Jan Wintr

Chtěli jste vědět co znamená, že zákon přešel do druhého čtení? Nebo že politická strana kladla obstrukce projednání zákona? Jan Wintr ve své knize pojednává nejen o procesu vzniku zákonů, ale také o prostředí a lidech, kteří ho formují. Poutavou součástí textu jsou stenografické záznamy z jednání obou komor parlamentu, v nichž jsou zachyceny jak tradiční parlamentní praktiky, tak i nechvalně známé projevy mediálně proslulých postav stávající i dřívější politické scény (Sládek, Rath, Zeman, Topolánek, Klaus ad.). Kniha je proto také ohlédnutím za činností českého parlamentu v uplynulých dvaceti letech.

Události léta 2011 v Evropě včetně České republiky ukázaly závažná rizika krize veřejných financí na straně jedné a ohrožení sociálního smíru na straně druhé. Obojí se vztahuje k tématu sociálních práv až nepříjemně úzce a bude nelehkým úkolem všech tří větví státní moci hledat rozumné vyvážení úsporné finanční politiky a adekvátní podpory opatření ke snižování sociálního napětí. V tomto kontextu jsme uspořádali již desátý výjezdní seminář ústavního práva a zasvětili ho tentokrát právě sociálním právům a jejich místu v ústavním a mezinárodním právu a rozhodování ústavních soudů o nich. Výjezdního semináře konaného od 31. července do 6. srpna 2011 ve Valašském Meziříčí se zúčastnilo šestnáct studentů magisterského a doktorského programu Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Plodem výjezdního semináře je tento sborník. Po úvodu, který akcentuje význam sociálních práv v dnešním světě, se kniha vnitřně člení do tří částí, jejichž tématy jsou sociální stát a sociální práva, výklad sociálních práv ústavními soudy a jednotlivá sociální práva.

Parlamentní rozhodování, odrážející suverenitu lidu, je jedním z důležitých atributů demokratického státu. Vnímání parlamentů se však vyvíjí a není všude po světě stejné: zatímco v některých zemích je parlament považován za nejvyšší státní orgán, jinde je jeho postavení racionalizováno v zájmu efektivnějšího a stabilnějšího vládnutí. Příspěvky v tomto sborníku z tohoto základního rozlišení vycházejí a se zapojením zahraniční inspirace zkoumají jednotlivé aspekty parlamentního fungování, jako je např. optimální podoba legislativního procesu, vliv vlády na určování agendy, obrana proti obstrukcím, povaha mandátu, interpelace apod.

Z klasické triády mocí zákonodárné, výkonné a soudní se pozornost současné konstitucionalistiky upírá nejčastěji na první z nich. Orgány výkonné moci a soudní moci, rozhodující o právech a povinnostech individuálních osob cestou aplikace práva, ovšem mají obrovský potenciál nejen pro řešení aktuálních politických, hospodářských a sociálních problémů, ale také ve vztahu k případnému ohrožení základních práv a svobod lidí zneužitím moci. Proto jsme se rozhodli právě výkonné a soudní moci věnovat jedenáctý a dvanáctý z našich již tradičních ústavněprávních výjezdních seminářů. Z nejlepších studentských příspěvků z dubnového semináře v Peci pod Sněžkou a srpnového semináře v Jeseníku jsme sestavili tento sborník. Sborník je rozdělen do dvou částí. Příspěvky v první části, věnované výkonné moci, se věnují nepřehlednému systému orgánů výkonné moci, zahrnujícímu prezidenta republiky, vládu, ministerstva, jiné správní úřady s celostátní i regionální působností, orgány územní i profesní samosprávy, ozbrojené síly a sbory, státní zastupitelství, nezávislé orgány uvnitř státní správy, na jejím okraji i mimo ni, jakož i soukromé osoby a korporace, na něž byl přenesen výkon veřejné správy. Tento systém lze chápat jako výsledek hledání rozumného kompromisu mezi navzájem kolidujícími principy demokratické legitimity, odbornosti, nezávislosti, účelnosti a hospodárnosti, ovšem v konkrétních případech vyvstávají závažné pochybnosti o správnosti zvoleného řešení. Hlavním tématem druhé části je justice a spravedlivý proces. Příspěvky se zabývají mimo jiné dlouhodobým hledáním optimální podoby státní správy soudů a společenskou úlohou soudců. Nezávislé soudnictví je důležitým předpokladem práv na soudní a jinou právní ochranu podle páté hlavy Listiny základních práv a svobod, část příspěvků se tedy věnuje těmto základním právům, jako je právo na spravedlivý proces, presumpce neviny nebo právo na veřejné projednání věci bez průtahů. Probrány jsou i právněteoretické otázky týkající se závaznosti judikatury a důvodů a způsobů její publikace.

