Jan Vitvar

Čistá radost z tvorby, která boří zažité předsudky. Působivý obrazový průřez současnou českou scénou art brut a outsider art v jedné výpravné knize. Tato výpravná kniha je jednou z vůbec prvních publikací, jež uceleně mapuje současné české tvůrce v oblasti tzv. umění v surovém stavu (art brut) a outsider art. Představuje díla dvou desítek neškolených umělkyň a umělců z pražského Ateliéru radostné tvorby, který vznikl v roce 2013 a úzce spolupracuje s galerií Art brut Praha. Všichni zastoupení tvůrci vynikají nezaměnitelným projevem a mnozí – například Karel Pajma, Dagmar Filípková, Ladislav Svoboda, Marie Kůsová či George Radojčić – už zaznamenali ohlas i na mezinárodní scéně. Ačkoliv se potýkají s různými znevýhodněními, kniha neklade důraz na jejich diagnózy, ale dává plný prostor jejich ničím nezatížené a svobodné představivosti. Doprovodnými texty v češtině a angličtině knihu opatřil její editor Jaromír Typlt, vedle něhož přispěli i Vladimír Drábek, Jan H. Vitvar a Piotr Gierowski. Těžištěm publikace jsou ovšem kvalitní barevné reprodukce maleb, kreseb a dalších výtvarných děl.

„Máte-li pocit, že chcete o českém výtvarném umění vědět víc, neváhejte se to dozvědět právě tady.“ Irena Hejdová, Deník N Výtvarné umění je plné zákulisních bojů. Tvůrce se neproslaví jen díky svému talentu, fantazii, zvládnutému řemeslu nebo vizi. Kromě toho musí být šikovným obchodníkem či ještě lépe – reklamním agentem sebe sama. Musí znát „ty správné lidi“. Jan H. Vitvar se pouští na dobrodružnou výpravu do míst, kam oko návštěvníka galerie nedohlédne, a přináší čtenářům svědectví o skutečné podobě uměleckého provozu. Jak se stal z někdejšího rebela české kultury Milana Knížáka umělecký diktátor? Proč se Cena Jindřicha Chalupeckého, která má podporovat začínající tvůrce, vyvinula v elitářský podnik? Kdo se dnes může dostat na uměleckou vysokou školu a co všechno musí udělat pro to, aby ji absolvoval? Kteří galeristé umělce podporují a kteří naopak zneužívají? A platí v umění, že peníze nesmrdí?

Výtvarné umění je plné zákulisních bojů. Tvůrce se neproslaví jen díky svému talentu, píli, fantazii, zvládnutému řemeslu, vizi nebo zásluhou neotřelých nápadů. Kromě toho musí být šikovným obchodníkem či ještě lépe – reklamním agentem sebe sama. Musí znát ty „správné lidi“. Jan H. Vitvar se pouští na dobrodružnou výpravu do míst, kam oko návštěvníka galerie nedohlédne, a přináší čtenářům svědectví o skutečné podobě uměleckého provozu. Jak se stal z někdejšího rebela české kultury Milana Knížáka umělecký diktátor? Proč se Cena Jindřicha Chalupeckého, která má podporovat začínající tvůrce, vyvinula v elitářský podnik? Kdo se dnes může dostat na uměleckou vysokou školu a co všechno musí udělat pro to, aby ji absolvoval? Kteří galeristé umělce podporují, a kteří naopak zneužívají? A platí v umění, že peníze nesmrdí?

Audiokniha Umění, kterému nikdo nerozumí: Historky z podsvětí výtvarné kultury, kterou nasal Jan H. Vitvar. Když dějiny výtvarného umění připomínají komedii plnou omylů… Výtvarný kritik Jan H. Vitvar se nás rozhodl vzít na zábavnou a dobrodružnou exkurzi po dějinách vizuální kultury, která ukazuje, že cesta k pochopení umění bývá leckdy velmi dlouhá a plná nečekaných zákrut.

Hrdinové této knihy jsou uklízečky, policisté a prostitutky. Prezidenti, diktátoři i revolucionáři. A samozřejmě také umělci. Setkávají se tu artefakty, které někdo spálil, rozřezal, utopil či snědl. Obrazy, které namaloval osel, bagr nebo motocykl. Výtvarný kritik Jan H. Vitvar zve čtenáře na zábavnou a dobrodružnou cestu po dějinách vizuální kultury, která ukazuje, že naše chápání umění mnohdy vede přes fatální nepochopení. Sponzor londýnské Tate Britain se nevydržel dívat na rozházenou postel na přehlídce finalistů Turner Prize a raději ji ustlal. Ve skutečnosti šlo o konceptuální dílo Tracey Eminové. Když umělkyně své lože s odhozenými kalhotkami a použitým kondomem znovu rozestlala, soutěž vyhrála. Člen české skupiny Ztohoven Roman Týc šel zase na měsíc do vězení, protože trval na tom, že panáčci v nezvyklých pozicích na semaforech jsou umění. Historie zná nepočítaně případů, kdy se naše navyklé vnímání ostře střetlo s uměleckou výpovědí. Jenže kuriózní situace, k nimž v takových případech zpravidla dochází, mají obrovskou výpovědní hodnotu. Nabízejí trhlinu v oponě smyslu, jíž se lze nově podívat nejen na umění, ale i na nás samotné.

Hrdinové této knihy jsou uklízečky, policisté a prostitutky. Prezidenti, diktátoři i revolucionáři. A samozřejmě také umělci. Setkávají se tu artefakty, které někdo spálil, rozřezal, utopil či snědl. Obrazy, které namaloval osel, bagr nebo motocykl. Výtvarný kritik Jan H. Vitvar zve čtenáře na zábavnou a dobrodružnou cestu po dějinách vizuální kultury, která ukazuje, že naše chápání umění mnohdy vede přes fatální nepochopení. Sponzor londýnské Tate Britain se nevydržel dívat na rozházenou postel na přehlídce finalistů Turner Prize a raději ji ustlal. Ve skutečnosti šlo o konceptuální dílo Tracey Eminové. Když umělkyně své lože s odhozenými kalhotkami a použitým kondomem znovu rozestlala, soutěž vyhrála. Člen české skupiny Ztohoven Roman Týc šel zase na měsíc do vězení, protože trval na tom, že panáčci v nezvyklých pozicích na semaforech jsou umění. Historie zná nepočítaně případů, kdy se naše navyklé vnímání ostře střetlo s uměleckou výpovědí. Jenže kuriózní situace, k nimž v takových případech zpravidla dochází, mají obrovskou výpovědní hodnotu. Nabízejí trhlinu v oponě smyslu, jíž se lze nově podívat nejen na umění, ale i na nás samotné.