Hľadanie: Dlouhá cesta dolů CZ
zobraziť:
Hory dávají chléb
Román známého písmáka ze starých Krkonoš vypráví osudy a strázně horalů na počátku průmyslové revoluce, která zásadně změnila rytmus jejich životů.
…Avšak záludné a kruté tyhle hory dokážou být ke všem, kdož bez pokory stoupají od úpatí; ke všem, již fanfarónsky ohlašujíce svůj příchod, budí ze spánku dravce a do pohybu uvádějí v kořání odpočívající lesklá těla zmijí. A přesto tam lidé přebývají. Pracují na svých skromných statcích, pro výdělek scházejí do blízkých měst i do krajin vzdálených. Také osudy Jana Martina a jeho rodu jsou příběhem horalů, jimž odměnou za jejich lopocení je často jen vědomí blízkosti nebes…
Vlků se nebojím
Berenika žije v odlehlé hájence v Krušných horách a má extrémně citlivou povahu. Miluje zvířata, chrání přírodu a pracuje jako veterinární asistentka. Místní divoké lesy jsou pro ni rájem. Vpily se jí pod kůži, vtiskly do krvinek svou DNA. Nejspokojeněji se Berenika cítí, když stojí na kraji rašeliniště, krušnohorský vítr jí pohazuje vlasy a kam jen oko dohlédne, všude kolem ní se rozprostírá les… Do toho krušnohorského se navíc v současnosti vracejí vlci, které tak obdivuje. Stejně jako ona zde bojují o svůj právoplatný životní prostor. Škoda, že mají mezi lidmi tolik odpůrců. Jedním z nich je místní chovatel ovcí, který má možná s Berenikou společného víc, než by si mladá žena přála.
Lacná kniha Bez matky ne! (-70%)
V zemi, odkud pochází Meralina rodina, vládnou muži: hrdí a někdy i moudří. Ale často také brutální, bez úcty a respektu k ženám. Ani v nejmenším si nepřipouštějí, že by se žena mohla bránit. Meral se však z vlivu svého otce, který ji unesl matce, když jí byl rok, vymanila tím, že na něj v dospělosti podala trestní oznámení kvůli násilnostem, které na ní páchal. A tak znovu našla, co dlouhá léta tolik postrádala – svou matku, kterou téměř třicet let nesměla vídat...
Na sklade 1Ks
0,69 €
2,30 €
dostupné aj ako:
Sbírání borůvek
Sbírání borůvek je křehká, tmavofialová novela o mezigenerační lásce a přijetí strachu z vlastní smrtelnosti. V roztříštěné kompozici sleduje vztah úzkostlivé babičky a její životem překypující vnučky Saši, která by často raději žila v klučičím těle. Útěchu před nepochopením a útlakem ze strany dospělých nachází Saša v přítmí babiččina bytu, kde na stěnách ožívají siluety drobných děvčátek, potřeštěných rybářů, medvědů a hlubokých oravských lesů. Co se však stane, když babička onemocní a ani sebevíc lásky ji nedokáže zachránit?
Psaní mi za rukou běhá jako pes
Ten, kdo píše, přechází po provaze, jehož oba konce svírá nicota. Tato maxima charakterizuje autorské gesto, které Miroslav Olšovský rozvíjí ve své nové knize. Je to zvláštní, hraniční počin na pomezí prózy, poezie i konceptuálního psaní. Kniha je věnována Praze, ale nejedná se o místopis nebo nostalgickou vzpomínku. Praha Olšovskému vstoupila do žil i nervových vláken a uvnitř této oběhové soustavy se proměnila v zázračné místo, které člověka osvítí.
Vyhoření
Románový pamflet o životě člověka ve světě aut
Text oscilující okolo osy pamflet — román — alegorie podává obžalobu fetišizace automobilu coby symbolu pokroku, nezávislosti, moci a privatizace světa. Všechny vozy jsou totiž alegorické. Vyprávění kurýra, který rozváží po městě jídlo, příliš šlape a příliš přemýšlí, je roztroušené mezi vzájemné nadávky účastníků každodenního provozu. Kurýr, poslíček, Posel stojí na jedné straně barikády pouliční občanské války a jeho vyhrocená pouť nepřátelským územím, jeho nesmiřitelný boj za spravedlnost, ať už skutečnou, či domnělou, vede až na hranice bezohlednosti a nenávisti.
Po výrazném románu Kontinuita parku přichází Petr Šesták s dalším textem, který vzdoruje čtenářskému očekávání. Tento kříženec pamfletu a románu se nebojí mít jasný názor na věc. Že má literatura věci ohledávat ze všech stran? A co když jsou jednoznačné? Příběh poslíčka, který na kole rozváží jídlo těm šťastnějším a bezohlednějším, je próza, která šlape.
