Sem patří i příběh, kdy Škvoreckému připisovali české feministky vytvoření slova harašení, ale jak v jednom svém článku Josef Škvorecký potvrdil, harašení vymyslel už dávno předtím Ota Ulč, který měl na své univerzitě s feministkami divoké zkušenosti. Vedle těchto zajímavých podrobností, o kterých autor s velkou chutí vypráví a zasazuje je do širších souvislostí, je jeho kniha nejlepším svědectvím o Škvoreckých, přináší nová fakta a přispívá k pochopení starých mýtů.

Kniha anekdoticky napsaných příběhů od okresního soudu ve Stříbře, kde autor na konci padesátých let jako předseda senátu pro právo civilní zažil absurdity udělování socialistické spravedlnosti v občanskoprávních sporech a po těchto peprných a někdy i mrazivých zkušenostech za tři roky emigroval.Knihu o svém působení v československé justici napsal Ota Ulč původně anglicky pod názvem The Judge in a Communist State. Vyprávěl v ní o civilních kauzách, které soudil na konci padesátých let u okresního soudu ve Stříbře. Přítel Josef Škvorecký ho vybídl, aby o tom napsal česky, se zaměřením na českého čtenáře, kterému nemusí vysvětlovat význam písmen JZD nebo pojmy jako výjezdní doložka, devizový příslib apod. Výsledkem nápadu Josefa Škvoreckého je kniha Malá doznání okresního soudce. U svého soudu Ota Ulč nezažil žádné hrdelní politické procesy, ale politická kritéria doby pronikala i do občanskoprávních sporů o vlastnictví slepic a králíků, do rozvodových řízení i dědických sporů. Soudcovská židle pro něj nebyla zvlášť pohodlná a vyvolávala spíš mrazivé pocity. Nicméně jiní majitelé talárů si nezoufali nad svým osudem. Vždyť v pětadvaceti letech se třeba mohli postarat o uvěznění vlastní tchyně a takový pocit může tolik potěšit, že nezbude na slzu soucitu pro třídního nepřítele. Ota Ulč není pokrytec, aby předstíral, že se mohl od absurdní justiční praxe izolovat, a tak ho každý další soudní případ, ve kterém vystupoval jako švejkovský antihrdina justičního systému, přibližoval k rozhodnutí emigrovat.

Kniha anekdoticky napsaných příběhů od okresního soudu ve Stříbře, kde autor na konci padesátých let jako předseda senátu pro právo civilní zažil absurdity udělování socialistické spravedlnosti v občanskoprávních sporech a po těchto peprných a někdy i mrazivých zkušenostech za tři roky emigroval.Knihu o svém působení v československé justici napsal Ota Ulč původně anglicky pod názvem The Judge in a Communist State. Vyprávěl v ní o civilních kauzách, které soudil na konci padesátých let u okresního soudu ve Stříbře. Přítel Josef Škvorecký ho vybídl, aby o tom napsal česky, se zaměřením na českého čtenáře, kterému nemusí vysvětlovat význam písmen JZD nebo pojmy jako výjezdní doložka, devizový příslib apod. Výsledkem nápadu Josefa Škvoreckého je kniha Malá doznání okresního soudce. U svého soudu Ota Ulč nezažil žádné hrdelní politické procesy, ale politická kritéria doby pronikala i do občanskoprávních sporů o vlastnictví slepic a králíků, do rozvodových řízení i dědických sporů. Soudcovská židle pro něj nebyla zvlášť pohodlná a vyvolávala spíš mrazivé pocity. Nicméně jiní majitelé talárů si nezoufali nad svým osudem. Vždyť v pětadvaceti letech se třeba mohli postarat o uvěznění vlastní tchyně a takový pocit může tolik potěšit, že nezbude na slzu soucitu pro třídního nepřítele. Ota Ulč není pokrytec, aby předstíral, že se mohl od absurdní justiční praxe izolovat, a tak ho každý další soudní případ, ve kterém vystupoval jako švejkovský antihrdina justičního systému, přibližoval k rozhodnutí emigrovat.

