Petr Vokáč strana 2 z 2

Předkládaná kniha je výsledkem několikaletých expedic za ozubnicovými tratěmi Evropy. Projedete se nejstrmější zubačkou v Evropě na horu Pilatus. Vystoupáte do nejvýše položené železniční stanice na Jungfraujoch - Top of Europe, do téměř 3500 metrů nad mořem. Zatajíte dech při průjezdu Mont Blanc Expressem divokými soutěskami a pohledu do horských rozsedlin pod vámi. Na Furkabahn pojedete po doslova shrnovacím mostu. V létě po něm jezdí parní lokomotiva, v zimě udělá místo padajícím lavinám. Ve Stuttgartu budete obdivovat tramvaj-zubačku, která se prohání městem. Jako hudba vám bude znít syčení páry, oblaka dýmu a pravidelné nárazy pístu ve válci při stoupání na Rothorn. V Zurichu dojedete zubačkou do hotelu. Dostanete se do nadmořské výš ky, kdy slavný Matterhorn se zdá na dosah ruky. Projede se cestou, po které jezdily přes hory mezi jihem a severem Evropy koňské povozy. V Glacier Expressu dostanete víno ve skleničce se šikmou nožičkou. Aby se víno nevylilo, budete ji natáčet podle toho, jak se mění stoupání na trati. Při nostalgii a obdivu k technickému fortelu předků budete stoupat zub za zubem k horským velikánům Evropy. Součástí knihy je i jediná zubačka v Čechách: Tanvald-Kořenov. Jde o nejstrmější železniční trať v České republice. Epocha železničních tratí začala v druhé polovině 19. století. Bylo to v době rozvoje nových průmyslových odvětví, která nabízela nová pracovní místa. Obyvatelstvo venkova hledalo práci a stěhovalo se do měst. Rostl počet měst i počet je jich obyvatel. Města rostla doslova explozivně. Symbolem doby se stala železniční doprava. Železnice znamenala pokrok a mobilitu. Mnoho malých měst a vesnic mělo náhle spojení s "velkým světem". To dávalo nebývalé možnosti k získání práce a pomáhalo ekonomickému rozvoji kraje. Železnice umožnila rozvoj nových hospodářských odvětví. Byla u zrodu odvětví, jež nikdo neplánoval, odvětví, která zde ještě nikdy nebyla, a navíc přispívala i k rozvoji turistického ruchu. Městský člověk uzavřený v šedi z dí domů, daleko od přírody viděl v železnici možnost, jak se dostat k moři nebo do hor. To vše nabízela železnice za rozumný peníz. Lidé se horám v důsledku náročné cesty zpočátku vyhýbali. Hory, to byla záhada, osamělost, nebezpečí a tajemství. Tent o názor trval až do pozdního středověku. O horách se to hemžilo historkami o nadpřirozených bytostech, netvorech, trpaslících, a dokonce zmizelých lidech. Nebylo proto divu, že vrchnost bránila navštěvovat hory a probouzet zlé duchy. Na počátku 18. s toletí se názor lidí na hory změnil. Začali se o ně zajímat odborníci. Vědci označovali hory přímo za ráj. Nakonec se hory staly předmětem vědeckého zájmu. Byly kartografovány, byla zkoumána jejich fauna a flóra, začala horská turistika. Patřilo k do brému tónu noblesní společnosti čas od času si vyjet do hor. Užít si čerstvého vzduchu, podělit se o zážitky se svými známými. Doprava pochopitelně poskytovala jen takový luxus, který mohla nabídnout technika. Dne 21. května 1871 zažil horský turism us senzaci. Z Vitznau na horu Rigi ve Švýcarsku byla dána do provozu první ozubnicová trať v Evropě. Cesta k horským velikánům byla otevřená. Stala se vzorem pro další horské zubačky po celé Evropě.

