Veselka Martin

Varšava, rok 1983. Grzegorz Przemyk se spolužáky oslavuje maturitu, místo studia na vysoké škole jej ale čeká zatčení a surové bití. Po několika dnech ve nemocnici umírá. Třicet let po jeho smrti přináší novinář Cezary Łazarewicz syrovou výpověď o tomto případu komunistické zvůle, který dodnes nebyl potrestán.

Nezbytný reportážní průvodce pro cestu k Baltu, ale i kousek za polsko-českou hranici. Vyprávění o komplikovaném poválečném vztahu k nové zemi i vlastní identitě, které jako bychom znali z českých Sudet. Zbigniew Rokita klade desítky let nevyřčené otázky. Jeden tah perem posunul poválečné Polsko o dvě stě kilometrů na západ. To pero držel v ruce Stalin a ta země patřila předtím k německé Říši. Bývalá polská území na východě se zase stala součástí Sovětského svazu. Hranice se posunula, lidé jí museli následovat – Němci i Poláci. Ti druzí se najednou se ocitli v domech, kde třeba ještě někdo měl uvařený oběd na stole. Na stěnách visely fotky cizí rodiny. A architektura měla jiný ráz. Všude ty červené cihly. Jak dlouho ale ta hranice vydrží? To nikdo nevěděl a je těžké zabydlovat se v provizoriu, když navíc komunistická propaganda nelení a přichází s hesly o znovuzískaných územích, příběhy o dávných králích a jejich nárocích. Ještě komplikovanější je situace ve Slezsku, kde byly národnostní hranice mnohem méně ostré. Ve škole posloucháte o polském boji za svobodu proti německému útlaku, ale váš dědeček třeba musel narukovat do wehrmachtu a babička mluvila jazykem, který měl nejblíž k němčině. Jak se v tom vyznat? Pokud se vydáváte do hanzovního Gdaňsku, přístavního Štětína, na dlouhé písečné baltské pláže nebo objevujete dolnoslezská městečka a postindustriální Katovice, přibalte si knihu polského reportéra Zbigniewa Rokity, rodáka ze slezských Glivic. Pochopíte, v čem se liší tato část Polska od toho centrálního. Pochopíte odlišnost Odřanie a Vislanie – protože tyhle dvě řeky, Odra a Visla, symbolicky oddělují dvě země v jedné. Vychází v edici Prokletí reportéři v překladu Martina Veselky.

Diktátoři dobře vědí, že sportovní výhra je stejně důležitá jako vítězství na bojišti. Zábavná i mrazivá výprava polského reportéra Zbigniewa Rokity do dějin fotbalu v Sovětském svazu nebo za slavnými střety mezi reprezentací impéria a malými satelity ve východním bloku. Tahle kniha nadchne sportovní fanoušky i ty, kteří pokládají běhání na hřišti za ztrátu času. Střet sovětské a maďarské reprezentace ve vodním pólu v roce 1956 nazval Quentin Tarantino „nejlepším neodvyprávěným příběhem všech dob“. Stejně by ale mohl označit i litevské mistry basketbalu a jejich cestu na olympiádu v roce 1992, kdy mohli poprvé hrát za vlastní svobodný stát. Jejich sponzory byla mimo jiné slavná rocková kapela Greatful Dead a litevský tým v barevných batikovaných dresech skončil na třetím místě. A věděli jste, jak vypadají mistrovství světa ve fotbale neuznaných států? Při pohledu na dnešní profesionální zápasy si málokdo vzpomene, že kopání do míče mělo v 19. století umravnit nezvladatelné britské studenty. Zbigniew Rokita nezapře svou politologickou a historickou erudici, takže se dozvídáme i o tom, proč se sport mohl stát populární mezi dělníky – kteří postupně získávali volný čas a mohli ho něčím vyplnit. A fotbal byl z pohledu nutného vybavení tou nejlevnější zábavou. Nebo jakou roli hrály kluby ve formování identity různých městských čtvrtí a národního cítění. A jak toho dokázali využít politici a diktátoři. Ostatně Rusko svou agresivní strategii vůči Ukrajině neprojevovalo jen zabíráním území, které mu nepatří, ale i ve fotbale. Sport nám ukazuje, že s vírou v sebe sama a vlastní vítězství může slabší porazit silnějšího. Vychází v edici Prokletí reportéři v překladu Martina Veselky.

Hailie Monetové ještě není ani patnáct, když při autonehodě přijde o své dvě nejbližší a nejmilovanější osoby – maminku a babičku. Její dosavadní život ve skromných poměrech, avšak prostoupený láskou a vřelostí, se rázem změní. Musí se totiž přestěhovat z rodné Anglie do luxusní vily v americké Pensylvánii, kterou obývá pět panovačných a odměřených mladíků. Svou novou náctiletou spolubydlící přijímají poněkud chladně. Will, Vincent, Dylan, Shane a Tony jsou Hailieinými staršími bratry. Ona však o jejich existenci předtím neměla ani tušení. Stesk po zemřelé mamince, zmatenost z nové životní situace a nepochopení ze strany bratrů jsou pro ni mimořádně obtížné. I když nový domov nabízí všechno, o čem může teenagerka snít, její soukromé gymnázium je nejlepší školou v celém státě a školní uniforma i drahé oblečení jí sedí přímo ideálně, Hailie se cítí nesmírně osamělá. A aby toho nebylo málo, každý den odhaluje, že život jejích bratrů je plný temných tajemství, která chlapci horlivě střeží, zejména před svou mladší sestrou. První svazek románové série, která si získala srdce čtenářů na polském Wattpadu.

