Marie Valtrová

O Evě Hrušínské (1928 1997), manželce vynikajícího českého herce Rudolfa Hrušínského, lze bez nadsázky říci, že život zasvětila svému muži a jeho umění. Ve vzpomínkách se Eva Hrušínská vrací nejen k nejlepším létům svého života, kdy jí bylo dopřáno sdílet veškeré radosti a strasti po boku herce, který patří k nejvýraznějším postavám českého divadla a filmu dvacátého století, ale i k době mládí, kdy přišla o své nejbližší. Výraznou část tvoří deníkové záznamy a dopisy, které Rudolf Hrušínský bě hem natáčení filmu Oáza v poušti Karakum v roce 1971 posílal své ženě, dopisy autenticky vypovídající o období tzv. normalizace. Kniha, která byla okamžitě po svém prvním vydání rozebrána, je doprovázena množstvím unikátních rodinných fotografií.

Historie jednoho z našich nejstarších hereckých rodů, jehož zakladatelem se stal herec a divadelní ředitel Ondřej Červíček, se odvíjí od poloviny 19. stol.. Paměti českého herce, které sepsal na počátku 20. stol., jsou součástí úvodní kapitoly stejně jako dopisy jeho vnučky, herečky Marie Červíčkové a portrét jejího bratra, herce Václava Budínského. Na tuto kapitolu přímo navazuje vyprávění o otci Rudolfa Hrušínského, v jehož záznamech zůstalo zachováno cenné svědectví o Osvobozeném divadle a Divadle Vlasty Buriana. Druhá část historie tohoto rodu soustřeďuje pozornost na lidský i umělecký vývoj osobnosti tak mimořádné, jakou byl dlouholetý člen Městských divadel pražských a Národního divadla Rudolf Hrušínský. Kromě autentických výpovědí, úvah a fejetonů, jejichž je autorem, kronika obsahuje četné vzpomínkové črty kolegů a přátel (Beneš, Fischer, Kopecký, Krumbachová, Lukavský, Ornest, Salač aj.). Knihu uzavírají medailony pokračovatelů Rudolfa Hrušínského – jeho synů Rudolfa a Jana Hrušínských, snachy Miluše Šplechtové, Rudolfa Hrušínského nejmladšího a Kristýny Hrušínské. Barvitou mozaiku jejich osudů dotváří bohatá fotografická příloha a další dokumentační materiál.

O Evě Hrušínské (1928 1997), manželce vynikajícího českého herce Rudolfa Hrušínského, lze bez nadsázky říci, že život zasvětila svému muži a jeho umění. Ve vzpomínkách se Eva Hrušínská vrací nejen k nejlepším létům svého života, kdy jí bylo dopřáno sdílet veškeré radosti a strasti po boku herce, který patří k nejvýraznějším postavám českého divadla a filmu dvacátého století, ale i k době mládí, kdy přišla o své nejbližší. Výraznou část tvoří deníkové záznamy a dopisy, které Rudolf Hrušínský bě hem natáčení filmu Oáza v poušti Karakum v roce 1971 posílal své ženě, dopisy autenticky vypovídající o období tzv. normalizace. Kniha, která byla okamžitě po svém prvním vydání rozebrána, je doprovázena množstvím unikátních rodinných fotografií.