Václav Vrána

Jedná se o příběh dvou kamarádů, odehrávající se v období 1965-1970, kteří po maturitě nastoupili do svého prvního zaměstnaní, kde prožívají první pracovní úspěchy a neúspěchy, první lásky a především autor humorným způsobem popisuje jejich každodenní střety s tehdejší všudypřítomnou politikou. Autor ale důrazně upozorňuje, že nemá nic společného se současnými fanatickými a pokryteckými komunistobijci, kteří se v drtivé většině rekrutují z bývalých komunistických papalášů, kteří po sranda prči rychle převlékli kabáty a nyní jsou zase fanatickými a bezcharakterními kapitalisty. Autor se snaží čtenáře především pobavit a jeho pohled na minulý režim je mírně satirický, jelikož je přesvědčen, že každý režim má své klady a zápory a současný režim se od toho minulého moc neliší, ba v některých aspektech je dokonce zločinnější, než ten minulý, ale vykládejte to převlečeným bolševikům, že ano.

Děj knihy je zasazený do období 1968-1970 těsně po invazi sovětských soudruhů a jejich přátel z Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa, tedy do doby, kdy autor vykonával vojenskou základní službu. Autor tehdy sloužil u specifické vojenské jednotky a to u vojenských topografů, kde se vojenská služba diametrálně odlišovala od služby u bojových útvarů, tudíž pamětníci z té doby mohou oponovat, že vojenská služba byla poněkud drastičtější, než popisuje autor, ale to nic nemění na faktu, že každý, kdo tehdy sloužil socialistické vlasti zažil spoustu zajímavých příběhů a jak už to bývá, každý po delší době vzpomíná na to z lepšího úhlu pohledu. I u topografů sloužili vojáci různých charakterů, každý se choval jinak a jako všude existovali lidé, kteří brali věci s nadhledem a lidé, kteří i zde díky vlastní blbosti byli problematičtí. Jedna věc je ale nesporná, u tohoto druhu vojska všichni ti podplukovníci, majoři a jiné šarže byli absolventy VAAZ specializace geodezie a měli tituly ing. čili nejednalo se o zupáky, kteří byli do armády povolání jako kominíci či soustružníci jako dělnické kádry a tudíž postrádali manýry zelených mozků a vojna pod nimi se dala pohodlně sloužit. V knize se čtenář opět setká s hrdiny první knihy KOMUNISTI PŘED PŘEVRATEM Josefem, Jurou a Pilinákem a autor rozehraje v knize spoustu humorných příběhů s dalšími postavami ve vojenském stejnokroji. Autor se snaží čtenáře především pobavit a pamětníkům připomenout neuvěřitelné zážitky z vojenské služby. Zda se mu to podařilo, posoudí až sami čtenáři. Ten kdo četl Černé Barony co se týká humoru se pobaví na stejné úrovni, děj knihy je ale od Černých baronů diametrálně odlišný, protože je zasazen do jiné doby a do naprosto odlišného druhu vojska.

Děj knihy autor zasadil do zařízení, kde staří lidé dožívají svůj život a to do LDN a Domova důchodců ve fiktivní vesnici Bystrá Voda. Autor se na důchodcích snaží vykreslit, že i ve věku, kdy se lidé připravují dle různé mentality na dožití, mají tito lidé své radosti, strasti a v důsledku pudu sebezáchovy věří, že ještě mohou zasáhnout do koloběhu lidského života a do poslední chvíle věří, že oni ještě nejsou na odpis. Ne nadarmo se říká, že staří lidé se někdy chovají jako malé děti a autor vykresluje svým osobitým humorem vzájemné vztahy v těchto zařízeních, vzájemnou řevnivost a vzájemné výčitky dědků a babiček mezi sebou z doby před mnoha desetiletími. Kdo četl moje předešlé knihy, tak v této knize se setká se všemi postavami z předešlých knih, kteří dospěli do závěru svého života a popisuje, jak se se stářím snaží porvat. Mně je 72 let a stále mám smysl pro humor, jelikož humor prodlužuje život a proto touto knihou chci starým lidem vlít do žil trochu optimismu, protože život končí až smrtí a do té doby člověk pořád vnímá své okolí a život kolem sebe., někdo stále s humorem, někdo je zapšklý, protože se mu život nepodařil podle jeho představ, ale to neznamená, že by se člověk měl vzdát i těch zbylých radostí, které mu do konce života zbývají. Věřím, že touto knihou pobavím právě ty zapšklé. Autor prostředí popisované v knize dobře zná, jelikož tam pracovala manželka, od které čerpal informace, čili i když děj knihy a osoby a místo děje jsou fiktivní, pokud by to někomu připomínalo skutečnost, tak se jedná o podobnost čistě náhodnou.