Lea Ypi

Čo je to sloboda? Ľahká otázka, však? Ale odpoveď taká jednoduchá nie je. Lea Ypi sa ju rozhodla pohľadať vo svojom detstve a dospievaní, keď sa v jej rodnom Albánsku rúcal totalitný režim a krajina sa vydávala na cestu k slobode. Do Albánska zaviali nové vône, ale aj zmätok a nepoznaná neistota. V tejto knihe sa dozvieš: ako sa albánske deti už od plienok učili milovať svojho vodcu prečo bola prázdna plechovka od Coca-Coly vzácnym pokladom ako mohli disidenti vychovávať svoje deti v klamstve ako sa cítili západní turisti v socialistickom Albánsku ako v Tirane prišiel Stalin o hlavu ako Albánci a Albánky utekali do Talianska ako sa Lea Ypi vyrovnávala so zrúcanými ilúziami o vlastnej rodine Chystáte sa do Albánska? Čo tak ho predtým trochu spoznať? Lea Ypi nás pozýva na cestu do krajiny, o ktorej minulosti i prítomnosti stále vieme žalostne málo. Albánsko je krajina, ktorá bola niekoľko desaťročí napevno uzavretá do svojich hraníc, komunistické ideály nahradili náboženstvo a teror a prenasledovanie sa stali každodennou realitou. Pre Leu Ypi však Albánsko znamenalo domov – bezpečné miesto, kde sú si všetci ľudia rovní, susedia si navzájom pomáhajú a od detí sa očakáva, že budú už od škôlky pomáhať budovať lepší svet, zatiaľ čo z podstavcov sa strýčko Hodža blahosklonne usmieval na svojich mladých nasledovníkov. V decembri 1990 sa všetko zmenilo. Pomníky starých vodcov boli zvrhnuté a ľudia si nových vládcov zrazu mohli vybrať sami. Už sa nemuseli báť zvedavých očí ani príliš tenkých stien, už nemuseli túžiť po prázdnych plechovkách od Coca-Coly, ktoré dodávali ich domácnostiam punc jedinečnosti. Čoskoro sa však začali zatvárať prvé továrne, finančné pyramídy priviedli štát ku krachu a v uliciach vypukli nepokoje. Tisíce ľudí utiekli do Talianska, aby sa po ponižujúcej procedúre museli vrátiť do slobodnej krajiny, ktorá im už nemala čo ponúknuť. Lea Ypi sa vracia do svojho detstva a dospievania, aby tieto chvíle prežila znova, a aby pochopila, prečo ju rodičia nechali žiť v ilúzii dokonalej krajiny, hoci sami patrili medzi disidentov a totalitnému režimu neverili. S jedinečným nadhľadom a humorom opisuje svoje prežívanie politických zemetrasení i odhaľovanie rodinných tajomstiev, keď sa zároveň rúcali aj všetky jej predstavy o svete. Výborná a mimoriadne osobná reportážna kniha Slobodná vychádza v preklade Ivany Krekáňovej.

Čo je to sloboda? Ľahká otázka, však? Ale odpoveď taká jednoduchá nie je. Lea Ypi sa ju rozhodla pohľadať vo svojom detstve a dospievaní, keď sa v jej rodnom Albánsku rúcal totalitný režim a krajina sa vydávala na cestu k slobode. Do Albánska zaviali nové vône, ale aj zmätok a nepoznaná neistota. V tejto knihe sa dozvieš: - ako sa albánske deti už od plienok učili milovať svojho vodcu - prečo bola prázdna plechovka od Coca-Coly vzácnym pokladom - ako mohli disidenti vychovávať svoje deti v klamstve - ako sa cítili západní turisti v socialistickom Albánsku - ako v Tirane prišiel Stalin o hlavu - ako Albánci a Albánky utekali do Talianska - ako sa Lea Ypi vyrovnávala so zrúcanými ilúziami o vlastnej rodine Chystáte sa do Albánska? Čo tak ho predtým trochu spoznať? Lea Ypi nás pozýva na cestu do krajiny, o ktorej minulosti i prítomnosti stále vieme žalostne málo. Albánsko je krajina, ktorá bola niekoľko desaťročí napevno uzavretá do svojich hraníc, komunistické ideály nahradili náboženstvo a teror a prenasledovanie sa stali každodennou realitou. Pre Leu Ypi však Albánsko znamenalo domov – bezpečné miesto, kde sú si všetci ľudia rovní, susedia si navzájom pomáhajú a od detí sa očakáva, že budú už od škôlky pomáhať budovať lepší svet, zatiaľ čo z podstavcov sa strýčko Hodža blahosklonne usmieval na svojich mladých nasledovníkov. V decembri 1990 sa všetko zmenilo. Pomníky starých vodcov boli zvrhnuté a ľudia si nových vládcov zrazu mohli vybrať sami. Už sa nemuseli báť zvedavých očí ani príliš tenkých stien, už nemuseli túžiť po prázdnych plechovkách od Coca-Coly, ktoré dodávali ich domácnostiam punc jedinečnosti. Čoskoro sa však začali zatvárať prvé továrne, finančné pyramídy priviedli štát ku krachu a v uliciach vypukli nepokoje. Tisíce ľudí utiekli do Talianska, aby sa po ponižujúcej procedúre museli vrátiť do slobodnej krajiny, ktorá im už nemala čo ponúknuť. Lea Ypi sa vracia do svojho detstva a dospievania, aby tieto chvíle prežila znova, a aby pochopila, prečo ju rodičia nechali žiť v ilúzii dokonalej krajiny, hoci sami patrili medzi disidentov a totalitnému režimu neverili. S jedinečným nadhľadom a humorom opisuje svoje prežívanie politických zemetrasení i odhaľovanie rodinných tajomstiev, keď sa zároveň rúcali aj všetky jej predstavy o svete. Výborná a mimoriadne osobná reportážna kniha Slobodná vychádza v preklade Ivany Krekáňovej.

