Jana Viktorínová

Motol, Stodůlky, Vokovice nebo Ruzyně. To jsou čtvrti, které dnes vnímáme jako přirozenou a samozřejmou součást Prahy. Tam, kde dnes stojí nemocnice, letiště nebo sídliště, byly ale dříve vesnice, hospodářské dvory, návsi, sady a kostelíky. Nevládnul tu městský ruch, ale poklidný vesnický život, jehož průběh určoval cyklus hospodářských prací. Od 20. let minulého století se však zástavba vesnic v blízkosti Prahy rozšiřovala, asfaltovaly se tu silnice, zaváděly se tramvajové tratě, až je nakonec hlavní město pohltilo. Co se z minulosti pražských vesnice ztratilo a jak se proměnily, připomíná další kniha z edice Zmizelá Praha.

Praha, jak ji neznáte. Chudá Praha. Víte, kde byste našli Fišpanku, Bílý hrad nebo Arizonu? Jaké služby poskytoval hotel Kandelábr, kdo byl otec chudých a jak se žilo v nouzových koloniích? Město netvoří jen panovnická sídla, šlechtické paláce, honosné měšťanské domy a vznešená církevní architektura. K výrazu města a jeho atmosféře přispívají neméně jeho chudí. Chudoba má nezanedbatelný etický i estetický rozměr a dalekosáhlé celospolečenské dopady. Publikace Chudá Praha přináší pohled na chudobu ve městě v 19. a zejména v první polovině 20. století z několika perspektiv. Historický obrazový materiál, především fotografie a tisky přibližují strategie přežívání nemajetných vrstev, zachycují dnes již neexistující místa s chudobou spojená a seznamují s institucemi chudinské a sociální péče, jak se formovaly od josefínských dob. Vložený anglický překlad textů.