Ota Ulč

Ve své nové knize líčí suchozemec Ota Ulč deset týdnů plavby na zaoceánské lodi. Zcestoval celý svět několikrát dokola a vždy to bylo letadlem, nyní se ale vypravil do čtyř úhlů světa na velké lodi. Plavil se kolem Aljašky, Karibikem vnikl do Panamského průplavu, aby ho důkladně prostudoval. Srovnává nebetyčné rozdíly ve vývoji Ameriky na severní a jižní polokouli a medituje o tom, jak by to bylo dopadlo, kdyby Britové a Španělé jeli kolonizovat opačným směrem. Z Chile pak obeplul Ameriku děsivými vodami kolem Ohňové země, v intimním sousedství Antarktidy, kam si už neodskočil, ale něco užitečného k zapamatování z polárního kontinentu se také dozvíme. O to více místa věnoval čtvrté plavbě z Nového Zélandu do Japonska po bojištích 2. světové války, kde se pustil do nástinu válečných strategií z Pacifiku, čtenářům v Evropě vesměs málo známých. Kniha o slastech plavby je pro nás suchozemce dvojnásob přitažlivá: přibližuje zajímavá místa na opačném konci světa a přesvědčí nás, že na zaoceánské lodi se cestuje příjemněji než po pevnině, nemusíte se starat o ubytování, vláčet se s kufry z místa na místo, loď se stane vaším domovem.

Román o návratu dvou emigrantů po čtyřiceti letech do rodné země je naplněn zajímavými fakty, která se v příběhu ekonoma Loma a architekta Hromka dostávají do ironického kontextu s domácími představami o tom, co bylo a co bude, jak se vyrovnat s minulými křivdami, a při pokusu odčinit jednu dávnou hanebnost dojde až k neskutečné zápletce, která připomene trikové akce tajných služeb.

Téměř vše o diamantech se dočtete v dobrodružné knize Oty Ulče. Za jejich třpytem se pachtí postavy románu s různou motivací. Někdo už jen proto, že v malé hromádce představují velkou horu zlata. Jsou také magickým lákadlem pro lupiče a nejvhodnějším prostředkem, jak snadno a rychle financovat Al-Kajdu a mezinárodní teroristy. S těmi všemi se střetne knihovník Břetislav Holeček jako tajný agent Brent Holm na lodi plující z Kapského Města do Sydney. Napínavý román má jeden konec, ale dvě protichůdná řešení, jak se k němu dospělo. Zůstává na čtenáři, která pravda je podle něj ta pravá. Čech pracující u federální vlády ve Washingtonu je pověřen zjistit identitu osoby, která má převzít pašované diamanty na financování Al-Kajdy. Břetislav Holeček přejmenovaný na Brenta Holma letí z Ameriky do Kapského Města, aby zde nastoupil na výletní zaoceánskou loď s tisícovkou pasažérů a pětisetčlennou posádkou. Holm je expert na vyhledávání podezřelých osob metodou profilování jejich osobnosti, psychologie, předpokládaného jednání a motivace. Během měsíční plavby jižním Atlantikem a kolem Ohňové země až do Austrálie pátrá na obrovské lodi po diamantech a snaží se odhalit pašeráky i teroristy. Jeho úkol se zkomplikuje záhadné zmizení jednoho pasažéra během plavby a také to, že o diamanty se zajímá několik agentů jiných tajných služeb. Rébus se může vyřešit dvěma vzájemně se vylučujícími způsoby a je na čtenáři, které verzi uvěří. Autor využil řadu svých cestovatelských zkušeností, jeho dobrodružný román je nejen napínavý, ale i poučný. Hlavní dějové zápletky rozehrál jako šachové partie s více protihráči, kde nechybí dámský gambit, česká obrana, velká rošáda, šach i mat. Ale co když jedna z těch partií skončí remízou?

Světoběžník Ota Ulč se v této knize vrátil do míst, která procestoval s manželkou a malým synem v minulém století. Tehdy navštívil hlavně Srí Lanku a Indii, v 21. století pobyl zase delší dobu na Kypru, v Izraeli a na Krymu. A co bylo výsledkem takového srovnání? Hranice náboženské a etnické nesnášenlivosti se posouvá blíž k Evropě, zatímco na východě se mor násilné nevraživosti částečně rozpouští v ekonomickém růstu.