Mezinárodní bestseller o dospívání po pádu železné opony Co to znamená být svobodní? Tuto otázku si po roce 1989 položila polovina evropského kontinentu. A odpověď velmi záležela — a stále záleží — na tom, kdy a kde se člověk narodil. Jestliže v komunismu lidé toužili po konci represe a státního dohledu, v nastupujícím a mnohdy dravém kapitalismu si stýskali — a pořád si někdy stýskají — po existenčních jistotách, které jsou základním předpokladem nějaké osobní realizace a svobody. Albánská spisovatelka Lea Ypi si prožila obojí. Dětství v rodině disidentů a intelektuálů jí přepůlil rozpad sovětského bloku, a tak měla možnost pozorovat ostrý kontrast mezi hodžovskou komunistickou Albánií, v níž byla společnost apatická, a její kapitalistickou verzí, kdy se tatáž společnost kvůli bezuzdné tržní logice téměř rozpadla. Ypi se k těmto vzpomínkám vrací ve své mezinárodně úspěšné knize Svobodná a pokouší se nalézt odpověď, jak postsovětská situace ovlivnila naše pojetí svobody. A jestli vůbec můžeme a umíme být svobodní…

Mezinárodní bestseller o dospívání po pádu železné opony Co to znamená být svobodní? Tuto otázku si po roce 1989 položila polovina evropského kontinentu. A odpověď velmi záležela — a stále záleží — na tom, kdy a kde se člověk narodil. Jestliže v komunismu lidé toužili po konci represe a státního dohledu, v nastupujícím a mnohdy dravém kapitalismu si stýskali — a pořád si někdy stýskají — po existenčních jistotách, které jsou základním předpokladem nějaké osobní realizace a svobody. Albánská spisovatelka Lea Ypi si prožila obojí. Dětství v rodině disidentů a intelektuálů jí přepůlil rozpad sovětského bloku, a tak měla možnost pozorovat ostrý kontrast mezi hodžovskou komunistickou Albánií, v níž byla společnost apatická, a její kapitalistickou verzí, kdy se tatáž společnost kvůli bezuzdné tržní logice téměř rozpadla. Ypi se k těmto vzpomínkám vrací ve své mezinárodně úspěšné knize Svobodná a pokouší se nalézt odpověď, jak postsovětská situace ovlivnila naše pojetí svobody. A jestli vůbec můžeme a umíme být svobodní…

Lea Ypi grew up in one of the most isolated countries on earth, a place where communist ideals had officially replaced religion. Albania, the last Stalinist outpost in Europe, was almost impossible to visit, almost impossible to leave. It was a place of queuing and scarcity, of political executions and secret police. To Lea, it was home. People were equal, neighbours helped each other, and children were expected to build a better world. There was community and hope. Then, in December 1990, everything changed. The statues of Stalin and Hoxha were toppled. Almost overnight, people could vote freely, wear what they liked and worship as they wished. There was no longer anything to fear from prying ears. But factories shut, jobs disappeared and thousands fled to Italy on crowded ships, only to be sent back. Predatory pyramid schemes eventually bankrupted the country, leading to violent conflict. As one generation's aspirations became another's disillusionment, and as her own family's secrets were revealed, Lea found herself questioning what freedom really meant. Free is an engrossing memoir of coming of age amid political upheaval. With acute insight and wit, Lea Ypi traces the limits of progress and the burden of the past, illuminating the spaces between ideals and reality, and the hopes and fears of people pulled up by the sweep of history.