Jaromír Zemina
autor
Pozdní texty
Kniha jednoho z nejvýznamnějších českých historiků umění, esejisty, kreslíře a básníka Jaromíra Zeminy zahrnuje texty z let 2001 až 2017. Sám autor ji charakterizuje následovně: Opět se tu střídá próza s poezií, ubylo reflexí o přírodě, zato je tu mnohem víc úvah o umění, i starém, jež mě zajímá čím dál víc, a přibylo také intimnějších úvah o mně samém. V tom smyslu je tato knížka snad ještě osobnější a otevřenější než všechny předchozí. Myšleno zejména knihu Jiných textů (Torst, 2000). Sama kniha je tematicky rozdělena do deseti oddílů (Galerijní práce a sběratelství, Přátelé, Klasikové, Vetera et nova, Z ciziny a domova, Všudypřítomná poezie, Trocha přírody, Povzdechy, Miscelanea, Velmi osobní), v nichž jsou jednotlivé texty řazeny chronologicky. Suma textů se, s jistou nadsázkou, dá chápat jako román, román o podstatné části Zeminova života, složený sice z rozmanitých kusů a kousků prózy i poezie, ale vnitřně souvislý a stejnorodý. Obdivuhodný v tom, že přináší modrost, vzdělání a citlivost pozorovatele a glosátora, který nás neučí mentorovat, ale vnímat, brát si to, co je nám nabízeno. Autor Pozdní texty sám doprovodil téměř stovkou dokumentárních fotografií.
Jiří John
Jiří John (19231972) se na umělecké scéně začal prosazovat v druhé polovině padesátých let. Navázal na tradice moderní české malby, spřízněnce si našel i v umění evropském, hlavně francouzském a italském, ale každý podnět u něho procházel od počátku filtrem osobitého cítění. Tichý a mužně jemný, patřil k rodu malířů-básníků, jako byli Jan Zrzavý a Josef Šíma, umělci mu ze všech mu nejbližší. Po obsahové stránce předznamenal Johnovu tvorbu láskyplný vztah k přírodě, jen načas zastíněný zaujetím pro moderní velkoměsto. Ve zralém období, k němuž dospěl na počátku šedesátých let, se omezil na několik příznačných témat, jako je předjaří a podzim, rašení, klíčení a přezimování, v jejichž opětovných variacích u něho vykrystalizovala představa krajin-zátiší, nový obrazový typ, daleko přesahující rámec tradičního krajinářství. John uplatňoval své básnické a výtvarné cítění nejen v malbě, ale i v grafice v níž byl nezaměnitelným mistrem.
Přestože se nedožil padesáti let, zanechal po sobě vyzrálé a celistvé dílo a do dějin umění po 2. světové válce se vřadil jako jeden z jeho nejvýznačnějších představitelů.
Kniha představuje poněkud neobvyklý druh monografie: je nejen plodem uměleckohistorického zájmu, ale i hlubokého přátelství a lidského porozumění. Jaromír Zemina v ní volně řadí texty, jež vznikaly v průběhu více než půlstoletí, a pohybuje se v nich na rozhraní erudovaného, na letitých zkušenostech založeného znalectví a literárně bohaté esejistiky, prozrazující, že je psal básník. Dík jeho mimořádné znalosti tématu i osobním prožitkům vyvstává zde před námi Johnova tvůrčí osobnost s plastickou naléhavostí.
S Adrienou
Texty Jaromíra Zeminy o Adrianě Šimotové zahrnují úsek vymezený léty 19652014, tedy doby, kdy jí uspořádal vůbec první individuální výstavu, která se konala v Galerii Československého spisovatele v Praze a její smrtí, doplněný o nové texty vzniklé pro tuto knihu za posledních pět let.
Zeminovy eseje jsou osobní i podstatu tvorby vystihující a sdělné, díky tomu, že vznikaly kontinuálně, téměř šedesát let, zahrnují celým opus jejího díla, života i myšlenkového vývoje, citových propadů a zrání. Adriana Šimotová o své tvorbě napsala Tři čtyři hodiny se soustředím a pak teprve přijde okamžik, kdy se dám do práce. Když ten okamžik propásnu, už se k tomu nemůžu vrátit. A když začnu pracovat příliš brzy, tak je to nenaplněné. Texty Jaromíra Zeminy, jako by vznikaly podobně, i v tom, kdy Šimotová říká: Zajímá mě i to, co tam není vidět, ale já vím, že to tam je.
