Juli Zeh

Juli Zeh disztópikus regényében a Módszer nevű egészségdiktatúra mindent és mindenkit ellenőriz: a testet, a gondolatokat, az érzelmeket. A sport kötelező, az élvezeti szerek tiltottak, az életet adatok és statisztikák szabályozzák. A Corpus delicti főhőse, Mia Holl fiatal, tehetséges biológus, aki hisz a tudományban és a rendszer tökéletes működésében. Amikor azonban öccsét egy állítólagos bűncselekmény miatt elítélik, majd a börtönben öngyilkosságot követ el, Mia kételkedni kezd. Nem forradalmat akar - csupán az igazságot. Ám az önálló gondolkodás, a túl sok érzelem és a szeretet már önmagában is bűnnek számít. A regény krimiszerű feszültséggel vizsgálja, mi történik, amikor a rend fontosabbá válik az igazságnál, az egészség nevében pedig a szabadság is feláldozhatóvá válik. Nyugtalanító és provokatív olvasmány. A kiadónál korábban megjelent kötete: Újév (2025) Juli Zeh (1974) német író és jogász. Németország egyik legsikeresebb regényírója, sokféle műfajban otthonosan mozgó alkotó, publicistaként pedig aktívan nyilvánít véleményt társadalompolitikai kérdésekben is. Számos díj kitüntetettje, többek között megkapta a Német Könyvdíjat, a Thomas Mann-díjat és a Heinrich Böll-díjat. Könyveit harmincöt nyelvre fordították le. Juli Zeh nemcsak népszerű szerző, de Németországban középiskolai "tananyag" is. Az NSZK-ban született, de a volt NDK területén, Brandenburgban él, és az utóbbi években nagyregényei témája a két Németország egyesítésének kudarca és annak okai.

Henning Lanzarote szigetére utazik családjával a karácsonyi szünetre, és újév reggelén a friss fogadalmak lendületében biciklivel vág neki a közeli hegycsúcsra vezető meredek ösvénynek. Miközben a széllel és az emelkedővel küzd, elgondolkodik az életén. Tulajdonképpen minden rendben van: szereti a feleségét, van két kisgyereke, és kellemes a munkája. Theresával felvilágosult családmodellt követnek, mindketten részmunkaidőben dolgoznak, felosztják egymás között a gyerekek ellátásával járó feladatokat és az egyéb teendőket. Henning mégis rossz állapotban van, állandó túlterheltségben él, pánikrohamok gyötrik. Családfenntartó, férj, modern apa - de egyik szerepben sem érzi jól magát. Amikor végül teljesen kimerülten felér a hágóra, egy rejtélyes véletlen mélyen eltemetett, de élénk emléket hív elő benne, amely visszarepíti a gyerekkorába és abba a traumatikus eseménybe, amely neki és a húgának majdnem az életébe került. Az újévi biciklitúra váratlanul az addig elfojtott családi dráma kellős közepébe vezet. Juli Zeh, a mai német irodalom egyik legolvasottabb és legismertebb írója a szinte hétköznapi történetből a feszültség mesteri fokozásával olyan regényt alkotott, amely sokáig nem ereszti el olvasóját.

Proč je kůň pro holky vášní na celý život? Juli Zeh – jedna z nejznámějších současných německých spisovatelek, vyznamenaná mnoha literárními cenami a hojně překládaná také do češtiny, – v této knize přináší trochu jiný pohled na podstatu jezdeckého sportu. Umění vcítit se do koňské duše otevírá cestu k oboustrannému souznění koně a jeho jezdkyně. Autorka na mnoha osobních příbězích o zkušenostech s problémovými koni ukazuje, jak láskyplná péče a výcvik s respektem ke koňské duši vytvářejí prostor pro budování vztahu, který přetrval staletí, a také dnes je základem úspěšné komunikace s jezdeckým koněm. Na vášeň pro jezdectví se tak můžete podívat z velmi zajímavé perspektivy a nahlédnout do duševního života koně i jezdce. Poznáte, co člověka a koně spojuje a rozděluje, jak si lze získat důvěru koní a naučit se rozumět jejich řeči, aby jezdectví bylo štěstím pro obě strany.

