Miroslav Vaněk strana 2 z 2

Sborník deseti studií navazuje na dvoudílnou publikaci Vítězové? Poražení? (Politické elity a disent v období tzv. normalizace. Životopisná interview). Autoři sborníku, pracovníci a spolupracovníci Ústavu pro soudobé dějiny, se pokoušejí interpretovat z různých hledisek rozsáhlý materiál, který byl získán metodou tzv. orální historie v podobě desítek životopisných interview s bývalými československými disidenty a předlistopadovými komunistickými funkcionáři. Interpretace rozhovorů nejsou pouhým převyprávěním či „přestylizováním“ sdělení, která historikové získali od jednotlivých narátorů. Jejich snahou není vyprávění disidentů a komunistických funkcionářů opravovat nebo usvědčovat je z vědomě či nevědomě sdělené nepravdy a ani se nepokoušejí z rozhovorů „vytěžit“ nějaké prvoplánové generalizace. Hlavním badatelským cílem zde shromážděných interpretací je dosáhnout hlubšího pochopení sledovaných událostí nebo příběhů, respektive pokusit se přiblížit ke „komplexnosti dění“ v naší nedávné historii. Publikování deseti interpretačních studií přináší širokému okruhu odborných i laických zájemců o nejnovější historii možnost seznámit se s individualizovanými pohledy na charakter a vývoj tzv. normalizace v bývalém Československu. Čtenář se tak může mj. přesvědčit, že z různých zorných úhlů interpretace (a interpreta) lze dojít u jednoho rozhovoru k různým závěrům.

Sborník deseti studií navazuje na dvoudílnou publikaci Vítězové? Poražení? (Politické elity a disent v období tzv. normalizace. Životopisná interview). Autoři sborníku, pracovníci a spolupracovníci Ústavu pro soudobé dějiny, se pokoušejí interpretovat z různých hledisek rozsáhlý materiál, který byl získán metodou tzv. orální historie v podobě desítek životopisných interview s bývalými československými disidenty a předlistopadovými komunistickými funkcionáři. Interpretace rozhovorů nejsou pouhým převyprávěním či „přestylizováním“ sdělení, která historikové získali od jednotlivých narátorů. Jejich snahou není vyprávění disidentů a komunistických funkcionářů opravovat nebo usvědčovat je z vědomě či nevědomě sdělené nepravdy a ani se nepokoušejí z rozhovorů „vytěžit“ nějaké prvoplánové generalizace. Hlavním badatelským cílem zde shromážděných interpretací je dosáhnout hlubšího pochopení sledovaných událostí nebo příběhů, respektive pokusit se přiblížit ke „komplexnosti dění“ v naší nedávné historii. Publikování deseti interpretačních studií přináší širokému okruhu odborných i laických zájemců o nejnovější historii možnost seznámit se s individualizovanými pohledy na charakter a vývoj tzv. normalizace v bývalém Československu. Čtenář se tak může mj. přesvědčit, že z různých zorných úhlů interpretace (a interpreta) lze dojít u jednoho rozhovoru k různým závěrům.

Publikace se zabývá klíčovou otázkou - Jak prožívali a vnímali dobu před rokem 1989 obyčejní lidé žijící v tehdejším Československu? . Interdisciplinární badatelský tým složený ze zástupců několika generací se z různých pohledů zabývá mj. otázkami dějin reprezentací, studiem života jednotlivých profesních skupin či sociálních struktur, problematikou všedního dne a každodennosti, regionálními dějinami nebo tématy ze soudobé historické sémiotiky. Dvanáct interpretačních studií je doplněno souborem čtyř desítek redigovaných rozhovorů a v neposlední řadě také kolekcí jedinečných dokumentárních snímků z produkce sovineckého fotografa Jindřicha Štreita. Kolektivní monografie ve svém celku v žádném případě neaspiruje na komplexní a definitivní výklad období zejména sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, rozhodně si však bere za cíl alespoň dílem přispět k oživení a změně doposud spíše jen černobíle vnímaného obrazu této části našich soudobých dějin. Zpracoval tým pracovníků a spolupracovníků Centra orální historie Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. na základě analýzy a interpretace více než stovky rozhovorů s příslušníky dělnických profesí i profesí tzv. pracující inteligence.

