Jiří Voskovec strana 3 z 4

Zdeněk Svěrák, Jan Werich, Ivan Kraus, Milan Lasica, Miroslav Horníček a další čtou povídky ze svých knih nebo vzpomínají na své herecké kolegy. Zdeněk Svěrák – Za Přemkem Baštýřem František Nepil – Jak se stěhuje záchod Milan Lasica – Zlodějna se rozmohla Jiří Suchý – Živý betlém kronikáře Hlaváče Luděk Munzar – Klub dobráků Ivan Kraus – Muž v domácnosti Jiří Voskovec – Dopimluv Miroslav Horníček – Dobře utajené housle Jan Werich – O orlech a hovniválech

Archivy skrývají nečekaná překvapení, například tento zvukový záznam rozhovoru Jiřího Voskovce a Jana Wericha při jedné z jejich společných schůzek ve Vídni. Zatímco v Poslední forbíně šlo o setkání z roku 1974, toto je o 3 roky dříve. Pánové se potkali nad magnetofonem v dobrém rozpoložení a s chutí do života. Témata rozhovoru odpovídají jejich radostné náladě. Hovoří o poezii, o módě, o nemravnosti, uvažují o mládí a stáří, rozpovídají se o Samuelovi Beckettovi či Josefu Šímovi. Jiří Voskovec vypráví o Brodwayi. Druhou kapitolu archivních objevů tvoří dialog Jiřího Voskovce s českou emigrantkou Evou Kloboukovou z Montrealu v roce 1977. Zatímco v první rozmluvě ve Vídni jsme uchváceni způsobem roubování nápadů na sebe kongeniálně napojených přátel, ve druhé jde o postulování základních myšlenek Jiřího Voskovce o štěstí, přátelství či životě v exilu.

Balada z hadrů je vrcholné dílo V+W, které vzniklo v roce 1935, kdy Evropu ohrožoval nástup fašismu, lákalo do Osvobozeného divadla (v té době Spoutané divadlo) nadšené publikum. To tleskalo humoru hry i protagonistů souboru Voskovce a Wericha, stejně jako hudbě a písním Jaroslava Ježka. Kulisa „středověku“, ve které básník François Villon vede svůj protest proti zkorumpovaným pánům u moci, je podobenstvím tehdejší společnosti. Hra, která vychází jako 111. svazek edice D svým společenským postojem i neopakovatelným humorem osloví i dnešního čtenáře.

Třídílna kniha Korespondence V+W jasně dokazuje, že poslední dlouhotrvající forbínou Jiřího Voskovce a Jana Wericha byly jejich dopisy. Monology, které zůstaly dialogem. A právě tak sestavil Robert Tamchyna výběr neznámých nebo méně známých nahrávek z pozůstalosti obou klaunů a originálních filosofů. Posluchač na CD sice nenajde žádný dialog V+W, ale i jednotlivé samostatné nahrávky Jana Wericha a Jiřího Voskovce jsou pokaždé buď druhou (chybějící) polovinou herecké dvojice inspirovány nebo ji alespoň ve vzpomínce připomínají. obsah: Monology, které zůstaly dialogem Vzájemné gratulace k šedesátinám Zvukový dopis Jiřího Voskovce Janu Werichovi Jiří Voskovec ve vysílání Hlasu Ameriky Jiří Voskovec – rozloučení s Ferdinandem Peroutkou Telefonický rozhovor Jiřího Voskovce s Jiřím Černým a další Nahrávky z let 1965-1978 vybral a sestavil Robert Tamchyna popis: Jan vidí věci americké z Kampy a já věci české z Manhattanu. Kampa i Manhattan jsou ostrovy. Jan je ostrov v Čechách a já ostrůvek v Americe… Jiří Voskovec (1963)

Na podzim roku 1974 se ve Vídni, v domě mecenáše Herberta Turnauera, sešli na tři týdny druzi, přátelé, divadelníci, myslitelé, komici, herci, spisovatelé a maximální navršitelé slávy Osvobozeného divadla, kamarádi Jiří Voskovec a Jan Werich. Čtyři večery svého pobytu věnovali u magnetofonu nahrávce vzpomínek, vyprávění a upřesňování důležitých okamžiků svého života. Patnáct minut z tohoto vzpomínání již vyšlo před mnoha lety (1975) v USA na LP Relativně vzato, nyní , po 38 letech vychází tento záznam téměř kompletní na 2 CD. Unikátní rozhovor je o to cennější, že V+W se zde setkali naposledy osobně. Zásadními tématy této jejich poslední forbíny jsou vzpomínky na mládí a studia na tzv. Křemencárně, Werichovo totální zklamání z nemožnosti cokoliv v době normalizace v Čechách publikovat a jakkoli se uplatnit, vzpomínky na Jana Masaryka a Julia Fučíka a radost z toho, že fenomén, zvaný Osvobozené divadlo, oslovuje i další generace mladých lidí, kteří znají zpaměti předscény, písničky, i celé pasáže z her slavné dvojice. V bookletu jsou otištěny statě tří autorů. Majitel záznamu Karel Koliš zajímavě popisuje historii setkání, František Cinger doplňuje podrobnosti a Jiří Černý takto glosuje: "Číst Voskovce a Wericha je duševní potěšení. Slyšet jejich hlasy je však tělesná rozkoš… Přátelství Jiřího a Jana překlenulo i oceán a jejich dvojhlas nevyschnul dodnes." František Cinger končí svůj text prohlášením: "S o to větší pozorností naslouchejme jejich vyprávění, které činili s vědomím, že může jít o vzkaz budoucím generacím. Odkaz nám i našim potomkům."

Závěrečný díl třísvazkového projektu dosud nepublikované korespondence V+W, který je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě.

Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložený v americkém Bostonu, je společným dílem nakladatelství Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený prof. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945–1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém a třetím dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.

Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložený v americkém Bostonu, je společným dílem nakladatelství Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený prof. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945–1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém a třetím dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.