Kniha Kůň – láska i závislost se pohybuje mezi životopisem, esejem a průvodcem, je jedním z nejlepších dárků pro jezdce, kteří se chtějí podívat na svou lásku k jezdeckému sportu ze zcela nové perspektivy. Když Juli Zeh píše knihu o své lásce ke koním, stává se z ní poetická úvaha o jezdectví jako životní filozofii.

Evropa, polovina 21. století. Demokracii nahradila zdravotní diktatura Metody. Ta jednotlivci zaručuje dlouhý a šťastný život bez bolesti a utrpení. Ale na druhou stranu je každý povinen pravidelně podávat hlášení o svých sportovních aktivitách, výživě i spánku. Za opomenutí hrozí tresty. Pak se stane cosi strašného: dojde k vraždě mladé ženy. DNA zjištěná na těle oběti hovoří jasně: pachatelem je student Moritz. O jeho nevině je přesvědčená jen jeho sestra Mia. Moritz však ve vězení spáchá sebevraždu. Mia najednou zjišťuje, že systém, v nějž věřila, není neomylný. Chce se stáhnout do ústraní a truchlit, ale nemůže. Systém jí to nedovolí. Přestala si totiž plnit své zdravotní povinnosti. Mia je přinucena se bránit, pouští se do boje za bratrovu rehabilitaci a za právo rozhodovat o svém osudu. A diktatura se začne otřásat v základech... Kritikou i čtenáři vyzdvihovaná dystopie o zdravotní diktatuře vyšla v Německu pod názvem Corpus Delicti: Ein Prozess už v roce 2009. Tématem ale předběhla dnešek. Její autorka, jedna z nejoceňovanějších německých spisovatelek a zároveň soudkyně Ústavního soudu spolkové země Braniborsko, v ní naznačuje, jakým směrem by se společnost mohla vydat, kdyby se lidské zdraví povýšilo na absolutní princip. Otevírá otázky, jakých občanských práv jsme ochotni se ve jménu zdraví vzdát nebo jak poznáme, že námi ti nahoře nemanipulují, aby se udrželi u moci.

Evropa, polovina 21. století. Demokracii nahradila zdravotní diktatura Metody. Ta jednotlivci zaručuje dlouhý a šťastný život bez bolesti a utrpení. Ale na druhou stranu je každý povinen pravidelně podávat hlášení o svých sportovních aktivitách, výživě i spánku. Za opomenutí hrozí tresty. Pak se stane cosi strašného: dojde k vraždě mladé ženy. DNA zjištěná na těle oběti hovoří jasně: pachatelem je student Moritz. O jeho nevině je přesvědčená jen jeho sestra Mia. Moritz však ve vězení spáchá sebevraždu. Mia najednou zjišťuje, že systém, v nějž věřila, není neomylný. Chce se stáhnout do ústraní a truchlit, ale nemůže. Systém jí to nedovolí. Přestala si totiž plnit své zdravotní povinnosti. Mia je přinucena se bránit, pouští se do boje za bratrovu rehabilitaci a za právo rozhodovat o svém osudu. A diktatura se začne otřásat v základech... Kritikou i čtenáři vyzdvihovaná dystopie o zdravotní diktatuře vyšla v Německu pod názvem Corpus Delicti: Ein Prozess už v roce 2009. Tématem ale předběhla dnešek. Její autorka, jedna z nejoceňovanějších německých spisovatelek a zároveň soudkyně Ústavního soudu spolkové země Braniborsko, v ní naznačuje, jakým směrem by se společnost mohla vydat, kdyby se lidské zdraví povýšilo na absolutní princip. Otevírá otázky, jakých občanských práv jsme ochotni se ve jménu zdraví vzdát nebo jak poznáme, že námi „ti nahoře“ nemanipulují, aby se udrželi u moci.

