Claudia Weber

Hitlerovo spojenectví se Stalinem, známé jako pakt Ribbentrop-Molotov, nebylo jen dočasným příměřím mezi oběma totalitními mocnostmi, ale prakticky umožnilo nacistickému Německu rozpoutat druhou světovou válku v podobě napadení Polska a stalinskému Sovětskému svazu obsadit Pobaltí a po válce s Finskem i část jeho území. Během prvních dvaadvaceti měsíců druhé světové války tak spolupráce obou diktátorů od základu změnila politickou situaci na celém kontinentu. Claudia Weberová ve své monografické, a přitom čtivé práci na základě historických pramenů a archivních dokumentů pečlivě sleduje, co onomu osudovému spojenectví předcházelo, plasticky líčí, jak si Hitler a Stalin v letech 1939–1941 rozdělili kontinent, jak probíhala konkrétní vyjednávání a jak se toto spojenectví nakonec rozpadlo. Mj. při tom analyzuje německo-sovětskou spolupráci v populační a přesídlovací politice a odhaluje otřesné kroky proti válečným uprchlíkům: proti Židům, Polákům a Ukrajincům.

Historický význam paktu Hitler-Stalin na prvé roky druhej svetovej vojny sa ešte stále podceňuje. Z pohľadu tretej ríše bol ťahom na šachovnici, ktorý dovolil Hitlerovi vojenské ťaženie proti Poľsku bez toho, aby jeho plány na zničenie Sovietskeho zväzu prešli čo i len najmenšou zmenou. Z pohľadu Sovietov sa pokladal za Stalinov pokus oddialiť pravdepodobne nevyhnutný vpád – túto interpretáciu vypustil do sveta v roku 1941 sám Stalin. Spôsob nazerania na pakt, ktorý sa preferoval v 90. rokoch, zase upriamoval pozornosť na geopolitické rozdelenie Európy dohodnuté v tajnom dodatkovom protokole. A hoci platnosť týchto interpretácií nemožno vážne spochybňovať – každá má svoje historické oprávnenie –, obe len nedostatočne vystihujú význam, ktorý malo nemecko-sovietske spojenectvo pre históriu druhej svetovej vojny, ako aj moci a diktatúry v 20. storočí.

Historický význam paktu Hitler-Stalin na prvé roky druhej svetovej vojny sa ešte stále podceňuje. Z pohľadu tretej ríše bol ťahom na šachovnici, ktorý dovolil Hitlerovi vojenské ťaženie proti Poľsku bez toho, aby jeho plány na zničenie Sovietskeho zväzu prešli čo i len najmenšou zmenou. Z pohľadu Sovietov sa pokladal za Stalinov pokus oddialiť pravdepodobne nevyhnutný vpád – túto interpretáciu vypustil do sveta v roku 1941 sám Stalin. Spôsob nazerania na pakt, ktorý sa preferoval v 90. rokoch, zase upriamoval pozornosť na geopolitické rozdelenie Európy dohodnuté v tajnom dodatkovom protokole. A hoci platnosť týchto interpretácií nemožno vážne spochybňovať – každá má svoje historické oprávnenie –, obe len nedostatočne vystihujú význam, ktorý malo nemecko-sovietske spojenectvo pre históriu druhej svetovej vojny, ako aj moci a diktatúry v 20. storočí.

Hitler és Sztálin szövetsége, vagy ahogyan Magyarországon leginkább ismerjük, a „Molotov-Ribbentrop paktum” még ma is leginkább „történelmi balesetként”, vagy legjobb esetben a Szovjetúnió elleni német támadással elkezdődött „tulajdonképpeni” háború előjátékaként él a köztudatban. A két diktátor szövetsége azonban ennél sokkal nagyobb horderejű történelmi mozzanat volt, amely nemcsak az újabb európai háború kirobbantását tette lehetővé, hanem fennállása huszonkét hónapja alatt alapjaiban rajzolta át a kontinens politikai térképét. Claudia Weber történészprofesszor könyvében hiteles történelmi források és levéltári iratok alapján részletesen mutatja be, hogyan osztotta fel egymás között Hitler és Sztálin két év alatt Európát, hogyan tárgyaltak és alkudoztak egymással küldötteik, s végül hogyan ért véget ez a sok ország és nép számára csaknem végzetes szövetség. Megrázó részletességgel mutatja be, hogyan működtek együtt németek és szovjetek az áttelepítési és lakosságcsere-politika végrehajtásában, s hogyan követtek el közösen súlyos bűntetteket a háború elől menekülő zsidók, lengyelek és ukránok ellen.