Petr Vaňous

Stěžejním tématem publikace je vidění a vnímání světa a limity, kterými je naše vnímání omezeno. Nakolik musíme vědět, co vidíme, abychom to skutečně viděli? Nakolik si musíme viděné domýšlet a nakolik si můžeme být jisti tím, co vidíme, a tím, co víme? Obrazová část knihy Tunelové vidění sestává z fotografií, fotogramů a daguerrotypií Ondřeje Přibyla a je rozdělená do tří kapitol (Mechanický divák, Tunelové vidění a Modely a konstanty) doplněných citacemi a autorovými komentáři. Autory textové části jsou Petr Vaňous a Pavel Dvořák, kteří se též podíleli na koncepci celé publikace. Součástí knihy je rozhovor Karla Halouna s Ondřejem Přibylem a místo doslovu text Kamila Nábělka. Název publikace odkazuje nejen k diagnóze, kdy postižený z různých příčin přichází o periferní vidění a je schopen se soustředit pouze na parciální jevy, ale především je metaforou, pomocí níž se autor snaží pojmenovat skutečnost, že naše vnímání je vždy omezeno na pouhý výsek v prostoru a čase, na skutečnost, že není možné nahlédnout svět cele a naráz. A právě fotografii s jejím automatickým zrodem, nevyhnutelnou kauzalitou a časovostí považuje Přibyl za mimořádně vhodný nástroj pro ilustraci těchto úvah. Kniha vychází česko-anglicky. Grafika Josefina Karlíková. ENGLISH VERSION: The central theme of the publication is seeing and perceiving the world and the limits that restrict our perception. How much do we need to know what we see in order to truly see it? How much do we need to imagine what we see, and how certain can we be of what we see and what we know? The visual part of the book Tunnel Vision consists of photographs, photograms, and daguerreotypes by Ondřej Přibyl and is divided into three chapters (Mechanical Viewer, Tunnel Vision, and Models and Constants), supplemented by quotations and the author's comments. The authors of the text section are Petr Vaňous and Pavel Dvořák, who also contributed to the concept of the entire publication. The book includes an interview with Ondřej Přibyl by Karel Haloun, and instead of an afterword, there is a text by Kamil Nábělek. The title of the publication refers not only to the diagnosis, when the affected person loses peripheral vision for various reasons and is only able to focus on partial phenomena, but above all it is a metaphor through which the author attempts to name the fact that our perception is always limited to a mere slice of space and time, to the fact that it is not possible to see the world as a whole and all at once. And it is precisely photography, with its automatic birth, inevitable causality, and temporality, that Přibyl considers an extremely suitable tool for illustrating these reflections.

Antologie textů výtvarného umělce a pedagoga Vladimíra Kopeckého, výběr deníkových rukopisných úvah, zamyšlení a komentářů, strojopisů i textů již dříve vydaných tiskem koncepčně seřadili editoři Petr Vaňous a Daniel Hanzlík. Knihu doplňuje anketa vzpomínek čtyř absolventů školy Vladimíra Kopeckého, kteří nyní pedagogicky působí na Fakultě umění a designu UJEP.

Tvorba Silvie Krivošíkovej je pomerne pestrá. Zahŕňa kresby, maľby, koláže, asambláže, priestorové objekty a inštalácie. Napriek tomu, že vo svojej tvorbe kladie zásadný dôraz na médium maľby, symbolickým previazaním jednotlivých diel je vzťah medzi plochou a priestorom. Jej diela sa tematicky viažu k priestoru, formám, tvarom, ale aj k práci s farbou, výrazne ich spája téma, častokrát s osobným charakterom. Obrazy Silvie Krivošíkovej sa nedajú označiť čisto za figuratívne alebo za abstraktné, každé jej dielo si prechádza touto polaritou čerpajúcou ako z figuratívnej maľby, taktiež aj z abstraktných foriem. Ako samostatná individuálna tvorkyňa stavia vo svojich dielach svojbytnú kvalitu, slobodne nakladá s kultúrnym odkazom, do foriem vkladá osobnú autorskú, hravú dimenziu. Autorka vytvára svieže možnosti a kvalitu súčasnej maľby. Monografia obsahuje sprievodný text kurátora a teoretika umenia Petra Vaňousa v anglickom a českom jazyku.

SPECTRUM svým čtenářům poskytuje unikátní vhled do generačního dění v oblasti vizuální kultury a současného umění v České republice. Na stranách najdete kurátorský výběr pětačtyřiceti autorek a autorů aktivních na domácí umělecké scéně, narozených v 70. a 80. letech v Československu. Nezávislý knižní projekt vznikal v průběhu několika let. SPECTRUM svým názvem odkazuje na samotné malířské médium i směrem k názorové pluralitě a pestrosti naší současné malířské scény. Jednotlivá díla pocházejí z různých soukromých a státních sbírek i z osobního vlastnictví vybraných umělců. Výběr zastoupených umělců provedli na základě hlasování kurátoři: Petr Vaňous, Barbora Ropková a Jan Kudrna: Tomáš Absolon / Josef Achrer / Tomáš Bárta / Ondřej Basjuk / Josef Bolf / Jonáš Czesaný / Dalibor David / Petr Dub / Václav Girsa / David Hanvald / Daniel Hanzlík / Veronika Holcová / Jakub Hošek / Vladimír Houdek / Markéta Jáchimová / Jakub Janovský / Tomáš Jetela / Lukáš Karbus / Martin Krajc / Denisa Krausová / David Krňanský / Viktorie Langer / Martin Lukáč / Pavla Malinová / Marek Meduna / Josef Mladějovský / Alice Nikitinová / Jaromír Novotný / David Pešat / Daniel Pitín / Miroslav Polách / Jan Poupě / Tomáš Predka / Dana Sahánková / Zbyněk Sedlecký / Adéla Součková / Robert Šalanda / Evžen Šimera / Jakub Špaňhel / Adam Štech / Jakub Tomáš / Lubomír Typlt / Vladimír Véla / Michaela Vélová Maupicová / Monika Žáková