Na stiahnutie
10,29 €
dostupné aj ako:
Abeceda: Taneční komposice: Milča Mayerová
Nakladatelství Volvox Globator představuje reprint zásadního díla české literární a výtvarné avantgardy. Bezmála před sto lety, roku 1924 byl poprvé publikován soubor čtyřverší Vítězslava Nezvala – Abeceda, a to v rámci sbírky Pantomima, která byla koncipována jako básnický manifest poetismu. O dva roky později vyšla Abeceda samostatně s podtitulem: „taneční kompozice Milči Majerové“ v typografické úpravě Karla Teigeho. Jedná se o koncept setkání samostatných umění, tedy prolnutí slova, pohybu a obrazu. Zatímco tanečnice, zachycená na fotografiích Karla Paspy, je jednotlivými písmeny přímo inspirována a pantomimicky je ztvárňuje, básník v úvodu knihy píše: „Nešlo mi […] o fysiologické vystižení barvy hlásek a o jejich básnickou rekonstrukci. Písmeno mi bylo spíše motivem nežli námětem, kaménkem, jenž měl rozvířiti hladinu, záminkou k básni“. Pracuje asociativně a často ponechává své krátké lyrické texty jako nezodpovězenou hádanku. Nebo jako pozvánku do barevného světa indiánů, faraonů, tanečnic, klaunů, krotitelů hadů i dudáků z Chodska, do světa, kde je setřena hranice mezi blízkým a exotickým, do světa, který je třeba schovaný pod střechou písmene A.
A
nazváno buď prostou chatrčí
Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu!
Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí
a člověk neví kam by složil hlavu
London Calling
Říkat u autorů, co je inspirovalo, je ošemetné. Pak se toho nemůžou zbavit. Jako Karel Šebek života. Jako Ivan Blatný neklidu. Jako básně Kristy Kašpar hranice mezi tím, co se stalo a co se nestalo. Štěstí v neštěstí. Psychedelie, nebo psychóza. Dokument, nebo surrealismus. Fikce, nebo lyrika? Básnická kniha. Nepátrat po důvodech. Procítit se do zenu. Konec otázek i hranic. Konec záměrů. Neslyšet na jejich volání. Nebát se žádné z těch dvou stran.
Otevřený deník
Autor, smýšlením venkovan, hledá právo měst na existenci, odhaluje zástěrku „nezištné“ solidarity zahraničních spojenců, porovnává kvality generálů naší současnosti a minulosti, odmítá slova, jimiž se nám cizí síly snaží vnutit pokřivené vidění světa, na prstech sčítá poslance a senátory obdařené morálkou, svědomím a zodpovědností. Vzníceně reaguje na úslužný voluntarismus dnešní žurnalistiky, tvrdí, že bez poctivého úsilí o pravdu společnost upadne, protože pouze pravda přináší příslib budoucnosti, opakovaně se dovolává autority TGM a píše naivní dopisy současnému prezidentovi – které, jak uhodnete, zůstávají bez odpovědi. Pochybuje, že „v lásce a ve válce je dovoleno všechno“, tíží ho, že „v lodním boku je díra jako hrom a dovnitř se valí voda“, a tak se ptá Odkud jdeme, kde jsme a kam bychom měli mířit. Prohlašuje: Potřebujeme změnu, pomozme jí! a zachází tak daleko, že předestírá body stručného politického programu.
Ve vření událostí se střelka kompasu ztrácí. Platí stále siločáry světa, který budovali naši úctyhodní předkové? Je něco, v čem jsme lepší než oni, anebo si hovíme na dně díry, do níž se propadla naše zodpovědnost a důvěra v budoucnost? Mají nás dnešní dramata spravedlivě smést z povrchu Země, anebo se snad opravdu blížíme k vyššímu stupni společenské existence bez sporů, násilí a válek? Pokud ano, nebude to Pyrrhovo vítězství?
Nespoutané myšlenky psané i kreslené
Nová knížka vážně i nevážně míněných aforismů autora, proslulého svými knihami dvojverší, jednoverší, půlverší a čtvrtverší, které už mají své místo v České knize rekordů. Rýmované i nerýmované aforismy jsou doplněné autorovými kresbami. Knížka, která pobaví, potěší i poučí!
Malé tečky světla
Někdy stačí posadit se uprostřed rušného náměstí, zaposlouchat se do souhry zvonů a ztratit se v příbězích. V těch malých, avšak podstatných momentech, které mnohdy nedokážeme pojmout, protože jsme obestřeni přílišným spěchem. A tak je důležité vydechnout a směřovat své kroky do odlehlých zákoutí, zapadlých ulic, nepovšimnutých kostelů, rušných nástupišť, do stínů lip i tichých lesů. A přitom všem se doširoka otevřít v náruči lásky, radosti, smíchu i bolesti. Protože ačkoliv člověk už dávno poztrácel naději, vždy se znenadání může rozeznít hudba, která jako světlo probleskne nocí, jako sníh prozáří temnotu a vše zkrásní a zjemní.
Malé tečky světla jsou příběhy o výjimečných každodenních momentech, jenž se udály na nejrůznějších místech. Na kopcích plných rozesmátých dětí, v domovních průčelích, na židlích zapomenutých kaváren. Odehrávají se díky lidem, kteří do našeho života pokorně vstoupili, aby v něm zanechali světlo i část sebe. A z toho světla vzniklo padesát jedinečných momentů popsaných v této knize.
