Francesco Vidotto

Působivý román o horách, paměti a lidech, kteří v drsném světě hledají lásku i smyslJedné deštivé noci spatří spisovatel Francesco z okna své chaty v cadorských lesích muže stojícího uprostřed bouře. Pozve ho dál – a tím začne nečekané setkání, které promění obyčejný večer v cestu hluboko do minulosti. Starý Guido má tvář zbrázděnou jako dolomitské útesy a oči modré jako horské nebe. Když jeho pozornost upoutá fotografie neznámé dívky, kterou Francesco kdysi našel pod skalním převisem, začne se pomalu odvíjet příběh, který je pevně spojený s horami i lidskými osudy. Francesco začne Guida navštěvovat a na jeho přání mu předčítá ze svazku starých dopisů. Každý z nich je věnován jedné z okolních hor a společně vyprávějí příběh bratrů Onesta a Santa. Příběh prostých lidí, kteří se v těžkých časech drží života stejně houževnatě jako modříny zakořeněné ve skalách. Příběh o válce, smrti, lásce, ztrátě i věrnosti. Jenže ani poslední dopis nepřináší všechny odpovědi. Kdo nechal v městečku postavit kenotaf s nápisem Mé hory jsi ty? A kdo je dívka ze staré fotografie? Proč si knihu přečístsilný a atmosférický příběh zasazený do italských horpropojení rodinného tajemství, minulosti a dopisového vyprávěníromán o lásce, válce, paměti a lidské odolnostipoetické a emotivní vyprávění s výrazným místem a náladouKomu by se mohla líbitčtenářům literárních a atmosférických románůmilovníkům příběhů zasazených do hor a silné krajinytěm, kteří mají rádi rodinná tajemství a pomalu odkrývanou minulostčtenářům hledajícím dojemný a hluboký příběh o lidských osudech

Příběh o italských horách a o lidech, kteří v nich prožívají nelehké časy Jedné deštivé noci uvidí spisovatel Francesco oknem ve své chatě v cadorských lesích muže stojícího uprostřed bouře. Pozve ho dál. A tak se seznámí se starým Guidem s tváří zvrásněnou jako útesy Dolomitů a očima modrýma jako horské nebe. Guidovu pozornost upoutá fotografie neznámé dívky, kterou Francesco našel pod převisem v horách. Francesco začne osamělého Guida navštěvovat a stařec ho požádá, aby mu předčítal ze svazku prastarých dopisů. Každý z nich je věnován jedné z okolních hor a společně vyprávějí o životě bratrů Onesta a Santa. Popisují zdánlivě prosté příběhy lidí, kteří se vší silou drží při životě, tak jako modříny zarývající své kořeny do nejpříkřejších úbočí skal. Vyprávějí o válce, smrti a o lásce. Posledním dopisem však příběh nekončí. Kdo nechal v městečku postavit kenotaf s nápisem Mé hory jsi ty? A kdo je ona tajemná dívka ze staré fotografie?

„Nevedel som, čo je láska, ale v tej chvíli som to pochopil: je to, keď srdce bije, ale nepotrebuje utekať.“ Guido Contin, prezývaný Koňak, žije v opustenom strážnom domčeku starej železnice uprostred lesov Cadore spolu so svojou mačkou Ženou. Nemá nič okrem krabice plnej listov adresovaných vrcholkom hôr. Rukou ich písal muž menom Onesto. Rozpráva o svojom živote s dvojčaťom Santom, stretnutí s Celeste, vojne, smrti a láske. Na prvý pohľad jednoduché príbehy ľudí, ktorí prijímajú svoj osud bez otázok a držia sa nádeje ako smreky na najstrmších svahoch, v skutočnosti odhaľujú dramatické udalosti a túžbu po vnútornom pokoji. Únos, násilie, bomba, ktorá dopadá v noci, fotografia ukrytá medzi skalami, tajomstvo plné hanby a predovšetkým nevyznaná láska, čo preteká životom ako divoký potok. Vo svojej jednoduchosti nám Onesto odhaľuje niečo všeobecne platné: „Mnohí si myslia, že na lezenie je potrebná sila, je to presne naopak. V lezení nie je podstatné chytiť sa, ale prestať sa držať. Všetkého. Strachu, neistoty, pochybností, problémov, riešení, minulosti, budúcnosti, väzieb, opory. Všetkého. Púšťať sa v nepretržitom pohybe, ktorý vás približuje k nebu.“ Z talianskeho originálu ONESTO (BOMPIANI – Giunti Editore, S.p A., 2025) preložila Alexandra Lenzi Kučmová.

„Nevedel som, čo je láska, ale v tej chvíli som to pochopil: je to, keď srdce bije, ale nepotrebuje utekať.“ Guido Contin, prezývaný Koňak, žije v opustenom strážnom domčeku starej železnice uprostred lesov Cadore spolu so svojou mačkou Ženou. Nemá nič okrem krabice plnej listov adresovaných vrcholkom hôr. Rukou ich písal muž menom Onesto. Rozpráva o svojom živote s dvojčaťom Santom, stretnutí s Celeste, vojne, smrti a láske. Na prvý pohľad jednoduché príbehy ľudí, ktorí prijímajú svoj osud bez otázok a držia sa nádeje ako smreky na najstrmších svahoch, v skutočnosti odhaľujú dramatické udalosti a túžbu po vnútornom pokoji. Únos, násilie, bomba, ktorá dopadá v noci, fotografia ukrytá medzi skalami, tajomstvo plné hanby a predovšetkým nevyznaná láska, čo preteká životom ako divoký potok. Vo svojej jednoduchosti nám Onesto odhaľuje niečo všeobecne platné: „Mnohí si myslia, že na lezenie je potrebná sila, je to presne naopak. V lezení nie je podstatné chytiť sa, ale prestať sa držať. Všetkého. Strachu, neistoty, pochybností, problémov, riešení, minulosti, budúcnosti, väzieb, opory. Všetkého. Púšťať sa v nepretržitom pohybe, ktorý vás približuje k nebu.“