Publikace přináší poprvé pohled na rockovou hudbu z historické perspektivy (dosud převládaly spíše práce muzikologické a sociologické). Autor si všímá, jak populární hudba ovlivnila téměř tři generace československé společnosti. Mapuje vývoj rockové hudby od roku 1956 (kdy se u nás poprvé objevilo slovo rocknroll) až do roku 1989, kdy skončila éra vlády komunistické strany. Autor se snaží čtenáře seznámit se všemi snahami autoritativního režimu o likvidaci této tzv. buržoazní a úpadkové hudb y, která měla podle bývalých komunistických autorit nebezpečný potenciál ideologické diverze ovlivňující mládež v celém bývalém východním bloku.

Publikace se zabývá klíčovou otázkou - Jak prožívali a vnímali dobu před rokem 1989 obyčejní lidé žijící v tehdejším Československu? . Interdisciplinární badatelský tým složený ze zástupců několika generací se z různých pohledů zabývá mj. otázkami dějin reprezentací, studiem života jednotlivých profesních skupin či sociálních struktur, problematikou všedního dne a každodennosti, regionálními dějinami nebo tématy ze soudobé historické sémiotiky. Dvanáct interpretačních studií je doplněno souborem čtyř desítek redigovaných rozhovorů a v neposlední řadě také kolekcí jedinečných dokumentárních snímků z produkce sovineckého fotografa Jindřicha Štreita. Kolektivní monografie ve svém celku v žádném případě neaspiruje na komplexní a definitivní výklad období zejména sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, rozhodně si však bere za cíl alespoň dílem přispět k oživení a změně doposud spíše jen černobíle vnímaného obrazu této části našich soudobých dějin. Zpracoval tým pracovníků a spolupracovníků Centra orální historie Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. na základě analýzy a interpretace více než stovky rozhovorů s příslušníky dělnických profesí i profesí tzv. pracující inteligence.

Dvoudílná publikace Vítězové? Poražení? přináší nejzajímavější rozhovory vybrané z původně 120 zaznamenaných životopisných vyprávění někdejších disidentů a komunistických funkcionářů. První díl obsahuje 30 rozhovorů s bývalými československými disidenty, kteří se v různé míře a na různé úrovni účastnili opoziční činnosti, a navazující druhý díl zaznamenává 20 vyprávění předlistopadových funkcionářů KSČ, od okresních výborů až po předsednictvo ústředního výboru KSČ. Interview, pořízená pracovníky Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v rámci výzkumného projektu metodou tzv. orální historie, přispívají nejen k obohacení našich faktografických znalostí o období normalizace. Umožňují nám nahlédnout do životních příběhů, zkušeností a prožitků lidí, kteří z jedné či druhé strany tuto historickou periodu ovlivňovali a spoluvytvářeli její charakter. Čtenář si může vytvořit velmi plastický, a přitom neučebnicový obraz našich nedávných dějin, neboť může konfrontovat jejich individuální prožitek zachycený ve vyprávění desítek aktérů. Na jedné straně jsou mezi nimi Petr Oslzlý, Václav Malý, Mikuláš Huba, František Stárek, Petr Uhl, Vladimír Hučín, Václav Havel a mnozí další, na straně druhé například Jindřich Poledník, Rudolf Hegenbart, Miloš Jakeš, Miroslav Štěpán, Zdeněk Hoření či Jaroslav Čejka. Historikům i širšímu okruhu zájemců o toto téma se do rukou dostává autentický pramen v podobě vyprávění osob různého věku, z centra i z regionů, známých i těch, kteří příležitost zveřejnit svůj životní příběh dostali poprvé. Životopisné rozhovory se přitom nezaměřují jen na historické události, na činnost ve stranických a politických funkcích nebo na disidentské aktivity. Přinášejí skutečné příběhy, někdy velmi silné a lidsky jímavé, jindy všední anebo přes veškerou autostylizaci i odpudivé. Interview zachycují také sociální a rodinné zázemí vyprávějících, jakož i jejich osobní záliby, zájmy a koníčky a pokoušejí se přispět k tomu, aby označení „komunistický funkcionář“ nebo „disident“ nebylo jen prázdným pojmem bez živého obsahu. Publikace nesoucí záměrně nejednoznačný název Vítězové? Poražení? doplňuje tu stránku dějin, kterou nelze podchytit na základě písemných archivních pramenů. Je určena nejen pamětníkům, ale i mladé generaci čtenářů, která má možnost se na základě rozsáhlého a různorodého souboru rozhovorů zamyslet nad veřejnou i osobní „podobou“ těch, kteří své vyprávění poskytli, a dotvořit si svůj vlastní obraz sledovaného období.