Ve své nové knize líčí suchozemec Ota Ulč deset týdnů plavby na zaoceánské lodi. Zcestoval celý svět několikrát dokola a vždy to bylo letadlem, nyní se ale vypravil do čtyř úhlů světa na velké lodi. Plavil se kolem Aljašky, Karibikem vnikl do Panamského průplavu, aby ho důkladně prostudoval. Srovnává nebetyčné rozdíly ve vývoji Ameriky na severní a jižní polokouli a medituje o tom, jak by to bylo dopadlo, kdyby Britové a Španělé jeli kolonizovat opačným směrem. Z Chile pak obeplul Ameriku děsivými vodami kolem Ohňové země, v intimním sousedství Antarktidy, kam si už neodskočil, ale něco užitečného k zapamatování z polárního kontinentu se také dozvíme. O to více místa věnoval čtvrté plavbě z Nového Zélandu do Japonska po bojištích 2. světové války, kde se pustil do nástinu válečných strategií z Pacifiku, čtenářům v Evropě vesměs málo známých. Kniha o slastech plavby je pro nás suchozemce dvojnásob přitažlivá: přibližuje zajímavá místa na opačném konci světa a přesvědčí nás, že na zaoceánské lodi se cestuje příjemněji než po pevnině, nemusíte se starat o ubytování, vláčet se s kufry z místa na místo, loď se stane vaším domovem.

Kniha o Češích v exilu. Ota Ulč je potkával na všech kontinentech, ale nejvíc v Americe, kam se vystěhoval. Za půl století důvěrně poznal řadu zajímavých osobností (Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka, Karel Steinbach, Jaroslav Vašata, Rudolf Firkušný, Josef Škvorecký, Ivan Sviták, Evžen Balon a mnoho dalších). A protože měl boty z toulavého telete, našel krajany na tichomořských ostrovech i mezi kanibaly, v kanadské divočině, v Austrálii, Jižní Africe či Jižní Americe. Emigrací v roce 1959 se dostal do svobodného světa, kde má člověk odpovědnost za vlastní rozhodování. A to je někdy břemeno k neunesení pro malikány i velikány.

Po úspěšné knize o českých exulantech 20. století Velikáni a malikáni napsal Ota Ulč knihu o svém přátelství s Josefem Škvoreckým na americkém kontinentu. Osobně se poznali teprve za mořem na Cornellově univerzitě v Ithace v roce 1969. Bylo to setkání náhodné, ale od začátku si náramně rozuměli, přestože mezi nimi byl podstatný rozdíl: "On byl mediální celebrita, kdežto já tehdy naprostá nula." Dalších čtyřicet let si byli nejbližšími přáteli a to platilo i o jejich rodinách. Josef Škvorecký žil v kanadském Torontu a Ota Ulč v americkém Binghamtonu, a tak nemohli být spolu denně v osobním styku. Vynahrazovali se to korespondencí, která je součástí této knihy. Sbližovaly je názory na svět, politiku a literaturu, ale také smysl pro humor a absurdno. Škvorecký pobídl Ulče, který se dostal do Ameriky o deset let dříve a publikoval anglicky, aby začal psát knihy zase česky, a to je přivedlo ke spolupráci na poli literatury. Pravidelně se navštěvovali a se svými rodinami se vydávali i na několikaměsíční cesty. Rádi si všímali podivuhodných zvláštností a možných nemožností, s kterými se dá šedivá skutečnost snadněji přežít, jak oba věřili. Sem patří i příběh, kdy Škvoreckému připisovali české feministky vytvoření slova harašení, ale jak v jednom svém článku Josef Škvorecký potvrdil, harašení vymyslel už dávno předtím Ota Ulč, který měl na své univerzitě s feministkami divoké zkušenosti. Vedle těchto zajímavých podrobností, o kterých autor s velkou chutí vypráví a zasazuje je do širších souvislostí, je jeho kniha nejlepším svědectvím o Škvoreckých, přináší nová fakta a přispívá k pochopení starých mýtů.

