Ivan Wernisch strana 2 z 3

Novou sbírku Ivana Wernische bude obeznámený čtenář právem vnímat jako jedno z básníkových vrcholných děl. Několik desítek formálně různorodých textů, od krátkých, úsečných básní přes celou řadu delších básní v próze až po zdánlivě rozverné finále, v němž tvůrce několika básněmi navazuje na své někdejší autorské alter ego Václava Rozehnala, nezaměnitelný smysl pro humor, groteskní aluze na staré časy, snová obrazivost, tušová lehkost a zenová bravura lyrických obrazů, ale také všeprostupující těžká melancholie a v neposlední řadě četné motivy životní rekapitulace a jemné, leč nepřeslechnutelné tóny loučení… to vše jsou cihly, z nichž je postaveno Wernischovo zcela jedinečné Tiché město.

Jaroslav Vrchlický! Jméno tohoto čítankového básníka zná dnes každý, jeho básně nečte téměř nikdo. V jakés takés obecné známosti přetrvává několik jímavých či dětinsky přisprostlých veršovánek (Za trochu lásky šel bych světa kraj, Balada o hovně, Rytíř Smil), které nepatří právě k vrcholům české poezie. Wernischův výbor KABINET MISTRA VRCHLICKÉHO je naplněn skvosty, jejichž kvalita je evidentní. Řečeno decentně: Kdo si zde nenajde nic, co by jej zaujalo a k čemu by se rád vracel, ten je amúzický špalek!

Neobvyklá kniha – už jenom tím, že ji nelze žánrově zařadit. Drobné prózy, básně, náčrty nikdy nenapsaných románů, divadelní hra, kašpařiny, hospodské rozprávění, nactiutrhačné historky a vzpomínky na kamarády spisovatele, přesto nejde o memoárovou literaturu v pravém slova smyslu. Čtenářům dostane se tu i důležitých životních rad a ponaučení: Muchomůrku červenou nežrat! A ne že jo.

Po opusu Nikam (2010) vydává hojně čtený i ctěný básník sbírku, jejíž název naznačuje mnohé. Utržené příběhy, naznačené obrázky, citovaná zdání i zdánlivé citace, hloupému nápověda, chytrému zásah. To vše hravě teskné i teskně hravé. Tak i naopak. Jak jinak, když sám autor dodává: Je to kniha záhadná, čtu si teď v ní a divím se, divím. Tohle že jsem napsal já? Nebo vystřelil? A kde mám vlastně kabát? A mezi verši najdeme tento návod: „Ta podoba! / Kdybych už nebyl někdo jiný, / Mohl bych to být já“ Pokusy, v nichž máloco zůstane takové, jaké se nám zdálo.„Svět do večera zchátral / Dům se vyprázdnil a z dítěte byl stařec // Verše se prodlužovaly / Tu a tam zazněl rým / Pes vychlemtal vodu z misky a zase odběhl“ Anebo „Ta podoba! / Kdybych už nebyl někdo jiný, / Mohl bych to být já“ A jedna z mála jistot? „To, nač si vzpomeneš / To bude dál“.

Po opusu Nikam (2010) vydává hojně čtený i ctěný básník sbírku, jejíž název naznačuje mnohé. Utržené příběhy, naznačené obrázky, citovaná zdání i zdánlivé citace, hloupému nápověda, chytrému zásah. To vše hravě teskné i teskně hravé. Tak i naopak. Jak jinak, když sám autor dodává: Je to kniha záhadná, čtu si teď v ní a divím se, divím. Tohle že jsem napsal já? Nebo vystřelil? A kde mám vlastně kabát? A mezi verši najdeme tento návod: „Ta podoba! / Kdybych už nebyl někdo jiný, / Mohl bych to být já“ Pokusy, v nichž máloco zůstane takové, jaké se nám zdálo.„Svět do večera zchátral / Dům se vyprázdnil a z dítěte byl stařec // Verše se prodlužovaly / Tu a tam zazněl rým / Pes vychlemtal vodu z misky a zase odběhl“ Anebo „Ta podoba! / Kdybych už nebyl někdo jiný, / Mohl bych to být já“ A jedna z mála jistot? „To, nač si vzpomeneš / To bude dál“.