Dialektika předpokladů a reality jednoho projektu Intro z roku 2017: Kateřina Adamová (1977), Michaela Maupicová (1982) a Dana Sahánková (1984) jsou autorky zabývající se především kresbou. Každá s tímto médiem zachází jinak a každá z něho vychází jiným směrem, vstříc jinému horizontu. Název výstavy Postkonceptuální antikoncepce odkazující k radikální kritické tradici DADA, v sobě zrcadlí pro současnost charakteristickou „hru s diskursem“. Výstava si zvolila jako analogon k „hernímu principu současného diskursu“ oblast farmakologie, konkrétně té spjaté s oddálením početí. Pokračování 2018: Antikoncepci v názvu projektu lze ale také vnímat jako ironickou metaforu označující způsob práce, který jde oproti racionálnímu kalkulu spíše cestou intuice a vciťování. Vždyť co je koncepční, to souvisí v první řadě s myšlením, s rozvahou, kalkulem, s nějakým ideovým rozvrhem, jenž sleduje a naplňuje konkrétní cíl. Umělecká tvorba tento moment samozřejmě obsahuje, ale nebývá jediným komponentem uměleckého díla. Petr Vaňous, kurátor výstavy – autor textu.

Kniha obsahuje širší studii o pojmu inverzní romantiky v kontextu současného umění a myšlení. Dále představuje pět předních současných umělců (I. Pinkava, J. Bolf, M. Gerboc, J. Petrbok, R. Stipl) reprezentujících média fotografie, malby, kresby a sochy, v jejichž díle je inverzita zásadním způsobem přítomná a plní tu kritickou roli ve vztahu k současnosti. Autorem knihy je historik umění a kurátor Petr Vaňous. Pojem romantiky bývá v širším významu mimo striktní terminologii dějin umění spojen s označením projevů různě vyhrocené fantazie. Inverzní označuje potom cosi převráceného, obráceného či zvráceného. Stojíme tedy před pojmem, který požaduje po recipientovi určitou schopnost empatie a obrazotvornosti. Projevy spojené s fantazií (romantika) uvádí do rámce, který mění osvětlení pojmu a převrací jeho původní význam. Termín má dynamický ráz, protože se vztahuje k čemusi a označuje cosi, co se odehrává v procesu a jako proces.

Publikace prezentuje výběr z prací předních českých malířů mladší a střední generace (Ondřej Basjuk, Jonáš Czesaný, Daniel Pitín, Miroslav Polách, Ondřej Roubík, Zbyněk Sedlecký). Jejich obrazy sledují spínače lidských emocí, místa, která se prolamují do lidského vnímání a z nějakého důvodu diváka znejišťují. Jaké jsou strategie obrazu v tomto směru? Jaké jistoty autoři zpochybňují a proč má vůbec současná malba ambici divákovi poopravovat zrak, korigovat jeho pasivitu nebo ho celkově iritovat? Publikace vychází jako katalog ke stejnojmenné výstavě v Galerii U Betlémské kaple.

Monografická publikace, představující výběr z více jak dvacetiletého malířského díla Martina Gerboce (1971), odkazuje ve svém názvu ke knize Arthura Rimbauda Une saison en enfer a podobně jako v poezii prokletého básníka kontrastuje krása a ošklivost, v Gerbocově díle stojí děs po boku rozkoši. Právě hranice, kde se obě charakteristiky stýkají, je pro Gerboce místem, kde setrvává, je jím fascinován a zkoumá je coby nebezpečnou zónu samoty a strachu. Výrazovým prostředkem je mu punková estetika ošklivosti nebo ještě lépe estetika terorismu, která svou otevřeností vyvolává nejdříve odpor a nevoli, je však ve své záhadnosti přitažlivá. Téměř monochromní barevnost odkazuje na barvy těla, jeho vnějšek i vnitřek, krev, kůži, sliznice, oheň i hnilobu. Tematicky se Gerboc obrací k berlínskému kabaretu dvacátých a třicátých let minulého století - tavícímu kotlíku dekadentních kulturních tradic střední Evropy, dále k pornografii a sexualitě versus erotizujícím náboženským motivům či obrazům Francisca Goyi. Umělcova tvorba je často odrazem několika souběžně probíhajících dějů. Divák v tomto osobním střetu čelí svému vlastnímu podvědomí, skrytým touhám a zakázaným rozkoším. Kniha vychází v dvoujazyčném anglicko-českém vydání.