Michal Zourek

V období studené války bylo Československo cílem mnoha latinskoamerických levicových intelektuálů, z nichž někteří o svém pobytu zanechali písemná svědectví. Tato kniha prezentuje a analyzuje texty z období let 19471959, mezi jejichž autory nalezneme i velká jména světové literatury jako Gabriel García Márquez, Pablo Neruda, Jorge Amado či Nicolás Guillén. Tito návštěvníci nebyli obyčejnými turisty. Jako mnozí jiní i oni věnovali pozornost architektonickým krásám, místní kuchyni a kouzlu slovanských žen. V centru jejich zájmu však stálo jiné téma: budování nové komunistické společnosti. Prezentované texty, z nichž výrazná většina vychází vůbec poprvé v českém jazyce, přinášejí množství cenných informací o tehdejším Československu. Zároveň se jedná o významný pramen pro studium vztahů mezi střední a východní Evropou a latinskoamerickým světem.

Monografie analyzuje pozoruhodný vývoj, jímž si v uplynulém století prošly česko-uruguayské vztahy. Prostřednictvím archivních dokumentů a rozsáhlé odborné literatury prezentuje řadu doposud neznámých a překvapivých údajů. Navzdory několika vyhroceným momentům nebyly vztahy mezi oběma zeměmi nikdy přerušeny, což činí relaci ve srovnání s jinými latinskoamerickými zeměmi zcela výjimečnou. Významná byla zejména solidarita, kterou uruguayská vláda projevila Československu v době nacistické okupace. Kniha současně ukazuje, že obě země jsou si navzdory velké geografické vzdálenosti v mnoha ohledech blízké, a i proto jsou vystaveny podobným výzvám. Hlavní ambicí je vyzdvihnout konkrétní oblasti spolupráce, v nichž si Česká republika a Uruguay vydobyly dobrou reputaci a o něž je možné se v budoucnu opřít. Tím by tato kniha chtěla napomoci, aby i v novém století docházelo k úspěšnému rozvoji oboustranných styků. La monografía analiza el notable desarrollo que han tenido las relaciones checo-uruguayas durante el último siglo. A través de documentos archivísticos y una amplia bibliografía, presenta muchos datos hasta ahora desconocidos y sorprendentes. A pesar de haber transitado varios momentos de tensión, las relaciones entre ambos países nunca fueron interrumpidas, lo que resulta algo excepcional, en comparación con otros países latinoamericanos. Un hecho que se considera sumamente significativo fue la solidaridad del gobierno uruguayo con Checoslovaquia durante la ocupación nazi. Al mismo tiempo, el libro muestra que ambos países pueden considerarse cercanos en muchos aspectos e incluso han afrontado desafíos similares, a pesar de su gran distancia geográfica. La principal ambición es destacar áreas específicas de cooperación en las que la República Checa y Uruguay se han ganado una buena reputación y en las que se puede profundizar a futuro. Por lo tanto, el libro quisiera contribuir a una continuidad exitosa en el desarrollo de los vínculos bilaterales en el próximo siglo de relaciones.

Práce analyzuje politické, ekonomické a kulturní vztahy mezi Československem a třemi nejjižněji položenými latinskoamerickými zeměmi, Argentinou, Chile a Uruguayí, v letech 1945 až 1989. Autor se opírá o dlouhodobou a systematickou práci s rozsáhlým pramenným materiálem z českých i latinskoamerických zdrojů. Ten je analyzován a interpretován s pomocí obsáhlé sekundární literatury a vhodně doplněn o texty memoárového charakteru. To vše dohromady vytváří skutečně podrobný a plastický obraz vzájemné relace v širším zahraničně-politickém kontextu. Kniha je tak v mnoha směrech průkopnickým počinem, který přináší řadu překvapivých poznatků.

Čtveřice autorů prezentuje první rozsáhlejší pokus o mapování vztahů Československa a Latinské Ameriky v období studené války. Vzhledem k tomu, že doposud není k dispozici sekundární literatura (s výjimkou nedávných časopiseckých studií a velmi omezeného počtu publikací starších), je práce opřena téměř výlučně o pramenný materiál, zejména z Archivu Ministerstva zahraničních věcí, Národního archivu a Archivu bezpečnostních složek. Výzkum ukázal různou intenzitu zájmu československých politických a ekonomických elit o jednotlivé země regionu, preferována byla Brazílie, Argentina, Mexiko a po roce 1959 Kuba. Současně je také patrná pragmatizace čs. zahraniční politiky, formálně byly sice zdůrazňovány politické a ideologické priority, v praxi však udržovalo Československo výhodně ekonomické vztahy i s brutálními vojenskými režimy (zvláště s Argentinou).