Konečná podoba rozhovorů K. Hvížďaly s I. Wernischem spolu s básníkovou nejnovější tvorbou je doplněna řadou Wernischových koláží a dalším fotografickým materiálem. Zpracováním se blíží bibliofilským edicím.

Kniha Živ jsem byl! volně navazuje na antologie Zapadlo slunce za dnem, který nebyl (Petrov 2000), Píseň o nosu (Petrov 2005) a Quodlibet(Druhé město 2008). A opět jde o čítanku literárních kuriozit, tentokrát tvořenou texty převážně prozaickými, které ve své době zapadly, byly zapomenuty nebo opomíjeny. Tam, kde to bylo možné, tedy dohledatelné, jsou připojeny medailony autorů, což umožnilo řadit texty chronologicky. Časová posloupnost dokresluje nejen vývoj jazyka a literárního stylu, ale samozřejmě odráží i historické okolnosti, v nichž tito lidé žili a psali. Jména některých autorů nejsou zcela neznámá, výčet jejich děl je mnohdy bohatý, přesto se i zde našly texty nepublikované či publikované zcela okrajově. Někteří se schovávají pod nejrůznějšími šiframi a pseudonymy, i tady ale editor nabízí alespoň možné či pravděpodobné autorství. Bohužel značné množství textů bude už navždy podepsáno jako anonym. Tak jako v předchozích antologiích i v této převažuje řada veršovánek, básniček a prozaických textíků, které vzbudí spíše pousmání a na solidním literárním poli by nikdy neuspěly. Z moře těchto pokusů se však občas vyplaví perličky. Ať už vznikly náhlým vzplanutím emocí nebo požehnaným polibkem múzy, byly pouze ojedinělé a ve své době zapadly. Nicméně ohromnou péčí a mravenčí prací Ivana Wernische mohou nyní díky této knize přece jenom spatřit světlo světa.

Kominické lodě jsou souborem devíti prozaických textů, komponovaných jako jakési mikroromány. Ivan Wernisch se svérázným způsobem pokusil zkomprimovat na poměrně malou plochu narativní útvary, z nichž dokonce jeden každý sestává z jednotlivých, konkrétně

V letech 1999 a 2000 vydalo nakladatelství Paseka nejrozsáhlejší sbírku českého erotického folklóru, kterou ve třicátých letech minulého století rozesílal subskribientům napůl tajně sběratel Karel Jaroslav Obrátil. Po letech se ke Kryptadiím vrátil básník Ivan Wernisch a připravil zcela orignální autorský výbor básnických textů, popěvků a říkanek. "Sbírka Kdo to čte, je prase je quodlibet, z něhož si každý může vybrat co je libo. S velkou péčí jsem všemožné sprosťačinky rovnal podle barev a nálad, snažil se seřadit je tak, aby se navzájem doplňovaly; chtěl jsem, aby vzniklo souvislé pásmo uvolněného, uvolňujícího veselého tlachání." (Ivan Wernisch)

Po antologiích Zapadlo slunce za dnem, který nebyl a Píseň o nosu přichází Quodlibet — další barevná mozaika básnických i prozaických textů „zapadlých“ autorů. Autoři jsou řazeni chronologicky a opatřeni medailonky a dílka od první k poslední stránce proj

Zbierka básní jedného z najvýznamnejších básnikov českého exilu.

Zbierka básní jedného z najvýznamnejších básnikov českého exilu.

Zbierka básní jedného z najvýznamnejších básnikov českého exilu.

Společná sbírka básní Milana Ohniska, Michala Šandy a Ivana Wernische.

Společná sbírka básní Milana Ohniska, Michala Šandy a Ivana Wernische.

Společná sbírka básní Milana Ohniska, Michala Šandy a Ivana Wernische.