Kniha o Češích v exilu. Ota Ulč je potkával na všech kontinentech, ale nejvíc v Americe, kam se vystěhoval. Za půl století důvěrně poznal řadu zajímavých osobností (Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka, Karel Steinbach, Jaroslav Vašata, Rudolf Firkušný, Josef Škvorecký, Ivan Sviták, Evžen Balon a mnoho dalších). A protože měl boty z toulavého telete, našel krajany na tichomořských ostrovech i mezi kanibaly, v kanadské divočině, v Austrálii, Jižní Africe či Jižní Americe. Emigrací v roce 1959 se dostal do svobodného světa, kde má člověk odpovědnost za vlastní rozhodování. A to je někdy břemeno k neunesení pro malikány i velikány.

Tato kniha Oty Ulče je věnována jeho nejbližšímu americkému příteli Josefu Škvoreckému. Ač jeden žil v Torontu a druhý v Binghamtonu a v polovině cesty mezi nimi byly Niagarské vodopády, stýkali se pravidelně čtyřicet let, vydávali české knihy a exilové časopisy, jejich rodiny se navštěvovaly. Sbližovaly je názory na svět, politiku a literaturu, ale také smysl pro humor a absurdno. Kniha je důkladný pramen o Škvoreckých, vychází z autorových živých vzpomínek a korespondence.Po úspěšné knize o českých exulantech 20. století Velikáni a malikáni napsal Ota Ulč knihu o svém přátelství s Josefem Škvoreckým na americkém kontinentu. Osobně se poznali teprve za mořem na Cornellově univerzitě v Ithace v roce 1969. Bylo to setkání náhodné, ale od začátku si náramně rozuměli, přestože mezi nimi byl podstatný rozdíl: „On byl mediální celebrita, kdežto já tehdy naprostá nula.“ Dalších čtyřicet let si byli nejbližšími přáteli a to platilo i o jejich rodinách. Josef Škvorecký žil v kanadském Torontu a Ota Ulč v americkém Binghamtonu, a tak nemohli být spolu denně v osobním styku. Vynahrazovali se to korespondencí, která je součástí této knihy. Sbližovaly je názory na svět, politiku a literaturu, ale také smysl pro humor a absurdno. Škvorecký pobídl Ulče, který se dostal do Ameriky o deset let dříve a publikoval anglicky, aby začal psát knihy zase česky, a to je přivedlo ke spolupráci na poli literatury. Pravidelně se navštěvovali a se svými rodinami se vydávali i na několikaměsíční cesty. Rádi si všímali podivuhodných zvláštností a možných nemožností, s kterými se dá šedivá skutečnost snadněji přežít, jak oba věřili. Sem patří i příběh, kdy Škvoreckému připisovali české feministky vytvoření slova harašení, ale jak v jednom svém článku Josef Škvorecký potvrdil, harašení vymyslel už dávno předtím Ota Ulč, který měl na své univerzitě s feministkami divoké zkušenosti. Vedle těchto zajímavých podrobností, o kterých autor s velkou chutí vypráví a zasazuje je do širších souvislostí, je jeho kniha nejlepším svědectvím o Škvoreckých, přináší nová fakta a přispívá k pochopení starých mýtů.Josef Škvorecký a Ota Ulč spolu prožili v Americe dvacet let v exilu a pak další dvě desetiletí po pádu železné opony, kdy se občas vraceli i do své domoviny. Sbližoval je český původ, univerzitní kariéra, vydávání českých knih, exilových časopisů, společné cesty, jejich manželky se celou dobu přátelily a Škvorecký byl kmotr Ulčova syna. O životě a díle Josefa Škvoreckého přináší autor zasvěcené a objevné informace, podložené společnými zážitky a korespondencí.

