Andreas Weber

Jak to voní v lese? Jaký je na omak kmen stromu? Jak vypadá červenka? Místo aby chytaly žáby, stavěly si domečky na stromě nebo se oběma rukama nořily do bláta, sedí děti u televize nebo u počítače. Bez těsného vztahu k rostlinám a zvířatům však strádá jejich emocionální schopnost vazby. Mizí empatie, fantazie, kreativita a radost ze života. Andreas Weber, filozof, biolog a otec dvou dětí napsal odvážnou obhajobu za záchranu dětství. Povzbuzuje rodiče, aby si se svými dětmi připravili vlastní záhon se zeleninou, aby i za špatného počasí chodili ven a hledali ladem ležící místa, kde si jejich potomci mohou dělat, co chtějí. Takováto škola smyslů je důležitější, než učit se holá fakta. Hra a nezávislost ve světě, který se sám vytvořil a není uměle zhotovený dospělými, je bezpodmínečně nutná pro rozvoj zdravé, lidské osobnosti.

Tak trochu anarchistická knížka německého biologa o tom, jak dětem umožnit navrátit se k jejich přirozenosti. Patlání se v bahně, stavění tajných domečků, chytání zvířat? Unikněte s námi ze zajetí betonu a krásně vybavených hřišť. Ať žijí svobodné hrátky v přírodě a s přírodou. Oceněný novinář, biolog a filozof Andreas Weber spolu se svými dětmi Maxem (13) a Emmou (10) předvádějí, jak si děti mohou venku opět divoce a nevázaně hrát. Jejich návrhy sahají od spikleneckých pokynů, jak přeměnit vlastní zahradu v dobrodružnou zónu, až po výzvu k přestavbě školních dvorů a ulic měst v divoké přírodní prostory. Knížka je manuálem živosti: bohatě ilustrované nápady pomáhají dětem do 12 let, aby samy tvořily, například vlastnoručně zbudované potůčky, vlastní přírodní hřiště a skryté domečky na stromech. Pryč se studenými, sterilními parky, vzhůru za tvořivým, opravdovým životem v přírodě!

Andreas Weber (nar. 1967 v Hamburku), mezinárodně uznávaný biolog a filosof, se ve své knize Hmota a touha zabývá ekologií a dává jí nový rozměr. Pojímá ji jako něžné pěstování vztahů, touhu po spojení a vyjadřování těchto tužeb našimi těly. Být naživu je erotický proces – je to neustálá přeměna self prostřednictvím kontaktu s ostatními, přání stále více života. Weber v lásce překvapivě rozpoznává základní princip reality, protože je podnětem k navazování spojení, k vzájemnému mísení, k poetickému spřádání naší existence spolu s existencemi ostatních bytostí. Přehlížení tohoto principu vede ke globální krizi významu, která se projevuje lavinou mizení druhů a v našem přesvědčení, že svět je mrtvý mechanismus ovládaný ekonomickou efektivitou. Hmota a touha je založená na vědeckém pozorování, ale přesto představuje něžnou filosofii určenou pro antropocén, „poetický materialismus“, který zaceluje propast mezi myslí a hmotou. Nakonec Weber zjišťuje, že abychom zachránili život na Zemi – a svoji vlastní smysluplnou existenci jako lidských bytostí , musíme se naučit milovat.