Jiří Vavřina

Veselé historky z lékařských ordinací a nemocničních pokojů Dost často slýchává ortoped od svých nemocných obavu, „aby v tom koleně nebyl rosol“. „A víte, jaký je rozdíl mezi rosolem v koleně a sněžným mužem v Himálaji?“ „???“ „Žádný. O obojím se dost často mluví a ani rosol, ani sněžného muže ještě nikdo neviděl.“ Pacient usedá do stomatologického křesla po zlé noci celý zkroušený, stolička bolí. Lékař ho vyšetří a praví: „Je to hluboký kaz, bude to bolet, musím vrtat až k nervu.“ „To máte, pane doktore, krátkej vrták, já mám po dnešní noci nervy až - víte kde.“

Zdravotnické prostředí nebývá podle obecné představy zrovna místem radosti nebo veselé pohody. Kdo sem musí, vstupuje s tísní, s obavou. Leč i odtud zazáří občas paprsek úsměvu. Humor zrozený v těchto místech, nejednou drsný, je zdrojem uvolnění pro své autory i pro jejich okolí. Je projevem lidství, bez něhož si medicínu nelze představit.

Zdravotnické prostředí nebývá podle obecné představy zrovna místem radosti nebo veselé pohody. Kdo sem musí, vstupuje s tísní, s obavou. Leč i odtud zazáří občas paprsek úsměvu. Humor zrozený v těchto místech, nejednou drsný, je zdrojem uvolnění pro své autory i pro jejich okolí. Je projevem lidství, bez něhož si medicínu nelze představit.