Nejde, jen o knihu kunsthistorickou, Zemina má svůj osobitý styl, propojující lyriku a epikou a díky téměř celoživotnímu záběru napsal knihu, která je znalým vhledem, a snad i klíčem k životem propojenému dílu jedné z nejvýznamnějších postav české kultury po Druhé světové válce. Vhledem, kterého v této hloubce nikdo jiný, než Jaromír Zemina není schopen.
To, o čem chci mluvit, je člověk. Jeho pozice ve světě. Člověk ve své tělesnosti i v duchovní oblasti. Adriena Šimotová
Lennonova zeď – The Lennon Wall – Mur Lennon
Fotografická publikace věnované proslulé malostranské Lennonově zdi . Na počátku byla autorova báseň, vzdávající hold poetické atmosféře tohoto unikátního místa. Později začal Jaromír Zemina při procházkách Kampou proměny zdi dokumentovat formou barevných fotografií.
Vypredané
16,52 €
17,39 €
Via artis, Via vitae
Obsáhlý soubor esejů známého historika umění, spisovatele a básníka o českém výtvarném umění a umělcích, propojený spojujícím vzpomínkovým textem. Kniha je doplněna kresbami, fotografiemi, reprodukcemi obrazů a úplnou bibliografií Zeminova díla z pera Polany Bregantové. Zeminovo dílo jedinečným způsobem spojuje analýzu výtvarného díla, duchovní portrét jeho autora a vlastní, jedinečné osobní svědectví o vztahu k danému autorovi a jeho dílu. Zemina si vytvořil svůj nezaměnitelný esejistický styl, který vytváří z jeho textů nejen událost odbornou, ale stejnou měrou i literární. Jaromír Zemina (* 1930) patří k nejvýznamnějším českým znalcům moderního výtvarného umění. Nejznámější jsou jeho práce věnované dílům Aléna Diviše, manželů Janouškových a Jiřího Johna, zabýval se ovšem zevrubně i díly desítek dalších umělců, českých i světových (Velázquez). Ve svém díle užívá osobitého esejistického stylu, který v jeho dílech beletristických plynule přechází do básní a básní v próze.
Vypredané
26,74 €
28,15 €
Alén Diviš
Alén Diviš (1990–1956) žil od dvacátých let minulého století v Paříži, kde studoval na École des Beaux-Arts a také navštěvoval přednášky Františka Kupky.
Na počátku druhé světové války, za ostře protičeských nálad ve francouzské společnosti, byl zatčen a držen v pařížské věznici La Santé a potom vláčen po internačních táborech Francie, Maroka a Martiniku. V New Yorku, kam se konečně dostal roku 1941, své vězeňské zkušenosti reflektoval malbami inspirovanými tím, co odsouzenci na smrt kreslili a psali na zdi cel, a těmito existenciálními obrazy se osobitě a zcela nezávisle přiblížil k tomu, čím tehdy zasáhli do dějin moderního umění Jean Dubuffet, Jean Fautrier a Wols.
Když skončila válka, vrátil se do Československa, usadil se v Praze a roku 1948 tam své newyorské práce vystavil s velkým úspěchem zvláště mezi mladými výtvarníky. Další výstava roku 1949 obsahovala jeho tehdejší malby a kresby na náměty z balad Karla Jaromíra Erbena. Smrt, která v nich hraje podstatnou úlohu, stala se pak jedním z hlavních témat jeho pozdní tvorby. V padesátých letech za komunistické totality se ocitl v úplné izolaci.
Ke konci života z nedostatku peněz na barvy jen kreslil, hlavně výjevy z fantastických povídek Edgara Allana Poea a nakonec z Bible. Těmito malířsky pojatými kresbami, v nichž jeho umění šerosvitu a temnosvitu dosáhlo vrcholu, zařadil se mezi nejvýznamnější duchovně zaměřené umělce 20. století. Zemřel 15. 11. 1956 a jeho dílo bylo takřka zapomenuto. Znovuobjevil je a v sedmdesátých letech začal uvádět v obecnou známost Jaromír Zemina.
Kniha přinášející desítky reprodukcí více či méně známých Divišových děl je zároveň sumou Zeminových textů na divišovské téma a je doplněna francouzským i anglickým resumé.
Vypredané
44,21 €
46,54 €
