Jana

Sborník k životnímu jublieu Marie Bořek-Dohalské je určený těm, kteří se chtějí na zvukovou matérii řeči podívat z různých úhlů. Fonologii reprezentuje příspěvek Tomáše Dubědy, Jaroslav Štichauer se věnuje historické výslovnosti, Pavel Štichauer míří od fonologie k morfologii. Podobně Jiří Jančík představuje přesah fonetické percepce k vyšším jazykovým rovinám, k morfologii a k lexikologii. Fonetika francouzštiny a hudební vnímání se stýkají v příspěvku Sylvy Novákové. V příspěvku Ivany Čeňkové se spojuje výuka, technika a tlumočení. Kolegy z dlouhodobé spolupráce univerzitní zastupuje Stanislav Štech, Jan Županič a Tomáš Cajthaml. Nechybí ani zástupci technického směru fonetických aplikací: Robert Vích a Jana Tučková tématem svých příspěvků a Zdeněk Smékal svou osobností. Jeho příspěvek zároveň představuje vítaný můstek k celoživotní lásce prof. Dohalské, k hudbě, jejímž bytostným zástupcem v tomto sborníku je Miloš Černý. Pevné sepětí prof. Dohalské s frankofonním, resp. pařížským univerzitním prostředím reprezentují příspěvky tří nejbližších kolegů, Georgese Boulakii, Philippa Martina a Jeana-Yvese Dommerguese. Po poetickém preludiu Františka Novotného následuje text, který představuje jubilantku: jeho autorem je Jan Kořenský, který s prof. Dohalskou vedl korespondenčně, telefonicky a pak i osobně rozhovor na různá témata. Závěr sborníku pak tvoří hříčka plná aluzí na společnou práci, jejímž autorem je Jan Raab.

Od doby, kdy se detektiv Jude Fontaineové podařilo zjistit, kdo stál za jejím únosem, uplynulo několik měsíců. Jude se s traumatickou minulostí vyrovnává jediným způsobem, který zná: vrací se na místo, kde zažívala každodenní peklo. V útrobách zchátralého domu paradoxně nachází útočiště před neklidem, který vyvolala série krutých vražd. Jude a její partner, detektiv Uriah Ashby, zpočátku tápou, protože nic nedává smysl – způsob provedení, místa činu, ani totožnost obětí. Jako by chyběl společný jmenovatel…