Marcin Wicha

Autor se v této knize zamýšlí nad věcmi nadčasovými, filozofickými ale především nad věcmi všedními, samozřejmými, na které vzpomíná v souvislosti se smrtí obou rodičů. Činí to s nadhledem, ironií a humorem, nakolik lze o takových věcech jako umírání či smrt žertovat. A také s notnou dávkou vypravěčství. S láskou vzpomíná na matku, která zbožňovala hromadění věcí, a to nejen knih, ale i předmětů, nábytku či domácích doplňků. A nejednou se ho ptala: Co s tím vším jednou budeš dělat? Příběhy se velmi dobře dají aplikovat na většinu reálií prostoru střední Evropy, v němž ve druhé polovině 20. století převládala totalitní forma moci. Co nám zůstane po smrti blízkého člověka? Jsou to předměty, vzpomínky, útržky vět? Vypravěč se probírá knihami a věcmi, které zde zanechala jeho matka a současně skládá její portrét, vzpomínku na silnou, zásadovou ženu, která se nikdy nevzdávala. Vyprávění o odcházení první poválečné generace, která měla žít báječný život ve svobodné zemi. "Věci, kterých jsem se nezbavil" Marcina Wichy je pronikavá kniha se zjištěním, že po všem pozemském toho tolik nezůstane, přestože by se mohlo zdát, že společné zážitky, rodná krev a byt přeplněný předměty nám zaručují určitou formu bytí i po smrti."

Mit kezdjünk a szeretteink halála után ránk maradt örökséggel? Az elbeszélő egy nap az édesanyja által felhalmozott rengeteg holmi között találja magát. A könyvek, bútorok, lakberendezési tárgyak sokaságának válogatása közben felsejlenek a múlt kesernyés vagy mulatságos emlékei, amelyek révén átgondolja az édesanyjához fűződő kapcsolatát, és egyben a saját helyét a világban. A szülők generációjának, a háború utáni gyerekek "gondtalanságra programozott" nemzedékének nagyon is súlyos örökséggel kellett szembenézniük, különösen, ha zsidó családba születtek: a szocialista Lengyelországban uralkodó elhallgatáspolitika, majd az újra fellángoló antiszemita hullám sajátosan csalárd beszéd- és viselkedésmódra nevelte az embereket. A volt pszichológus, anya, feleség és nagymama szókimondó őszinteségével, megingathatatlan tartásával, határozott ízlésével és öntörvényűségével vette fel a harcot a rendszerszintű hazugságokkal és önbecsapásokkal, s közben észrevétlenül is örökül hagyta fiának, milyen hangot üssön meg a packázó hivatalnokokkal, a porszívóügynökökkel és a giccses közhelyeket puffogtató tömegemberekkel.