Vladimír Vavrda

Text předkládá pohled na soudobé pojetí psychoanalýzy, které je výsledkem „tiché revoluce“ osmdesátých a devadesátých let. Cílem je seznámit čtenáře s jedním z rozhodujících směrů moderní psychoanalýzy, korigovat některé tradiční, avšak mnohdy dávno překonané názory o tom, co to psychoanalýza je, rozšířené nejen mezi laickou, ale i odbornou veřejností. V jejím centru je otázka subjektivity jedince, terapeuta i klienta a vývoj schopnosti jedince být subjektem. Důraz je položen na reformulaci psychoanalytických konceptů z jazyka pudové teorie do kontextu moderní teorie attachmentu. Ta dává nový, empiricky založený rámec zkoumání interpersonálních vztahů včetně vztahu psychoterapeutického. Představeny jsou základní koncepty teorie attachmentu, jeho typy, podoba u dospělých, i psychické funkce, jejichž vývoj je na povaze attachmentového vztahu závislý – re. ektivní funkce a mentalizace. V tomto kontextu je pakpředložen pohled na povahu a cestu změny v psychoanalýze a psychoanalytické psychoterapii.Text čerpá nejen z oblasti psychoanalýzy, ale používá i četné odkazy především z vývojové psychologie a odráží i vliv kognitivní psychologie na současnou psychoanalýzu.