Miklós Vajda

Memoárový román vykresluje portrét matky (Judit Vajdové, ženy z významného maďarského rodu Csernovicsů a manželky židovského advokáta Ödöna Vajdy) na pomyslném plátně, vypnutém mezi předválečným, komunistickým a současným Maďarskem na jedné straně a Spojenými státy, symbolem svobody a nového začátku na straně druhé. Mimořádný osud ženy, která je po trýznivém a protiprávním věznění donucena opustit vlast, kde zanechává syna, je vykreslený na podkladu opětovných setkání těchto dvou lidí, olemovaný americkou svobodou a podtržený socialistiskou nesvobodou. Odpovídá na otázku, kterou si klade každý z nás - co všechno je třeba obětovat, abychom žili tak, jak opravdu chceme? Tragičnost doby dokresluje zcela nerománová autentická příloha dopisů a dokumentů Drahý dobrý Mátyási Rákosi, týkajících se propuštění autorovy matky na svobodu.

Vajda Ödön közvetlenül az első világháború előtt ismerkedik meg a minden férfi szívét megremegtető Bajor Gizi színésznővel, azonnal egymásba szeretnek. Ödönt munkaszolgálatra viszik, a színésznő a fővárosban marad. Érdekes módon a férfi levelei maradtak fenn szinte maradéktalanul. A háború után összeházasodnak. A szívbemarkoló és szenvedélyes hangú levelekből egy nagy szerelem kibontakozásának és lezárásának vagyunk tanúi, de egy szerelmi háromszögnek is, amelynek a harmadik részese Hatvani Lajos báró, a Nyugat Lacija. A dokumentumokat Vajda Miklós, Vajda Ödön fia dolgozta fel, rendezte sajtó alá. Illusztrált.