Edith Whartonová

Ve strhujícím dvoudílném románu americké klasičky Edith Whartonové – vůbec první ženy, která kdy získala Pulitzerovu cenu – před námi ožívá mistrně vykreslená plejáda postav, jež prožívají svůj „americký sen“ a touží po ukojení svých vášní ve víru sebevědomí i nejistoty. Autorka, jež byla součástí světa „horních deseti tisíc“, avšak dokázala si od něj zachovat kritický odstup, ho vidí bez příkras, ale také s pochopením a humorem. I proto je její sonda do duše vášnivé ženy, kterou by dnešní „arbitři morálky“ označili za „zlatokopku“, čtivá i dnes. Lily Bartová, mladá žena obdařená nevšední krásou a výjimečným charismatem, jako by byla těmito mocnými zbraněmi naopak stahována do stále nižších pater společenského žebříčku. Ztrácí postavení privilegovaného hosta bohatých dam a stává se sice exkluzivní, leč snadno dostupnou ozdobou, kterou si nárokují muži, jimiž ještě přednedávnem opovrhovala. Ztráta dědictví po puritánské tetě, nutnost splatit dluh zamilovanému spekulantovi a skutečnost, že ji jedna z jejích „přítelkyň“ téměř doslova hodila přes palubu luxusní jachty, aby si udržela podváděného manžela, ji přivádějí na samý okraj mondénní společnosti – jak sama trefně říká: na rub tapiserie, kde se jednotlivé konce místo toho, aby tvořily krásný vzor, zmateně zauzlují. A když selžou i poslední pokusy, při nichž „klesne“ až k manuální práci a podřadnému penzionu, přicházejí vhod zoufalé možnosti – lahvička s lékem, z nějž se ovšem snadno může stát jed, kompromitující dopisy či všeho schopný ctitel… Ano, právník Lawrence Selden, jehož ukrývá za bariérou hrdé krásy hluboko v srdci, je stále nablízku, avšak dokáže Lily Bartovou, která do skutečně pomocných rukou spíše kouše, než aby je hladila, zachraňovat znovu a znovu, když odměna je tak nejistá? Z anglického originálu The House of Mirth přeložila Jana Srbová.

Pokud byste se krásné Newyorčanky Lily Bartové zeptali, co vlastně od života chce, obrátila by k vám svůj okouzlující pohled, nadechla by se… a pak by se pravděpodobně zarazila. Její osud je totiž plný paradoxů: je půvabnější než všechny její vrstevnice, ale ty už se dávno vdaly; zdá se být jako stvořená pro svět americké smetánky přelomu devatenáctého a dvacátého století, plný okázalého bohatství i citové chudoby, předstíraných ctností i skrývaných neřestí, ale pokaždé, když se objeví příležitost stát se jeho oslňující královnou, couvne a hledá své štěstí jinde. A tak se v jejím srdci, jen na první pohled ledovém, sváří láska i nenávist. To ovšem její četní nápadníci, kteří jí k nohám skládají vyznání i dary, netuší - jako by ji považovali jen za ten nejkrásnější šperk, jenž jim ještě chybí, aby dotvořil lesk jejich společenského postavení. Jsou tu ale i jiní. Lawrence Selden, mladý právník, kterého jako by společnost bohatých a mocných přitahovala a odpuzovala zároveň, se snaží vidět Lily takovou, jaká ve skutečnosti je. I ona by mu ráda dala přednost před mnohem movitějšími - ale také prázdnějšími - ctiteli. To, že je tento cit oboustranný, však ještě neznamená, že dojde naplnění… Ve strhujícím dvoudílném románu americké klasičky Edith Whartonové - mimochodem vůbec první ženy, která získala Pullitzerovu cenu - před námi ožívá mistrně vykreslená paleta postav, které prožívají svůj "americký sen" a touží po ukojení svých vášní ve víru sebevědomí i nejistoty. Autorka, která byla součástí světa "horních deseti tisíc", avšak dokázala si od něj zachovat kritický odstup, ho vidí bez příkras, ale také s pochopením a humorem. I proto je její sonda do duše vášnivé ženy, kterou by dnešní "arbitři morálky" označili za "zlatokopku", čtivá i dnes.