Filip Vrána

Titulů o českých a moravských pivovarech vznikla řada, ale tento je jiný. Autor Filip Vrána, poradce Českého svazu pivovarů a sladoven při zápisu české pivní kultury na UNESCO, zjišťoval, které pivovary jsou hlavními nositeli tradic. V knize najdete podniky fungující alespoň sto let i pohled samotných sládků, co dělá jejich pivovar výjimečným. Díky knize také nahlédnete do míst, kam se běžně nepodíváte.

Titulů o českých a moravských pivovarech vznikla řada, ale tento je jiný. Autor Filip Vrána, poradce Českého svazu pivovarů a sladoven při zápisu české pivní kultury na UNESCO, zjišťoval, které pivovary jsou hlavními nositeli tradic. V knize najdete podniky fungující alespoň sto let i pohled samotných sládků, co dělá jejich pivovar výjimečným. Díky knize také nahlédnete do míst, kam se běžně nepodíváte.

Nad pěnivým mokem se uzavírají dohody, zakládají politické strany, řeší se světový mír a lze v podstatě říct, že co se v Čechám nedomluví u piva, jako by snad ani neexistovalo. Naše pivní kultura právem vstoupila do dějin. Brno je spojováno s lecčím – s funkcionalistickou architekturou, kávou, speciálním orlojem, pro mnohé nesrozumitelným jazykem a – pivem! Pivní Brno je kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně a je vlastně úplně jedno, jestli jste konzumentem piva, nebo se mu (z nepochopitelných důvodů) vyhýbáte. A důvod? Je naprosto jednoduchý – s pivovarnictvím a hospodami není totiž spojena jen ona kultura setkávání se, ale i architektura. Každý den při svých cestách městem míjíte budovy, které jsou s vařením a čepováním chmelového moku neodmyslitelně spojeny a které daly městu jeho současnou tvář. Průvodce pivním Brnem čtenářům v jednotlivých kapitolách představí slavné brněnské osobnosti, které se zasloužily o rozvoj pivovarnictví, seznámí vás s historií i současností pivní scény a také odhalí spoustu zajímavých informací, které vás minimálně překvapí. Věděli jste, že se kvalita piva posuzovala podle přilepených kalhot k lavici, že v Brně vařily pivo jeptišky nebo že sušárny sladu byly z preventivních důvodů vykázány za hradby a byla tu i nejstarší sladovnická škola v Evropě? Nachystejte si pořádně vymytý krýgl a vydejte se na fascinující objevitelskou cestu městem, které dalo českému pivu takové osobnosti jako byl František Ondřej Poupě nebo Bohumil Hrabal. Rozhodně nebudete zklamáni!

Za fenoménem pivního Brna s průvodcem a historikem pivovarnictví. Nad pěnivým mokem se uzavírají dohody, zakládají politické strany, řeší se světový mír a lze v podstatě říct, že co se v Čechách a na Moravě nedomluví u piva, jako by snad ani neexistovalo. Naše pivní kultura právem vstoupila do dějin. Brno je spojováno s lecčím: s funkcionalistickou architekturou, kávou, speciálním orlojem, pro mnohé nesrozumitelným jazykem a – pivem! Pivní Brno je kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně a je vlastně úplně jedno, jestli jste konzumentem piva, nebo se mu (zcela nepochopitelně) vyhýbáte. A důvod? Je naprosto jednoduchý – s pivovarnictvím a hospodami není totiž spojena jen ona kultura setkávání se, ale v nemalé míře z nich vychází celková podoba města: každý den při svých cestách míjíte budovy, které jsou s vařením a čepováním chmelového moku neodmyslitelně spojeny a daly Brnu jeho současnou tvář. Průvodce pivním Brnem čtenářům v jednotlivých kapitolách představí slavné brněnské osobnosti, které se zasloužily o rozvoj pivovarnictví, seznámí vás s historií i současností pivní scény a také odhalí spoustu zajímavých informací, které vás minimálně překvapí. Věděli jste, že se kvalita piva posuzovala podle přilepených kalhot k lavici, že v Brně vařily pivo jeptišky nebo že sušárny sladu byly z preventivních důvodů vykázány za hradby a byla tu i nejstarší sladovnická škola v Evropě? Nachystejte si pořádně vymytý krýgl a vydejte se na fascinující objevitelskou cestu městem, které dalo českému pivu takové osobnosti, jako byl František Ondřej Poupě nebo Bohumil Hrabal. Rozhodně nebudete zklamáni! Věděli jste, že v Brně působil nejslavnější sládek české historie? fenomén zeleného piva začal vlastně v Brně? katedrála na Petrově skrývá i náhrobek sladovníka? v Brně byla nejstarší sladovnická škola v Evropě? v centru Brna funguje nejstarší český minipivovar? Mendel pěstoval své hrachy ve stínu pivovaru? v centru Brna byly i klášterní pivovary? ve středověku se brněnské pivo nedalo skoro pít?

Jižní Morava není jen krajem vína. Pivovary tu byly už od středověku a do módy se vrací i dnes. V celém regionu vyrostlo už téměř 60 minipivovarů a další se chystají. Konzumenti žijí ve zlaté době, mohou ochutnávat podle libosti. Hospody se předhání v nabídce a ty, které nabízí už jen jedinou značku, jsou v menšině. Pivovarnictví se rozvíjí všude v republice, ale snoubení s vínem je na jižní Moravě výjimečné. Popularita obou těchto nápojů se přitom doplňuje, o čemž vypovídají i příběhy sládků v této knize. Mimořádný rozvoj minipivovarů je reakcí na globalizaci oboru, řemeslná piva konzumentům nabízí alternativu, kterou zejména mladší generace kvitují s povděkem. Tak se nechte provázet jednotlivými místy a zapojte i svoje chuťové pohárky. Dej Bůh štěstí, ať tento pozitivní trend vydrží co nejdéle.

Publikace popisuje historický vývoj pivovarnictví v tomto městě na Vysočině. Osudy sladovnické profese jsou zde specifické tím, že se tu prolínají historická měšťanská práva se zásahy šlechty, která v 17. století začala provozovat vlastní pivovar. Oba dva provozy přestaly fungovat na přelomu 19. a 20. století, kdy nedokázaly obstát v konkurenci nově vznikajících průmyslových podniků.

Publikace Pivovar v Olešnici na 32 stranách popisuje historický vývoj měšťanského pivovarnictví v Olešnici na Blanensku. Popsána jsou nejen historická práva, která městečko obdrželo od Pernštejnů, ale i další historický vývoj. Autor se zaměřuje především na 19. století, které v historii pivovarnictví znamená klíčový předěl. Roku 1869 přestala platit středověká práva zajišťující jednotlivým provozům monopol distribuce piva v určitém regionu. Tato změna vedla postupně i ke konci vaření piva v Olešnici. Autor však po roce 1882 sleduje i další vývoj osudu bývalých pivovarských budov, které stály v Olešnici na náměstí hned vedle kostela. Konec jejich existence přinesla až doba po roce 1989.