Podle ústavy je soudce vázán zákonem. Co to ale v praxi znamená? Právní věda odkazuje na čtyři metody interpretace práva: jazykovou, systematickou, historickou a teleologickou. Kniha Jana Wintra podrobně pojednává o každé z těchto metod, přičemž současně ukazuje, jak jsou tyto metody dnes používány v praxi české justice. Autor ve své analýze dospívá k systému 49 vzájemně provázaných interpretačních zásad. Kromě toho se kniha prezentuje také historii interpretace práva, stejně jako názory české i zahraniční právní vědy a praxe na pravidla přednosti mezi jednotlivými interpretačními metodami.

Učebnice ústavního práva České republiky je určena jak studentům různých typů škol, tak i všem zájemcům o české ústavní právo a politiku. Snaží se české ústavní právo nejen popisovat, ale především ukazovat smysl jeho principů a pravidel, vysvětlovat a zdůvodňovat. Důraz se klade na nálezy Ústavního soudu ČR, protože především v nich se zračí živé ústavní právo. Výrazně rozšířen je výklad lidských práv, a to i s odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. V závěru je připojen stručný výklad mezinárodního práva a práva Evropské unie. Čtvrté vydání promítá do textu změny, ke kterým v ústavním právu došlo za poslední tři roky, mj. v oblasti shromažďovacího práva, střetu zájmů, financování politických stran i volebních kampaní, přibyly významné nálezy Ústavního soudu ČR k právu podnikat, ochraně soukromí, zákazu diskriminace či právu na samosprávu a do vývoje práva Evropské unie zasáhl brexit a migrační krize.

Sborník se zabývá tématem politických práv a jejich limitů, které se v nedávné době stalo velmi aktuálním například v souvislosti s diskusemi o podobě voleb či pokud jde o judikaturu ke zneužívání politických svobod (pochody neonacistů, rozpuštění Dělnické strany apod.). Původní zákonná úprava většiny těchto práv záhy po listopadu 1989 reagovala na předchozí dobu nesvobody a zavedla velmi liberální režim jejich výkonu, který je od té doby postupně zpřísňován v návaznosti na konkrétní problematické případy. Zatím však stále nebyla nalezena optimální rovnováha mezi ústavními zárukami politických svobod a nástroji proti jejich zneužívání. Vnitřně se člení do několika částí, které pokrývají zejména volby a volební právo, přímou demokracii a její prvky a obsah a rozsah klasických politických svobod. Jednotlivé příspěvky rozebírají např. neúspěšný pokus o zavedení bonusu pro vítěze a srovnání s vybranými zahraničními modely volebních systémů, možnost snížení věkové hranice nebo zavedení kvót pro zastoupení žen či e-votingu, prvky přímé demokracie včetně možnosti odvolání z funkce (recall), různé přístupy ke svobodě projevu apod.

Učebnice ústavního práva České republiky je určena jak studentům různých typů škol, tak i všem zájemcům o české ústavní právo a politiku. Snaží se české ústavní právo nejen popisovat, ale především ukazovat smysl jeho principů a pravidel, vysvětlovat a zdůvodňovat. Důraz se klade na nálezy Ústavního soudu, protože především v nich se zračí živé ústavní právo. Výrazně rozšířen je výklad lidských práv, a to i s odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. V závěru je připojen stručný výklad mezinárodního práva a práva Evropské unie. Páté vydání promítá do textu změny, ke kterým v ústavním právu došlo za poslední dva roky, mj. řadu významných nálezů Ústavního soudu k základním právům a svobodám a dopady koronavirové pandemie na ústavní systém, zejména na dělbu moci, na výklad ústavního zákona o bezpečnosti ČR a na volební právo.