Radoslav Večerka

Cílem knihy je poskytnout zájemcům o „život“ slov pomůcku k snadnějšímu chápání údajů v etymologických slovnících a slovnících vlastních jmen osobních a místních, které se těší širokému zájmu. Příručka podává dějiny etymologického bádání a přehled etymologických slovníků, principů historicko-srovnávací metody, změn hláskových, morfologických i významových (včetně tabu), tvoření slov, postupů při hledání původu slov, vztahu pojmenování obecných a vlastních jmen, etymologie a archeologie apod.

Vymezení pojmu „slovanská jazykověda“. Jazykovědná slavistika jako komparatistický obor, vývoj paleoslovenistiky, počáteční vývojové fáze slovanské filologie, slavistika v mimočeském a mimoevropském kontextu, novodobá slovanská etymologie a onomastika.

Současný pohled na středověké evropské dějiny ukazuje, že literatura pěstovaná zprvu na Velké Moravě spisovným jazykem chápaným tam tehdy jako slavnostní podoba jazyka domácího, "mateřského", v každém případě však aspoň řečí místně dobře srozumitelnou, nezůstala záležitostí úzce lokální. Knižní vzdělanost se z Velké Moravy poměrně rychle rozšířila i se svým spisovným jazykem, staroslověnštinou, po rozlehlých prostorách střední a východní Evropy. Stala se tak ve své době vedle řečtiny a latiny třetím velkým, i když nesrovnatelně skromnějším, evropským jazykem literárním. A v tom tkví i nezastupitelný mezinárodní přínos velkomoravského písemnictví a jeho literárního jazyka do pokladnice vzdělanosti a kultury evropské.

Třetí svazek edice Studie osobností brněnské lingvistiky přináší výbor z rozsáhlého díla nestora evropské slavistiky a paleoslovenistiky prof. PhDr. Radoslava Večerky, DrSc., Dr. h. c. (mult.). Čeští čtenáři jej znají především jako autora impozantní pentalogie o staroslověnské syntaxi Altkirchenslavische (altbulgarische) Syntax. Editoři tohoto výboru se rozhodli přiblížit čtenářům i další oblasti Večerkova badatelského zájmu, v důsledku čehož vybrali studie zaměřené na slovanskou morfosyntax, s lovanskou komparatistiku, dějiny slovanské filologie a jednotlivé redakce staroslověnštiny. Svazek také obsahuje formálně netradiční Večerkův životopis.

Kniha přináší soubor personálních medailonků českých lingvistů v oboru bohemistiky a slavistiky, výběrově též reprezentantů oborů jiných, pokud mj. přispěli teoreticky nebo prakticky k poznání a obohacení češtiny nebo některého ze slovanských jazyků. Personální medailonky volně navazují na kolektivní dílo s názvem Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky, které vyšlo roku 2007. Jednotlivá hesla začínají stručnou charakteristikou biografickou, nepřinášejí však bibliografii příslušných tvůrců, nýbrž podávají jen obecně přehled oborů jejich vědecké aktivity a nastiňují povahu její metodologie. Zato obsahují odkazy na bibliografické položky o každém z nich. Výběrově je doplňují i fotografie jednotlivých osobností.

Cílem knihy je poskytnout zájemcům o „život“ slov pomůcku k snadnějšímu chápání údajů v etymologických slovnících a slovnících vlastních jmen osobních a místních, které se těší širokému zájmu. Příručka podává dějiny etymologického bádání a přehled etymologických slovníků, principů historicko-srovnávací metody, změn hláskových, morfologických i významových (včetně tabu), tvoření slov, postupů při hledání původu slov, vztahu pojmenování obecných a vlastních jmen, etymologie a archeologie apod.

Současný pohled na středověké evropské dějiny ukazuje, že literatura pěstovaná zprvu na Velké Moravě spisovným jazykem chápaným tam tehdy jako slavnostní podoba jazyka domácího, "mateřského", v každém případě však aspoň řečí místně dobře srozumitelnou, nezůstala záležitostí úzce lokální. Knižní vzdělanost se z Velké Moravy poměrně rychle rozšířila i se svým spisovným jazykem, staroslověnštinou, po rozlehlých prostorách střední a východní Evropy. Stala se tak ve své době vedle řečtiny a latiny třetím velkým, i když nesrovnatelně skromnějším, evropským jazykem literárním. A v tom tkví i nezastupitelný mezinárodní přínos velkomoravského písemnictví a jeho literárního jazyka do pokladnice vzdělanosti a kultury evropské.

Vymezení pojmu „slovanská jazykověda“. Jazykovědná slavistika jako komparatistický obor, vývoj paleoslovenistiky, počáteční vývojové fáze slovanské filologie, slavistika v mimočeském a mimoevropském kontextu, novodobá slovanská etymologie a onomastika.