Co mě vedlo k tomu, že jsem začal o některých biblických příbězích pochybovat? Proč jsem kladl otázky, zda tyto události (konkrétně o Ježíšovi) probíhaly přesně tak, jak je popsáno v Novém zákoně? Co když to bylo trochu jinak? A co když je pravda úplně někde jinde? Tento příběh se udál před dvěma tisíci lety. Technika a přírodní vědy nebízejí dnes zcela jiné možnosti...K přírodním vědám a technice jsem přidal ještě archeologii. Na základě těchto tří disciplín jsem se rozhodl zkoumat pravdivost dějů, které se měly odehrát na začátku letopočtu. Navíc jsem přidal také pohled z oblasti historie templářů, studia samotné bible a dále skutečností, které jsem vypátral v malé vesničce Rennes le Château na úpatí francouzských Pyrenejí. Je možné, že bible nemluví pravdu? Jsou její hrdinové pouze fiktivní postavy? Vyslovil jsem kacířskou otázku? Kde začíná a nebo končí víra, a kde jsou hranice vědeckéh odůkazu? To jsou otázky, na které jsem hledal odpověď...

Co mě vedlo k tomu, že jsem začal o některých biblických příbězích pochybovat? Proč jsem kladl otázky, zda tyto události (konkrétně o Ježíšovi) probíhaly přesně tak, jak je popsáno v Novém zákoně? Co když to bylo trochu jinak? A co když je pravda úplně někde jinde? Tento příběh se udál před dvěma tisíci lety. Technika a přírodní vědy nebízejí dnes zcela jiné možnosti...K přírodním vědám a technice jsem přidal ještě archeologii. Na základě těchto tří disciplín jsem se rozhodl zkoumat pravdivost dějů, které se měly odehrát na začátku letopočtu. Navíc jsem přidal také pohled z oblasti historie templářů, studia samotné bible a dále skutečností, které jsem vypátral v malé vesničce Rennes le Château na úpatí francouzských Pyrenejí. Je možné, že bible nemluví pravdu? Jsou její hrdinové pouze fiktivní postavy? Vyslovil jsem kacířskou otázku? Kde začíná a nebo končí víra, a kde jsou hranice vědeckéh odůkazu? To jsou otázky, na které jsem hledal odpověď...

Po stopách záhad

O tajných zbraních nacistů toho již bylo napsáno mnoho a ve všech publikacích, které se tímto tématem zabývají, se pravidelně objevuje jedno jméno - Hans Kammler. Tak jako byl Mengele Hitlerovým Andělem smrti, Schacht jeho Bankéřem, Himmler jeho Druhým mužem, byl Hans Kammler jeho hlavním technokratem. Byl to právě on, kdo pro Hitlera realizoval stavby tajných vojenských zařízení, kde se projektovaly a posléze také stavěly unikátní zbraňové projekty, často značně bizarní, kterými chtěli Hitler a jeho suita zvrátit průběh války ve svůj prospěch. Byl podepsán pod stavbami neuvěřitelných nadzemních i podzemních komplexů jako bylo Peenemünde nebo Raise v Sovích horách. Také ale pod životy statisíců nevinných obětí z pracovních táborů. Jak ale Kammler žil, co vše bylo v jeho rukách, o čem rozhodoval? A konečně otázka nejdůležitější – jak vlastně skončil? Zemřel během posledních dnů války, nebo odešel za hranice a skrýval se? Byl skutečně naposledy viděn v Čechách, a co zde dělal? Byl snad spojen s naším územím také jinak než jako voják nacistického Německa, například původem svých rodičů? Kniha Petra Vokáče se snaží na tyto otázky odpovědět a poprvé seznamuje naši veřejnost s osobností Hanse Kammlera v jedné ucelené publikaci, v níž čtenářům předkládá četné otázky a závěry, týkající se jednoho z nejvíce zmiňovaných, ale nejméně známých mužů Třetí říše.

Kdo byla Mona Lisa? Jak to ve skutečnosti bylo se slavnou jantarovou komnatou? Napsal Ďáblovu bibli sám satan? Co vůbec odhalily vykopávky v bájné Tróji? Napínavé příběhy, záhady a peripetie týkající se krádeží a případného navrácení známých i méně známých děl z pokladnice světového umění nám přibližuje čtivá kniha renomovaného autora Petra Vokáče. Autor se nespokojuje se zažitými tezemi a výklady, ale snaží se naopak dojít k dosud nevyslovenému a nepublikovanému řešení těchto záhad. Petr Vokáč předkládá nejen důkladné investigativní postupy, ale přiměje čtenáře aktivně se zapojit do dobrodružného pátrání, což zdánlivě obyčejnou knihu povyšuje na `interaktivní` publikaci.