Jiří Voskovec strana 3 z 4

Knížka her Jiřího Voskovce a Jana Wericha navazuje na třísvazkový výbor Hry Osvobozeného divadla, vydaný nakladatelstvím Československý spisovatel v letech 1980 - 1985. Z éry Osvobozeného divadla přináší tři díla: Líčení se odročuje, Sever proti Jihu a nikdy nehranou hru Hlava proti Mihuli. Z poválečné autorské spolupráce vychází text muzikálu Divotvorný hrnec. Autorem dvou zbývajících her Teta z Bruselu a Falstaffovo babí léto je už pouze Jan Werich.

Nové (opravené) vydání zcela rozebraného titulu. Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložené v americkém Bostonu, je společným titulem nakladatelství A kropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, jsou strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhalují i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený dr. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945–1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém (1963–1968) a třetím (1969–1980) dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.

Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložený v americkém Bostonu, je společným dílem nakladatelství Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený prof. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945–1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém a třetím dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa. Český text.

Závěrečný svazek třídílné korespondence tvůrců Osvobozeného divadla, uložené v Got-liebově archivu v Bostonu, přináší jejich vzájemné listy z neveselých let 1969-1980. Nakladatelství Jiřího Tomáše - Akropolis společně s Nadací Jana a Medy Mládkových jím uzavírá ojedinělý ediční projekt, jehož příprava i vlastní realizace nebyly jednoduché. Samotný soubor dopisů (tato nádherná vzájemná korespondence je svým způsobem pokračováním jejich někdejších forbín), vrhající nevšední světlo na normalizační léta v tehdejším Československu, však tentokráte doplňují i některé další dokumenty z Voskovcovy pozůstalosti. Především zde je uveřejněn Voskovcův pokus o autobiografii (zmiňovaný někdy pod názvem Stín svobody, pod nímž byl kdysi publikován v Tigridově Svědectví). Editor Ladislav Matějka její text konfrontuje s úředním zápisem z výslechů, jimž byl Voskovec podroben v letech 1950-1951, kdy byl jedenáct měsíců internován na imigračním ostrově Ellis Island. Také tento dokument je zde otištěn vůbec poprvé.

Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložený v americkém Bostonu, je společným dílem nakladatelství Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený prof. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945–1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém a třetím dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.

Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložený v americkém Bostonu, je společným dílem nakladatelství Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený prof. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945–1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém a třetím dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.

Závěrečný díl třísvazkového projektu dosud nepublikované korespondence V+W, který je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě.

Na podzim roku 1974 se ve Vídni, v domě mecenáše Herberta Turnauera, sešli na tři týdny druzi, přátelé, divadelníci, myslitelé, komici, herci, spisovatelé a maximální navršitelé slávy Osvobozeného divadla, kamarádi Jiří Voskovec a Jan Werich. Čtyři večery svého pobytu věnovali u magnetofonu nahrávce vzpomínek, vyprávění a upřesňování důležitých okamžiků svého života. Patnáct minut z tohoto vzpomínání již vyšlo před mnoha lety (1975) v USA na LP Relativně vzato, nyní , po 38 letech vychází tento záznam téměř kompletní na 2 CD. Unikátní rozhovor je o to cennější, že V+W se zde setkali naposledy osobně. Zásadními tématy této jejich poslední forbíny jsou vzpomínky na mládí a studia na tzv. Křemencárně, Werichovo totální zklamání z nemožnosti cokoliv v době normalizace v Čechách publikovat a jakkoli se uplatnit, vzpomínky na Jana Masaryka a Julia Fučíka a radost z toho, že fenomén, zvaný Osvobozené divadlo, oslovuje i další generace mladých lidí, kteří znají zpaměti předscény, písničky, i celé pasáže z her slavné dvojice. V bookletu jsou otištěny statě tří autorů. Majitel záznamu Karel Koliš zajímavě popisuje historii setkání, František Cinger doplňuje podrobnosti a Jiří Černý takto glosuje: "Číst Voskovce a Wericha je duševní potěšení. Slyšet jejich hlasy je však tělesná rozkoš… Přátelství Jiřího a Jana překlenulo i oceán a jejich dvojhlas nevyschnul dodnes." František Cinger končí svůj text prohlášením: "S o to větší pozorností naslouchejme jejich vyprávění, které činili s vědomím, že může jít o vzkaz budoucím generacím. Odkaz nám i našim potomkům."

Třídílna kniha Korespondence V+W jasně dokazuje, že poslední dlouhotrvající forbínou Jiřího Voskovce a Jana Wericha byly jejich dopisy. Monology, které zůstaly dialogem. A právě tak sestavil Robert Tamchyna výběr neznámých nebo méně známých nahrávek z pozůstalosti obou klaunů a originálních filosofů. Posluchač na CD sice nenajde žádný dialog V+W, ale i jednotlivé samostatné nahrávky Jana Wericha a Jiřího Voskovce jsou pokaždé buď druhou (chybějící) polovinou herecké dvojice inspirovány nebo ji alespoň ve vzpomínce připomínají. obsah: Monology, které zůstaly dialogem Vzájemné gratulace k šedesátinám Zvukový dopis Jiřího Voskovce Janu Werichovi Jiří Voskovec ve vysílání Hlasu Ameriky Jiří Voskovec – rozloučení s Ferdinandem Peroutkou Telefonický rozhovor Jiřího Voskovce s Jiřím Černým a další Nahrávky z let 1965-1978 vybral a sestavil Robert Tamchyna popis: Jan vidí věci americké z Kampy a já věci české z Manhattanu. Kampa i Manhattan jsou ostrovy. Jan je ostrov v Čechách a já ostrůvek v Americe… Jiří Voskovec (1963)

Balada z hadrů je vrcholné dílo V+W, které vzniklo v roce 1935, kdy Evropu ohrožoval nástup fašismu, lákalo do Osvobozeného divadla (v té době Spoutané divadlo) nadšené publikum. To tleskalo humoru hry i protagonistů souboru Voskovce a Wericha, stejně jako hudbě a písním Jaroslava Ježka. Kulisa „středověku“, ve které básník François Villon vede svůj protest proti zkorumpovaným pánům u moci, je podobenstvím tehdejší společnosti. Hra, která vychází jako 111. svazek edice D svým společenským postojem i neopakovatelným humorem osloví i dnešního čtenáře.