Téměř vše o diamantech se dočtete v dobrodružné knize Oty Ulče. Za jejich třpytem se pachtí postavy románu s různou motivací. Někdo už jen proto, že v malé hromádce představují velkou horu zlata. Jsou také magickým lákadlem pro lupiče a nejvhodnějším prostředkem, jak snadno a rychle financovat Al-Kajdu a mezinárodní teroristy. S těmi všemi se střetne knihovník Břetislav Holeček jako tajný agent Brent Holm na lodi plující z Kapského Města do Sydney. Napínavý román má jeden konec, ale dvě protichůdná řešení, jak se k němu dospělo. Zůstává na čtenáři, která pravda je podle něj ta pravá. Čech pracující u federální vlády ve Washingtonu je pověřen zjistit identitu osoby, která má převzít pašované diamanty na financování Al-Kajdy. Břetislav Holeček přejmenovaný na Brenta Holma letí z Ameriky do Kapského Města, aby zde nastoupil na výletní zaoceánskou loď s tisícovkou pasažérů a pětisetčlennou posádkou. Holm je expert na vyhledávání podezřelých osob metodou profilování jejich osobnosti, psychologie, předpokládaného jednání a motivace. Během měsíční plavby jižním Atlantikem a kolem Ohňové země až do Austrálie pátrá na obrovské lodi po diamantech a snaží se odhalit pašeráky i teroristy. Jeho úkol se zkomplikuje záhadné zmizení jednoho pasažéra během plavby a také to, že o diamanty se zajímá několik agentů jiných tajných služeb. Rébus se může vyřešit dvěma vzájemně se vylučujícími způsoby a je na čtenáři, které verzi uvěří. Autor využil řadu svých cestovatelských zkušeností, jeho dobrodružný román je nejen napínavý, ale i poučný. Hlavní dějové zápletky rozehrál jako šachové partie s více protihráči, kde nechybí dámský gambit, česká obrana, velká rošáda, šach i mat. Ale co když jedna z těch partií skončí remízou?

Téměř vše o diamantech se dočtete v dobrodružné knize Oty Ulče. Za jejich třpytem se pachtí postavy románu s různou motivací. Někdo už jen proto, že v malé hromádce představují velkou horu zlata. Jsou také magickým lákadlem pro lupiče a nejvhodnějším prostředkem, jak snadno a rychle financovat Al-Kajdu a mezinárodní teroristy. S těmi všemi se střetne knihovník Břetislav Holeček jako tajný agent Brent Holm na lodi plující z Kapského Města do Sydney. Napínavý román má jeden konec, ale dvě protichůdná řešení, jak se k němu dospělo. Zůstává na čtenáři, která pravda je podle něj ta pravá. Čech pracující u federální vlády ve Washingtonu je pověřen zjistit identitu osoby, která má převzít pašované diamanty na financování Al-Kajdy. Břetislav Holeček přejmenovaný na Brenta Holma letí z Ameriky do Kapského Města, aby zde nastoupil na výletní zaoceánskou loď s tisícovkou pasažérů a pětisetčlennou posádkou. Holm je expert na vyhledávání podezřelých osob metodou profilování jejich osobnosti, psychologie, předpokládaného jednání a motivace. Během měsíční plavby jižním Atlantikem a kolem Ohňové země až do Austrálie pátrá na obrovské lodi po diamantech a snaží se odhalit pašeráky i teroristy. Jeho úkol se zkomplikuje záhadné zmizení jednoho pasažéra během plavby a také to, že o diamanty se zajímá několik agentů jiných tajných služeb. Rébus se může vyřešit dvěma vzájemně se vylučujícími způsoby a je na čtenáři, které verzi uvěří. Autor využil řadu svých cestovatelských zkušeností, jeho dobrodružný román je nejen napínavý, ale i poučný. Hlavní dějové zápletky rozehrál jako šachové partie s více protihráči, kde nechybí dámský gambit, česká obrana, velká rošáda, šach i mat. Ale co když jedna z těch partií skončí remízou?