Kniha o Češích v exilu. Ota Ulč je potkával na všech kontinentech, ale nejvíc v Americe, kam se vystěhoval. Za půl století důvěrně poznal řadu zajímavých osobností (Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka, Karel Steinbach, Jaroslav Vašata, Rudolf Firkušný, Josef Škvorecký, Ivan Sviták, Evžen Balon a mnoho dalších). A protože měl boty z toulavého telete, našel krajany na tichomořských ostrovech i mezi kanibaly, v kanadské divočině, v Austrálii, Jižní Africe či Jižní Americe. Emigrací v roce 1959 se dostal do svobodného světa, kde má člověk odpovědnost za vlastní rozhodování. A to je někdy břemeno k neunesení pro malikány i velikány.

Kniha o Češích v exilu. Ota Ulč je potkával na všech kontinentech, ale nejvíc v Americe, kam se vystěhoval. Za půl století důvěrně poznal řadu zajímavých osobností (Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka, Karel Steinbach, Jaroslav Vašata, Rudolf Firkušný, Josef Škvorecký, Ivan Sviták, Evžen Balon a mnoho dalších). A protože měl boty z toulavého telete, našel krajany na tichomořských ostrovech i mezi kanibaly, v kanadské divočině, v Austrálii, Jižní Africe či Jižní Americe. Emigrací v roce 1959 se dostal do svobodného světa, kde má člověk odpovědnost za vlastní rozhodování. A to je někdy břemeno k neunesení pro malikány i velikány.

Kniha o Češích v exilu. Ota Ulč je potkával na všech kontinentech, ale nejvíc v Americe, kam se vystěhoval. Za půl století důvěrně poznal řadu zajímavých osobností (Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka, Karel Steinbach, Jaroslav Vašata, Rudolf Firkušný, Josef Škvorecký, Ivan Sviták, Evžen Balon a mnoho dalších). A protože měl boty z toulavého telete, našel krajany na tichomořských ostrovech i mezi kanibaly, v kanadské divočině, v Austrálii, Jižní Africe či Jižní Americe. Emigrací v roce 1959 se dostal do svobodného světa, kde má člověk odpovědnost za vlastní rozhodování. A to je někdy břemeno k neunesení pro malikány i velikány.

Kniha o Češích v exilu. Ota Ulč je potkával na všech kontinentech, ale nejvíc v Americe, kam se vystěhoval. Za půl století důvěrně poznal řadu zajímavých osobností (Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka, Karel Steinbach, Jaroslav Vašata, Rudolf Firkušný, Josef Škvorecký, Ivan Sviták, Evžen Balon a mnoho dalších). A protože měl boty z toulavého telete, našel krajany na tichomořských ostrovech i mezi kanibaly, v kanadské divočině, v Austrálii, Jižní Africe či Jižní Americe. Emigrací v roce 1959 se dostal do svobodného světa, kde má člověk odpovědnost za vlastní rozhodování. A to je někdy břemeno k neunesení pro malikány i velikány.

V poslední době nás zaplavuje nejen zboží z Číny, ale také informace, jak žije a s čím se potýká nová ekonomická velmoc. Ota Ulč byl za poslední tři desetiletí v Číně několikrát a také díky své čínské manželce má hluboké povědomí o všem, co se zde změnilo. Ve své nové knize píše o tom, jak se nedávno vypravil s ženou a synem do Hongkongu a odtud plul na zaoceánské lodi podél pobřeží Číny s četnými zastávkami na pevnině až do Vietnamu, kam nahlédl vůbec poprvé, a byl opravdu překvapen, jak se vietnamský národ rozrostl, jak se ani zde čas nezastavil a stejně jako Čína se Vietnam posunuje na výsluní. Týká se to i nás v Čechách, kde žije mnoho Vietnamců a počínají si ekonomicky zdatně. V Číně Otu Ulče nejvíce překvapila divoce bující Šanghaj a jihočínské ostrovy s čilou turistikou, navštívil také rodiště své manželky s nádhernými palácovými zahradami, které kdysi patřily jejímu dědečkovi. Z toho vyplynula i řada neobvyklých zážitků a poznatků, o kterých se nikde nedočtete, a jelikož o tom všem píše autor humorně, třídí s vtipem i nadsázkou úmorná fakta a s velkým přehledem uvažuje o celosvětových souvislostech, není se ani co divit, že jeho plavbu okořenil pořádný tajfun.

