Paul Virilio

Celistvost vnímaného obrazu je pouze relativní. Neustále skládáme dohromady jen dojem či účinek skutečnosti. Paul Virilio v Estetice mizení zkoumá fenomény, které narušují účinek reality a otřásají naším vnímáním. Ukazuje, že skutečnost není cosi pevného a celistvého, že naše vědomí a smyslovou zkušenost determinují technologie. Díky nim je naše vnímaní diskontinuální, piknoleptické. Vnímání i dojem skutečnosti jsou totiž fenomény rychlosti. Příkladem jsou Viriliovi dějiny kinematografie či automobilového průmyslu, ukazující rychlost jako hybnou sílu dějin dvacátého století, pod jejímž působením se rozpadají klasické dimenze prostoru a času.

Filozofická esej se zabývá otázkou systematického využití kinematografických technik během válečných konfliktů 20. století. V eseji je popisován Viriliův "válečný model", - tj. forma fungování moderní společnosti, založené na násilné a konfrontační organizaci našeho života, ovládané cílenou distribucí obrazových informací. Paul Virilio (nar. 1932) kulturní filozof, proslul především jako teoretik "filozofie rychlosti".