Kniha anekdoticky napsaných příběhů od okresního soudu ve Stříbře, kde autor na konci padesátých let jako předseda senátu pro právo civilní zažil absurdity udělování socialistické spravedlnosti v občanskoprávních sporech a po těchto peprných a někdy i mrazivých zkušenostech za tři roky emigroval.Knihu o svém působení v československé justici napsal Ota Ulč původně anglicky pod názvem The Judge in a Communist State. Vyprávěl v ní o civilních kauzách, které soudil na konci padesátých let u okresního soudu ve Stříbře. Přítel Josef Škvorecký ho vybídl, aby o tom napsal česky, se zaměřením na českého čtenáře, kterému nemusí vysvětlovat význam písmen JZD nebo pojmy jako výjezdní doložka, devizový příslib apod. Výsledkem nápadu Josefa Škvoreckého je kniha Malá doznání okresního soudce. U svého soudu Ota Ulč nezažil žádné hrdelní politické procesy, ale politická kritéria doby pronikala i do občanskoprávních sporů o vlastnictví slepic a králíků, do rozvodových řízení i dědických sporů. Soudcovská židle pro něj nebyla zvlášť pohodlná a vyvolávala spíš mrazivé pocity. Nicméně jiní majitelé talárů si nezoufali nad svým osudem. Vždyť v pětadvaceti letech se třeba mohli postarat o uvěznění vlastní tchyně a takový pocit může tolik potěšit, že nezbude na slzu soucitu pro třídního nepřítele. Ota Ulč není pokrytec, aby předstíral, že se mohl od absurdní justiční praxe izolovat, a tak ho každý další soudní případ, ve kterém vystupoval jako švejkovský antihrdina justičního systému, přibližoval k rozhodnutí emigrovat.

V poslední době nás zaplavuje nejen zboží z Číny, ale také informace, jak žije a s čím se potýká nová ekonomická velmoc. Ota Ulč byl za poslední tři desetiletí v Číně několikrát a také díky své čínské manželce má hluboké povědomí o všem, co se zde změnilo. Ve své nové knize píše o tom, jak se nedávno vypravil s ženou a synem do Hongkongu a odtud plul na zaoceánské lodi podél pobřeží Číny s četnými zastávkami na pevnině až do Vietnamu, kam nahlédl vůbec poprvé, a byl opravdu překvapen, jak se vietnamský národ rozrostl, jak se ani zde čas nezastavil a stejně jako Čína se Vietnam posunuje na výsluní. Týká se to i nás v Čechách, kde žije mnoho Vietnamců a počínají si ekonomicky zdatně. V Číně Otu Ulče nejvíce překvapila divoce bující Šanghaj a jihočínské ostrovy s čilou turistikou, navštívil také rodiště své manželky s nádhernými palácovými zahradami, které kdysi patřily jejímu dědečkovi. Z toho vyplynula i řada neobvyklých zážitků a poznatků, o kterých se nikde nedočtete, a jelikož o tom všem píše autor humorně, třídí s vtipem i nadsázkou úmorná fakta a s velkým přehledem uvažuje o celosvětových souvislostech, není se ani co divit, že jeho plavbu okořenil pořádný tajfun.

Kniha o Češích v exilu. Ota Ulč je potkával na všech kontinentech, ale nejvíc v Americe, kam se vystěhoval. Za půl století důvěrně poznal řadu zajímavých osobností (Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka, Karel Steinbach, Jaroslav Vašata, Rudolf Firkušný, Josef Škvorecký, Ivan Sviták, Evžen Balon a mnoho dalších). A protože měl boty z toulavého telete, našel krajany na tichomořských ostrovech i mezi kanibaly, v kanadské divočině, v Austrálii, Jižní Africe či Jižní Americe. Emigrací v roce 1959 se dostal do svobodného světa, kde má člověk odpovědnost za vlastní rozhodování. A to je někdy břemeno k neunesení pro malikány i velikány.

Světoběžník Ota Ulč se v této knize vrátil do míst, která procestoval s manželkou a malým synem v minulém století. Tehdy navštívil hlavně Srí Lanku a Indii, v 21. století pobyl zase delší dobu na Kypru, v Izraeli a na Krymu. A co bylo výsledkem takového srovnání? Hranice náboženské a etnické nesnášenlivosti se posouvá blíž k Evropě, zatímco na východě se mor násilné nevraživosti částečně rozpouští v ekonomickém růstu.