V poslední době nás zaplavuje nejen zboží z Číny, ale také informace, jak žije a s čím se potýká nová ekonomická velmoc. Ota Ulč byl za poslední tři desetiletí v Číně několikrát a také díky své čínské manželce má hluboké povědomí o všem, co se zde změnilo. Ve své nové knize píše o tom, jak se nedávno vypravil s ženou a synem do Hongkongu a odtud plul na zaoceánské lodi podél pobřeží Číny s četnými zastávkami na pevnině až do Vietnamu, kam nahlédl vůbec poprvé, a byl opravdu překvapen, jak se vietnamský národ rozrostl, jak se ani zde čas nezastavil a stejně jako Čína se Vietnam posunuje na výsluní. Týká se to i nás v Čechách, kde žije mnoho Vietnamců a počínají si ekonomicky zdatně. V Číně Otu Ulče nejvíce překvapila divoce bující Šanghaj a jihočínské ostrovy s čilou turistikou, navštívil také rodiště své manželky s nádhernými palácovými zahradami, které kdysi patřily jejímu dědečkovi. Z toho vyplynula i řada neobvyklých zážitků a poznatků, o kterých se nikde nedočtete, a jelikož o tom všem píše autor humorně, třídí s vtipem i nadsázkou úmorná fakta a s velkým přehledem uvažuje o celosvětových souvislostech, není se ani co divit, že jeho plavbu okořenil pořádný tajfun.

V poslední době nás zaplavuje nejen zboží z Číny, ale také informace, jak žije a s čím se potýká nová ekonomická velmoc. Ota Ulč byl za poslední tři desetiletí v Číně několikrát a také díky své čínské manželce má hluboké povědomí o všem, co se zde změnilo. Ve své nové knize píše o tom, jak se nedávno vypravil s ženou a synem do Hongkongu a odtud plul na zaoceánské lodi podél pobřeží Číny s četnými zastávkami na pevnině až do Vietnamu, kam nahlédl vůbec poprvé, a byl opravdu překvapen, jak se vietnamský národ rozrostl, jak se ani zde čas nezastavil a stejně jako Čína se Vietnam posunuje na výsluní. Týká se to i nás v Čechách, kde žije mnoho Vietnamců a počínají si ekonomicky zdatně. V Číně Otu Ulče nejvíce překvapila divoce bující Šanghaj a jihočínské ostrovy s čilou turistikou, navštívil také rodiště své manželky s nádhernými palácovými zahradami, které kdysi patřily jejímu dědečkovi. Z toho vyplynula i řada neobvyklých zážitků a poznatků, o kterých se nikde nedočtete, a jelikož o tom všem píše autor humorně, třídí s vtipem i nadsázkou úmorná fakta a s velkým přehledem uvažuje o celosvětových souvislostech, není se ani co divit, že jeho plavbu okořenil pořádný tajfun.

V poslední době nás zaplavuje nejen zboží z Číny, ale také informace, jak žije a s čím se potýká nová ekonomická velmoc. Ota Ulč byl za poslední tři desetiletí v Číně několikrát a také díky své čínské manželce má hluboké povědomí o všem, co se zde změnilo. Ve své nové knize píše o tom, jak se nedávno vypravil s ženou a synem do Hongkongu a odtud plul na zaoceánské lodi podél pobřeží Číny s četnými zastávkami na pevnině až do Vietnamu, kam nahlédl vůbec poprvé, a byl opravdu překvapen, jak se vietnamský národ rozrostl, jak se ani zde čas nezastavil a stejně jako Čína se Vietnam posunuje na výsluní. Týká se to i nás v Čechách, kde žije mnoho Vietnamců a počínají si ekonomicky zdatně. V Číně Otu Ulče nejvíce překvapila divoce bující Šanghaj a jihočínské ostrovy s čilou turistikou, navštívil také rodiště své manželky s nádhernými palácovými zahradami, které kdysi patřily jejímu dědečkovi. Z toho vyplynula i řada neobvyklých zážitků a poznatků, o kterých se nikde nedočtete, a jelikož o tom všem píše autor humorně, třídí s vtipem i nadsázkou úmorná fakta a s velkým přehledem uvažuje o celosvětových souvislostech, není se ani co divit, že jeho plavbu okořenil pořádný tajfun.