Jiří Žák strana 6 z 7

Publicista a herec Jiří Žák se v roce 2010 začal setkávat s dramatikem, filozofem a bývalým prezidentem Václavem Havlem a rozprávěl s ním o dění před i za oponou a o názorech na kulturu. Jejich společným cílem bylo vytvořit knihu na téma, které bylo Václavu Havlovi blízké. Tento záměr se už však bohužel nenaplní. Přesto zůstalo množství fragmentů, názorů a myšlenek, které stojí za to uveřejnit. I proto Jiří Žák z těchto útržků sestavil svůj pohled na divadelní a literární tvorbu Václava Havla proložený autentickými dialogy, které spolu na toto téma vedli.

V březnu roku 2011 odešla do hereckého nebe jedna z legend světové kinematografie Elizabeth Taylorová. Narodila se v Londýně 27. února 1932. Matka byla divadelní herečkou, ale po svatbě se tohoto povolání vzdala. Elizabeth strávila svých prvních sedm let v Londýně, než se odsud její rodina ze strachu z nadcházející války v roce 1939 odstěhovala. V Americe si povšiml půvabné Elizabeth rodinný přítel a navrhl, aby podstoupila zkoušku před kamerou...A tím začala téměř pohádková kariéra jedné z nejvýraznějších hereček minulého století, která veřejnost fascinovala nejen svým hereckým uměním a vyjímečnou krásou, ale také milostným životem.

V březnu roku 2011 odešla do hereckého nebe jedna z legend světové kinematografie Elizabeth Taylorová. Narodila se v Londýně 27. února 1932. Matka byla divadelní herečkou, ale po svatbě se tohoto povolání vzdala. Elizabeth strávila svých prvních sedm let v Londýně, než se odsud její rodina ze strachu z nadcházející války v roce 1939 odstěhovala. V Americe si povšiml půvabné Elizabeth rodinný přítel a navrhl, aby podstoupila zkoušku před kamerou...A tím začala téměř pohádková kariéra jedné z nejvýraznějších hereček minulého století, která veřejnost fascinovala nejen svým hereckým uměním a vyjímečnou krásou, ale také milostným životem.

Autor nevšedním způsobem představuje dějiny "města světel". Prostřednictvím příběhů slavných historických postav vypráví historii pařížských ulic, parků, mostů, kostelů a kaváren. Dozvíte se, kde byla popravena Marie-Antoinetta, do které hospody rád chodil Ernst Hemingway nebo kde je pohřbena Edith Piaf.

Ve výpovědi Hrabětových kamarádů, spolužáků, jazzových muzikantů a básníků se odvíjí nejen příběh jednoho z nejzajímavějších básníků poválečného období 20. století, ale i doba, v níž Hrabě žil a tvořil. 60. léta 20. století se stejně jako Hrabě stala legendou, která na dlouhá léta poznamenala vývoj kulturního povědomí celé naší společnosti. Knížka zahrnuje například i úryvky z reportáží, korespondenci, citace z díla, z kritik a článků.

Monografie o jednom z idolů francouzského filmu - herci Jeanu Marais. Po překladu hercovy autobiografie vydané pod názvem Příběhy mého života a scénáři televizního filmu, který vznikl v rámci cyklu Francouzská interview, se Jiří Žák rozhodl k samosta tnému zpracování životopisu Jeana Maraise formou monografie. Autor vychází z osobních setkání s touto legendou francouzského filmu, ale i z korespondence s Jeanem Cocteauem a z literatury, zejména ze zmiňované autobiografie. Součástí knihy je soupis divadelních a filmových rolí Jeana Maraise.

Jeanu Paulu Belmondo se jako herec poprvé prosadil rolí Michela Poiccarda alias Laszla Kovacse ve filmu U konce s dechem Jeana Luca Godarda z roku 1960, která jej učinila hlavním představitelem francouzské Nové vlny. Dále si zahrál například ve filozoficky laděném snímku režiséra Jean-Pierre Mellvilla Léon Morin, pretre (1960) nebo v kriminálním příběhu Le Doulos z roku 1963. Rolí Adriena Dufourqueta ve filmu Muž z Ria se začal přeorientovávat na komerční produkce, především komedie a akční filmy. Od poloviny osmdesátých let byly pro Belmonda typické buď role neodolatelných a šviháckých dobrodruhů nebo o něco cyničtějších hrdinů. V roce 1989 byl Belmondo za svůj výkon v komediálním dramatu Cesta zhýčkaného dítěte oceněn prestižním Cesarem. Je také držitelem Řádu čestné legie, nejvyššího francouzského státního vyznamenání udělovaného za vojenský, kulturní, vědecký nebo společenský přínos Francii.