Dvoudílná publikace Vítězové? Poražení? přináší nejzajímavější rozhovory vybrané z původně 120 zaznamenaných životopisných vyprávění někdejších disidentů a komunistických funkcionářů. První díl obsahuje 30 rozhovorů s bývalými československými disidenty, kteří se v různé míře a na různé úrovni účastnili opoziční činnosti, a navazující druhý díl zaznamenává 20 vyprávění předlistopadových funkcionářů KSČ, od okresních výborů až po předsednictvo ústředního výboru KSČ. Interview, pořízená pracovníky Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v rámci výzkumného projektu metodou tzv. orální historie, přispívají nejen k obohacení našich faktografických znalostí o období normalizace. Umožňují nám nahlédnout do životních příběhů, zkušeností a prožitků lidí, kteří z jedné či druhé strany tuto historickou periodu ovlivňovali a spoluvytvářeli její charakter. Čtenář si může vytvořit velmi plastický, a přitom neučebnicový obraz našich nedávných dějin, neboť může konfrontovat jejich individuální prožitek zachycený ve vyprávění desítek aktérů. Na jedné straně jsou mezi nimi Petr Oslzlý, Václav Malý, Mikuláš Huba, František Stárek, Petr Uhl, Vladimír Hučín, Václav Havel a mnozí další, na straně druhé například Jindřich Poledník, Rudolf Hegenbart, Miloš Jakeš, Miroslav Štěpán, Zdeněk Hoření či Jaroslav Čejka. Historikům i širšímu okruhu zájemců o toto téma se do rukou dostává autentický pramen v podobě vyprávění osob různého věku, z centra i z regionů, známých i těch, kteří příležitost zveřejnit svůj životní příběh dostali poprvé. Životopisné rozhovory se přitom nezaměřují jen na historické události, na činnost ve stranických a politických funkcích nebo na disidentské aktivity. Přinášejí skutečné příběhy, někdy velmi silné a lidsky jímavé, jindy všední anebo přes veškerou autostylizaci i odpudivé. Interview zachycují také sociální a rodinné zázemí vyprávějících, jakož i jejich osobní záliby, zájmy a koníčky a pokoušejí se přispět k tomu, aby označení „komunistický funkcionář“ nebo „disident“ nebylo jen prázdným pojmem bez živého obsahu. Publikace nesoucí záměrně nejednoznačný název Vítězové? Poražení? doplňuje tu stránku dějin, kterou nelze podchytit na základě písemných archivních pramenů. Je určena nejen pamětníkům, ale i mladé generaci čtenářů, která má možnost se na základě rozsáhlého a různorodého souboru rozhovorů zamyslet nad veřejnou i osobní „podobou“ těch, kteří své vyprávění poskytli, a dotvořit si svůj vlastní obraz sledovaného období.