Bohumil Hrabal. Mistr slova, který dokázal poklesky hovorové řeči povznést do výšin univerzálního příběhu o údělu člověka. Scenárista Jiřího Menzela, zbožňovaný Kunderou a Havlem. Štamgast v hospodě U Zlatého tygra a plachý sukničkář. Samotář, záhadný i ve své tragické smrti. V unikátní biografii od Aleksandera Kaczorowského ožívá Hrabalův výjimečný osud na pozadí československých dějin 20. století. Díky osobní známosti obou autorů je navíc příběh doplněn historkami doslova z první ruky.

Kniha obsahuje pasáže z knih Józefa Tischnera a rozhovorů s ním ve výběru a uspořádání spisovatele Wojciecha Bonowicze. Úryvky jsou přehlídkou témat, která polský filosof a katolický kněz vnímal jako naléhavá a opakovaně se k nim vracel, i charakteristik osob, které zaujaly důležité místo v jeho životě. Celek nabízí souvislý úvodní vhled do Tischnerova myšlení a dává je poznat v jeho konkrétnosti, šíři i hloubce, včetně neodmyslitelného smyslu pro humor.

Bosí lidé vyskakují z lodí na španělské pláži a rychle prchají mezi překvapenými turisty. Afričtí migranti toužící dostat se do „naší“ Evropy. Gibraltarská úžina měří v nejužším místě asi patnáct kilometrů. Vzdálenost mezi dvěma kontinenty, islámem a křesťanstvím. Most, nebo zeď? Reportérka Aleksandra Lipczak s jazykovou bravurou prochází staletími španělských dějin tam a zpátky, potkává přitom středověké rytíře reconquisty, dnešní uprchlíky i arabské učence. Cesta po Andalusii nejspíš zpochybní vaše vnímání pravých evropských tradic a kořenů, silně ovlivněných islámskou kulturou. Pokud si správné Španělsko spojíte třeba s rýžovou paellou, pomeranči nebo sladkými churros, ani jedno byste tam před rokem 711 nenašli. Ale nejde jen o jídlo, islámská civilizace byla v době střetu s různými barbarskými kmeny, které vtrhly do Evropy, ta intelektuálně i umělecky vyspělejší. V turbulentní době dokázala uchovat antickou vzdělanost – její objevy v matematice, astronomii nebo lékařství, hloubku filozofie. Aby ji potom křesťanská království mohla znovu objevit. Vyvíjela by se bez tohoto „mostu“ evropská společnost stejně? Andalusie byla mnoho století malou laboratoří soužití různých náboženství a tradic, mezi nimiž se hranice občas rozplývaly a někdy zase bránily ohněm a mečem. Lajla znamená noc je reportáž, která pomáhá pochopit jednu ze zásadních otázek současnosti, vztah Evropy s muslimským a arabským světem. I když je často spletitý jako ornamenty córdobské mešity-katedrály. Kniha Lajla znamená noc vychází v edici Prokletí reportéři v překladu Martina Veselky.

Dramatik s talentem od Boha, brilantní politik, věrný kamarád a charismatický muž s velkými ambicemi. Kolem Václava Havla se v České republice vytvořil bezmála kult, který většina autorů nekriticky udržuje při životě. Jaký byl nejznámější český státník doopravdy? Oceňovaný polský bohemista v přelomové biografii představuje Václava Havla v mimořádně širokých okolnostech, a staví tak jeho osobnost do naprosto nového historického i uměleckého kontextu.

Oblíbený spisovatel v novém světle Život Oty Pavla je ztělesněním osudu obyvatele střední Evropy ve dvacátém století, příkladem toho, jak velké události určují lidský osud, aniž by na ně člověk měl jakýkoli vliv. Otovi Pavlovi nejvíce záleželo na tom, aby se stal spisovatelem. To se mu podařilo. A přestože se nedočkal slávy ani bohatství, zapsal se do velké tradice středoevropské židovské literatury, jejímiž vrcholnými představiteli byli Franz Kafka, Egon Erwin Kisch nebo Max Brod. Přitom však zůstal spisovatelem skrznaskrz českým. Polský publicista Aleksander Kaczorowski napsal košatý rodinný příběh. Živým reportážním stylem popisuje nejen rodinné zázemí a Pavlův vztah k otci, ale přibližuje také třeba názory obou na komunismus. V kombinaci s téměř románovým líčením míst důležitých pro Pavla i jeho prózy (například slavnou Smrt krásných srnců) tak lze Kaczorowského knihu číst i jako intimní ságu dvacátého století.

Julia Czerná není na intriky, riskování a nebezpečné situace stavěná. Byla si toho vědoma odjakživa, proto se rozhodla věnovat nikoli trestnímu právu, ale právu hospodářskému, které je přehledné a jasné. Vše v tomto odvětví totiž vychází z jednoznačných čísel a dokumentů. Právě toho si na své profesi cenila nejvíc. A jistě by dál vedla svůj velmi poklidný život, kdyby se jí po letech znovu nepřipletl do cesty on – Lucjan Złocki, známý jako Luca. Alfasamec a zlo v čistokrevné podobě. A teprve teď začne opravdový život. Přesvědčí se o tom nejen Julka, ale i Marcin, Zośka a Paulina. Všichni tak nějak tušili, že dříve či později nadejde čas, aby Lucovi splatili svůj dluh. Předtucha to byla mimořádně silná a vše nasvědčuje tomu, že ten čas nastal právě teď a že se při tom někdo bude muset nevyhnutelně rozloučit se životem. Luca to totiž „zohlednil“ při plánování celé operace. A byl to plán, na němž pracoval polovinu svého života… Co má Luca za lubem? Jak do toho vmanévruje ostatní? A jak to celé dopadne pro všechny zúčastněné? Nahlédněte do katovického Údolí tří rybníků známého jako Sztauwajery a přesvědčte se sami!