Jeanu Paulu Belmondo se jako herec poprvé prosadil rolí Michela Poiccarda alias Laszla Kovacse ve filmu U konce s dechem Jeana Luca Godarda z roku 1960, která jej učinila hlavním představitelem francouzské Nové vlny. Dále si zahrál například ve filozoficky laděném snímku režiséra Jean-Pierre Mellvilla Léon Morin, pretre (1960) nebo v kriminálním příběhu Le Doulos z roku 1963. Rolí Adriena Dufourqueta ve filmu Muž z Ria se začal přeorientovávat na komerční produkce, především komedie a akční filmy. Od poloviny osmdesátých let byly pro Belmonda typické buď role neodolatelných a šviháckých dobrodruhů nebo o něco cyničtějších hrdinů. V roce 1989 byl Belmondo za svůj výkon v komediálním dramatu Cesta zhýčkaného dítěte oceněn prestižním Cesarem. Je také držitelem Řádu čestné legie, nejvyššího francouzského státního vyznamenání udělovaného za vojenský, kulturní, vědecký nebo společenský přínos Francii.

Četntík ze Saint-Tropez, Fantomas, Křidýlko nebo stehýnko, Oskar, Velký flám, Piti piti pa, Smolař... to jsou filmy, jimiž komik Louis de Funés oslovuje diváky na celém světe. Jeho gesta zlidověla, výroky z jeho filmů si lidé pamatují a baví se jimi dodnes. Funés se stal legendou. Ani Česká republika není výjimkou, naopak. Filmy Louise de Funése se prodávají na DVD a televize je pravidelně zařazuje do vysílání. Jak je to možné? Jsou Funésovy snímky skutečně tak kvalitní, byla jeho komika opravdu tak originální? A jaký byl vlastně Louis de Funés člověk? Zatrpklý samotář uzavírající se před veřejností do rodinného kruhu? Laskavý otec a příjemný kolega? Lakomec hromadící s harpagonskou vášní peníze a majetek? Na tyto a podobné otázky se pokouší nalézt odpovědi kniha Jiřího Žáka, který nejen poodhaluje nejintimnější zákoutí Funésova života, ale zároveň ho zařazuje do dobových souvislostí. Kromě osobního příběhu slavného komika tedy autor mapuje i poválečnou francouzskou kinematografii a společenské poměry, v nichž Funésovy filmy vznikaly.

Víte, kdy byla popravena královna Marie-Antoinetta? Kdo byl Cartouche? Proč se svatá Jenovéfa stala patronkou Paříže? Kde bydlel d'Artagnan? Ve které ulici stávalo divadlo největšího z Pierotů? Do které hospody chodíval Hemingway? A kde je pohřbena Edith Piaf? Vydejme se za těmito a mnoha dalšími otázkami do pařížských ulic, kde na čtenáře čeká nejedno překvapení.

Co Paříž zatajila je v pořadí třetí knihou Jiřího Žáka zachycující dějiny Paříže. Tentokrát se vypravíme do deseti obvodů, které tvoří předměstské čtvrti tohoto slavného města nad Seinou. Řekneme-li ovšem předměstské, neznamená to, že v historii města zaujímají podřadné místo. K těmto čtvrtím patří například Montmartre, Montparnasse, Bastila, Trocadéro či Passy, a to jsou rozhodně místa, která stojí za návštěvu. Potkáme zde básníky, architekty, krále, dvorní dámy, Napoleonovy maršály, vzduchoplavce, hrdiny i zbabělce. Zaposloucháme se do příběhu Manon Lescaut, navštívíme hrob markýze de La Fayette, podíváme se na místo, kde se narodila Edith Piaf, setkáme se s komisařem Maigretem, poodhalíme tajemství muže se železnou maskou, s komunardy budeme bojovat na hřbitově Pere Lachaise a dozvíme se, kdo byl vůbec největším vrahem v dějinách města. Paříž nám tak opět pootevře dvířka, jimiž můžeme nahlédnout do minulosti města, které nás nepřestane fascinovat.

Tentokrát nás autor provede po deseti obvodech v centru Paříže. Každý z nich má svou vlastní historii, každý vypráví jiný příběh. Setkáme se v nich s templáři, s Monou Lisou, s Ludvíkem XVII. i s hrabětem Cagliostrem, dovíme se, kdo byl jedním z největších sériových vrahů v pařížských dějinách, jak vznikla Latinská čtvrť, kde byl zavražděn Marat, navštívíme Louvre, Eiffelovu věž i Champs-Elysées.