Britta Söldnerová a jej obchodný partner Babak Hamwi nemajú ilúzie. Sú pragmatickí a možno práve preto sa tak dobre zariadili v súčasnej spoločnosti. Vyrovnali sa s tým, ako je svet usporiadaný, a nechcú byť zodpovední za to, čo zle funguje. Namiesto toho si spoločne založili malú firmu s názvom Most a zbohatli. Čo presne sa za Mostom skrýva, nikto našťastie presne nevie. Pretože za fasádou nenápadných kancelárskych priestorov funguje lukratívny obchod so smrťou. Keď Mostu hrozí, že na trh prenikne konkurencia, Britta sa snaží urobiť všetko pre to, aby ju odstránila. Lenže svojich protivníkov podcenila. Britta, Babak a Most sa ocitnú v nebezpečenstve… Román Prázdne srdcia je provokatívny, strhujúci a aktuálny politický triler z Nemecka blízkej budúcnosti. Poučné dielo o základoch a ohrozeniach demokracie a zároveň desivý psychologický príbeh o generácii, ktorá stratila vieru, presvedčenia a ktorej srdcia sú prázdne.

Mia Holl lives in a state governed by The Method, where good health is the highest duty of the citizen. Everyone must submit medical data and sleep records to the authorities on a monthly basis, and regular exercise is mandatory. Mia is young and beautiful, a successful scientist who is outwardly obedient but with an intellect that marks her as subversive. Convinced that her brother has been wrongfully convicted of a terrible crime, Mia comes up against the full force of a regime determined to control every aspect of its citizens' lives.

Ve svém třetím románu se známá autorka pouští nejen do zcela jiného tématu, ale i do jiného žánru. Snad by se dalo hovořit o netradičním detektivním románu a o posledním případu svérázného policejního komisaře Schilfa. Na rozdíl od něj však čtenář od začátku zná nejen vraha, ale i jeho motiv. Hlavní protagonista, vysokoškolský učitel fyziky Sebastian, odváží svého desetiletého syna na skautský tábor. Když zastaví u motorestu, auto i se synem zmizí. Únosci v jediném telefonickém kontaktu požadují jako výkupné místo peněz odstranění člověka. Špatně zaslechnuté jméno způsobí katastrofu. Na scéně se dále objevuje neodolatelná figura policejní komisařky Rity Scury, je tu Schilfova pozdní, doslova z nebe spadlá milenka, Sebastianův dávný přítel Oskar, rovněž fyzik, ovšem s radikálně jiným náhledem na vědu, Sebastianova manželka, galeristka Maike, a samozřejmě syn Liam, který vůbec neví, že byl unesen. Juli Zeh rozvíjí sofistikovanou hru, kdy každá indicie může znamenat (pro každého) něco jiného. A čtenář má dojem, že o všem ví, protože vyprávění je vedené jakoby z ptačí perspektivy.

Na prestižním bonnském gymnáziu se spřátelí inteligentní a chladná patnáctiletá studentka Ada se svým `mefistofelským` spolužákem Alevem. Svými vrstevníky pohrdají a přehlížejí je stejně jako profesory s výjimkou učitele němčiny a tělocviku polského původu Smutka a dějepisáře přezdívaného Höfi. Jedině oni dva představují pro `pravnuky nihilistů` Adu a Aleva intelektuální protivníky. Jenže sebevražedným skokem Höfiho na školní dvůr ztrácejí Ada s Alevem poslední zábrany a jediné, co jim ještě zbývá, je hra. Hra, jejíž pravidla určují ti, kteří odmítají všechna pravidla. Hra, v níž Ada na Alevův podnět svede svého učitele. Hra, která nemůže skončit dobře. Hra, v níž jsou dobro a zlo zaměnitelné. Hráčský instinkt je velký román o nepřítomnosti morálky, a přesto nebo právě proto jde o román o základních hodnotách lidského života. Jenže kdo rozhoduje, co je dobré a co zlé? A odkud víme, kde se tyto pojmy berou? Platí pro ně dnes stejná hlediska a kritéria jako před sto lety? Jako před deset