Publikace se zabývá klíčovou otázkou - Jak prožívali a vnímali dobu před rokem 1989 obyčejní lidé žijící v tehdejším Československu? . Interdisciplinární badatelský tým složený ze zástupců několika generací se z různých pohledů zabývá mj. otázkami dějin reprezentací, studiem života jednotlivých profesních skupin či sociálních struktur, problematikou všedního dne a každodennosti, regionálními dějinami nebo tématy ze soudobé historické sémiotiky. Dvanáct interpretačních studií je doplněno souborem čtyř desítek redigovaných rozhovorů a v neposlední řadě také kolekcí jedinečných dokumentárních snímků z produkce sovineckého fotografa Jindřicha Štreita. Kolektivní monografie ve svém celku v žádném případě neaspiruje na komplexní a definitivní výklad období zejména sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, rozhodně si však bere za cíl alespoň dílem přispět k oživení a změně doposud spíše jen černobíle vnímaného obrazu této části našich soudobých dějin. Zpracoval tým pracovníků a spolupracovníků Centra orální historie Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. na základě analýzy a interpretace více než stovky rozhovorů s příslušníky dělnických profesí i profesí tzv. pracující inteligence.

Dvoudílná publikace Vítězové? Poražení? přináší nejzajímavější rozhovory vybrané z původně 120 zaznamenaných životopisných vyprávění někdejších disidentů a komunistických funkcionářů. První díl obsahuje 30 rozhovorů s bývalými československými disidenty, kteří se v různé míře a na různé úrovni účastnili opoziční činnosti, a navazující druhý díl zaznamenává 20 vyprávění předlistopadových funkcionářů KSČ, od okresních výborů až po předsednictvo ústředního výboru KSČ. Interview, pořízená pracovníky Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v rámci výzkumného projektu metodou tzv. orální historie, přispívají nejen k obohacení našich faktografických znalostí o období normalizace. Umožňují nám nahlédnout do životních příběhů, zkušeností a prožitků lidí, kteří z jedné či druhé strany tuto historickou periodu ovlivňovali a spoluvytvářeli její charakter. Čtenář si může vytvořit velmi plastický, a přitom neučebnicový obraz našich nedávných dějin, neboť může konfrontovat jejich individuální prožitek zachycený ve vyprávění desítek aktérů. Na jedné straně jsou mezi nimi Petr Oslzlý, Václav Malý, Mikuláš Huba, František Stárek, Petr Uhl, Vladimír Hučín, Václav Havel a mnozí další, na straně druhé například Jindřich Poledník, Rudolf Hegenbart, Miloš Jakeš, Miroslav Štěpán, Zdeněk Hoření či Jaroslav Čejka. Historikům i širšímu okruhu zájemců o toto téma se do rukou dostává autentický pramen v podobě vyprávění osob různého věku, z centra i z regionů, známých i těch, kteří příležitost zveřejnit svůj životní příběh dostali poprvé. Životopisné rozhovory se přitom nezaměřují jen na historické události, na činnost ve stranických a politických funkcích nebo na disidentské aktivity. Přinášejí skutečné příběhy, někdy velmi silné a lidsky jímavé, jindy všední anebo přes veškerou autostylizaci i odpudivé. Interview zachycují také sociální a rodinné zázemí vyprávějících, jakož i jejich osobní záliby, zájmy a koníčky a pokoušejí se přispět k tomu, aby označení „komunistický funkcionář“ nebo „disident“ nebylo jen prázdným pojmem bez živého obsahu. Publikace nesoucí záměrně nejednoznačný název Vítězové? Poražení? doplňuje tu stránku dějin, kterou nelze podchytit na základě písemných archivních pramenů. Je určena nejen pamětníkům, ale i mladé generaci čtenářů, která má možnost se na základě rozsáhlého a různorodého souboru rozhovorů zamyslet nad veřejnou i osobní „podobou“ těch, kteří své vyprávění poskytli, a dotvořit si svůj vlastní obraz sledovaného období.