Autor přináší svědectví o jednom z největších herců 20. století, Jeanu Maraisovi (1913–1998). V knize najdeme osobní zpověď i vzpomínky na životní osudy tohoto romantického hrdiny, který po mnoho let symbolizoval francouzskou kinematografii. Autor navíc představuje Jeana Maraise jako citlivého a vzdělaného člověka, který si po celý život nepřestal klást otázky o smyslu umění a lidské existence vůbec. Text je doplněn soupisem jeho filmových i divadelních rolí a fotografiemi z Maraisova profesního i soukromého života.

Rozhovor grafika, malíře a ilustrátora Adolfa Borna s hercem, publicistou a překladatelem Jiřím Žákem. Adolfa Borna znají díky večerníčku Mach a Šebestová i ti nejmenší. Mach a Šebestová mají kouzelné sluchátko, které jim umožňuje uskutečňovat sny a prožívat všelijaká dobrodružství. Adolf Born má kouzelné sluchátko také – prostřednictvím ilustracía grafik nás dokáže přenášet do nádherného světa fantazie a snu. Čtenář této knihymá také kouzelné sluchátko, s nímž může přijít na návštěvu k jednomu z nejvýznamnějšíchčeských malířů, grafiků a ilustrátorů.V rozhovoru s Jiřím Žákem se Adolf Born vyznává ze svých lásek, mluví o dětství,o studiích, o tom, jak se rodily jeho vztahy ke knihám, k barvám, k cestování, zpovídá sez niterných věcí a nechává nahlédnout do svého ateliéru i života. Knížka nese stejný názevjako výstava Adolfa Borna v roce 2008. Při jejím zahájení autor uvedl, že v jeho obrazech je,,vždy prvek humoru, jak jsem to v názvu výstavy oznámil“. A jak napovídá i název knihyrozhovorů, prvek humoru byl přítomný v celém Bornově životě.

Víte, kdy byla popravena královna Marie-Antoinetta? Kdo byl Cartouche? Proč se svatá Jenovéfa stala patronkou Paříže? Kde bydlel d´Artagnan? Ve které ulici stávalo divadlo největšího z Pierotů? Do které hospody chodíval Hemingway? A kde je pohřbena Edith Piaf? Vydejme se za těmito a mnoha dalšími otázkami do pařížských ulic, kde na čtenáře čeká nejedno překvapení. Kniha Jiřího Žáka však není pouhým výčtem faktů nebo nudným popisem historických památek. Je dobrodružstvím, k němuž nás vybízejí dějiny města nad Seinou. Je mozaikou lidí, kteří tu žili své jedinečné životy, smáli se, milovali, pili i umírali, a především zanechali otisk v knize času. Prostřednictvím dějin pařížských ulic, parků, mostů, divadel, kostelů, malířských ateliérů či kaváren může čtenář pohlédnout do uhrančivé tváře města, které se už dávno stalo legendou.Kniha nepřináší rutinní popis ve stylu obvyklých turistických průvodců, vznikla ve snaze zachytit dějiny města nevšedním způsobem, prostřednictvím neopakovatelných lidských příběhů odehrávajících se v jeho kulisách. Ilustrace a grafická úprava Rostislav Pospíšil.

Nejnovější kniha Jiřího žáka přináší čtenářům vyznání dvanácti osobností, jež se v současnosti i v nedávno uplynulých letech nesmazatelným písmem vepsaly do dějin českého divadla. Najdeme tu medailon mistrů herecké profese Borise Rösnera a Jiřího Kodeta, rozhovor s dlouholetým ministrem kultury Pavlem Dostálem, seznámíme se s názory režiséra a herce Jiřího Menzela a o svůj pohled na herectví se s námi podělí František Němec a Viktor Preiss. Dále se nám představí Zdeněk Hedbávný, Jan Grygar, Filip Blažek, Otakar Brousek starší i mladší - a jediná žena v této vybrané společnosti, Věra Galatíková. Nejlépe popíše tuto knihu výrok legendárního Jiřího Voskovce, který si autor vybral jako motto: Herci, t j. lidi vod divadla, jsou esencí lidstva, lidstvo v kostce, Maggiho kapky člověčenstva. Herci jsou srandisti, beznadějný idealisti, pakáž nespolehlivá, ale přesná, zkoušku nezmešká a na premiéře se rozsvítí do záře nadsvětské…