Milan Vranka

Přestože naše hory jsou v porovnání s cizokrajnými velikány směšnými kopečky, má české horolezectví ve světě překvapivě dobrý zvuk. Neexistuje jediná významná hora, na kterou by si naši horolezci netroufali, jediné pohoří, do něhož by se nepustili, ať už se jedná o mediálně známý Himálaj nebo třeba o méně proslulý Karakoram. Tahle unikátní knížka (a její autor) jsou tady proto, aby do detailu zmapovali veškeré výkony českých horolezců na osmitisícovkách. Začneme od první výpravy na Nanga Parbat v r. 1969, budeme pokračovat přes expedici na Mount Everest r. 1991 a skončíme u nejnovějších výstupů uskutečněných nejen v posledních letech, nýbrž přímo v posledních měsících, konkrétně v červnu 2004! Seznámíme se s horolezeckými legendami, jako jsou třeba pánové Rakoncaj, Sulovský, Stejskal, Nežerka, Šilhán… S nimi se vydáme na vrcholy K2, Kančendžongy, Annapurny, Makalu a dalších „střech světa“, abychom alespoň pomyslně doputovali do míst, na kterých už jejich zásluhou zavlála česká vlajka.

Príbeh štvorice slovenských horolezcov, ktorá zmizla na najvyššej hore sveta.

Spájala ich láska k horám a k horolezectvu. Spojila ich aj smrť: našli ju priskoro a v horách... Ivan Bortel a jeho štrnásť druhov prišlo o životy pod Huascaránom, Jozef Psotka na Evereste, bratia Pavol a Ondrej Pochylí vo Vysokých Tatrách, Vladimír Plulík na Broad Peaku, Milan Kriššák a ďalší záchranári po páde vrtuľníka pri záchrannej akcii v Mlynickej doline, Juraj Kardhordó na Manaslu, Jindro Martiš pod Annapurnou, Karel Jakeš v Belianskych Tatrách, šiestich Slovákov pochovala lavína na Pamíre, traja sa nevrátili po páde na Pumori... Životy ďalších dvoch osobností si zobrala zákerná choroba: Juraj Weincziller aj Ivan Gálfy jej podľahli po niekoľkoročnom boji. Autor v súbore čŕt zachytáva týchto ľudí prostredníctvom spomienok spolulezcov, priateľov a rodinných príslušníkov.

V lete 2013 pakistanskí teroristi prepadli základný tábor pod Nanga Parbatom a zastrelili v ňom jedenásť ľudí. Boli medzi nimi aj slovenskí horolezci Anton Dobeš a Peter Šperka. Ján Matlák a Vladimir Švancár sa stali na jeseň 2014 obeťami cyklónu Hud hud, keď jedna z lavín zasypala základný tábor pod Dhaulágirí. Nové príbehy Milana Vranku z Nanga Parbatu a Dhaulágirí sú doplnené o rozšírené črty Vladimíra Plulíka a bratov Pavla a Ondreja Pochylých z knihy Koniec Pavúkov v Tatrách. Za čo sedel a aký bol Pavúk za mrežami?

Spájala ich láska k horám a k horolezectvu. Spojila ich aj smrť: našli ju priskoro a v horách... Ivan Bortel a jeho štrnásť druhov prišlo o životy pod Huascaránom, Jozef Psotka na Evereste, bratia Pavol a Ondrej Pochylí vo Vysokých Tatrách, Vladimír Plulík na Broad Peaku, Milan Kriššák a ďalší záchranári po páde vrtuľníka pri záchrannej akcii v Mlynickej doline, Juraj Kardhordó na Manaslu, Jindro Martiš pod Annapurnou, Karel Jakeš v Belianskych Tatrách, šiestich Slovákov pochovala lavína na Pamíre, traja sa nevrátili po páde na Pumori... Životy ďalších dvoch osobností si zobrala zákerná choroba: Juraj Weincziller aj Ivan Gálfy jej podľahli po niekoľkoročnom boji. Autor v súbore čŕt zachytáva týchto ľudí prostredníctvom spomienok spolulezcov, priateľov a rodinných príslušníkov.

Když v roce 1975 velká britská expedice dosáhla expedičním stylem s použitím kyslíkových bomb, velkého množství materiálu a s pomocí šerpů v těžké jihozápadní stěně vrcholu Mount Everestu, její vedoucí Chris Bonington prohlásil: „Vylézt tuto cestu alpským stylem je nereálné!“ A výzva byla na světě. Psal se 17. říjen 1988. Čtveřice špičkových slovenských horolezců Dušan Becík, Peter Božík, Jaroslav Jaško a Jozef Just přelezla jihozápadní stěnu Mount Everestu až na Jižní vrchol alpským stylem. Just potom sám vystoupil i na hlavní vrchol. Světový výkon z kategorie přelomových! Při sestupu však všichni zůstali nezvěstní… Autor Milan Vranka se s odstupem více než dvaceti let od tragédie ponořil do starých novinových článků, dopisů z expedice, expedičních deníků a přepisů vysílačkové komunikace a převyprávěl celý dramatický příběh. Příběh o jednom obrovském himalájském snu a ještě větší tragédii. Kde jsou jejich hroby, už se asi nikdy nedozvíme. To však neznamená, že na ně lidé zapomněli. Kniha Ztraceni na Everestu je jednou ze vzpomínek. Zachycuje je na jejich poslední akci takové, jací opravdu byli. Autor v závěru knihy představuje každého ze čtveřice horolezců i očima jejich rodinných příslušníků, přátel a spolulezců.

Olympijská kvalifikácia 1993 v Sheffielde, predolympijský turnaj Telecup 1993, ZOH 1994 v Lillehammeri, MS C 1994 v Poprade a Spišškej Novej Vsi, MS B 1995 v Bratislave, MS 1996 vo Viedni, Svetový pohár 1996, olympijská klasifikácia 1997 v Oberhausene, MS 1997 vo Fínsku, ZOH 1998 v Nagane, MS 1998 vo Švajčiarsku, MS 1999 v Nórsku, MS 2000 v Petrohrade, MS 2001 v Nemecku.