Cirkus Jung
Slavný státní cirkus „Humberto“ vznikl v roce 1951 inspirován románem Eduarda Basse. Příběhy, které autor knihy předkládá čtenářům a fanouškům, jsou historicky skutečné a začínají již v roce 1865. Jungovi byli první, kteří založili v Čechách cirkus jako takový. Už po staletí se jejich řemeslo dědí z generace na generaci.
Otci rodiny a principálovi Dominikovi bylo 54 let, byl to vynikající drezér zvířat, artista a vrhač nožů. Jeho žena Josefína pocházela z rodiny pouťových zápasníků. V cirkuse předváděla silovou akrobacii. Nejstaršímu synovi Fedorovi bylo 28 let, byl po otci hezký, vysoký a modrooký. Předváděl ohňovou show, polykání a plivání ohně a chůzi po vysokém laně. Druhorozený syn Frederik ve svých pětadvaceti letech byl skvělým akrobatem, žonglérem, skákačem na koních a ostrostřelcem s puškou a pistolí. Nejmladší dcera Marie byla vynikající akrobatka na vysoké hrazdě a tuze ohebná hadí žena. Muziku měli v genech - každý z nich uměl hrát na nějaký hudební nástroj nebo zpívat. Co se týkalo artistického umění, uměli také každý téměř vše, od žonglování až po akrobacii a také věděli vše o řízení cirkusu, byl to sehraný tým. A tak jednoho dne postavili své šapitó v Mníšku pod Brdy na náměstí, kde bylo vyhrazeno místo pro poutě a podobné kratochvíle. Zavezli své maringotky na plac, vyměřili místo na šapitó a začali zatloukat kolíky a stavět stožáry. Zde se odehrálo první vystoupení. Cviky na hrazdě, deska smrti s vrháním nožů, artistické a žonglérské kousky, hudební produkce. Lidé začali tleskat a vykřikovat: “Bravo!”
Od té doby Cirkus Jung baví své diváky po celém světě a hlavně doma v Česku, do dnešních dnů! Vžijte se alespoň na chvilku do role cirkusáků a prožijte s nimi neuvěřitelná dobrodružství!
Moje řecká máma
Paměť je vzácný trezor na vzpomínky, tato kniha je jich plná. Zachycuje humorné, občas i nostalgické příběhy ze života jedné obyčejné rodiny ze Cvikova a očima malého kluka přibližuje atmosféru poválečné doby v pohraničním městečku od roku 1946. V chudé domácnosti s hejnem dětí vznikaly situace veselé i k pláči, situace mnohdy téměř neřešitelné, které ovšem maminka – Řekyně žijící v Čechách – zvládala statečně a s grácií den co den. Přes všechny problémy a bídu si těžkosti nepřipouštěla. Vždy našla řešení a učila tomu i svoje děti. Hlavně se snažila brát život s humorem. Každou hezkou chvilku považovala za zázrak. Moudře říkávala: „Kdo se nesměje, ten nežije,“ a celý život se řídila zásadou: „Budeme veselí, i kdyby na chleba nebylo.“
Ponořte se do četby jako do teplé vody, nechte se unášet jejím proudem a užívejte si dávno minulou pohodu dětských let, klukovských rošťáren a dobrodružství.
Povětroň
Povětroň je příběhem letce, který byl po havárii letadla dopraven do nemocnice. Nikdo, ani on sám, neví, kdo je, odkud a kam letěl a proč riskoval život v tak nepříznivém počasí. Na tyto otázky hledají odpověď tři osoby - milosrdná sestra, jasnovidec a básník. Vznikají tak tři příběhy, ale skutečnost zůstává neodhalena. Povětroň, Hordubal a Obyčejný život tvoří Čapkovu volnou trilogii, v níž se projevuje jeho humanismus, pochopení a soucit s obyčejným člověkem.
Vítej u nás, Metude
Kdo navrhl knížeti Rastislavovi, aby požádal papeže o zřízení velkomoravského biskupství? A kdo přesvědčil Rastislava, aby vyslal další poselstvo k byzantskému císaři? A kdo hned poznal a snažil se přesvědčit Konstantina, že hlaholice je moc složitá a měla by se zjednodušit? Odpovědí na všechny tyto otázky je jedno jméno: Soběbor řečený Soběk. Kluk z velkomoravského zapadákova kdesi u dnešní Líšně. Umí dělat píšťalky a taky na ně hrát. Ale učí se rychle i jiné věci. Nejdůležitější ovšem nejspíš je, že umí být, podobně jako Forrest Gump nebo stoletý stařík, ve správnou chvíli na správném místě.
Naděje umírá na podzim
Kdyby se dala vyčíslit hodnota člověka, kolik by stál? Píše se rok 1891 a mladičká Barbora Rákayová odchází od rodičů, sní o slávě, bohatství, a je ochotná udělat cokoli, jen aby se stala "někým". Dívka s netypicky růžovými vlasy byla předurčená k výjimečnosti, ale znenadání přivolá osudové prokletí, které sahá až do současnosti. Sára Richterová se až na prahu dospělosti seznamuje s rodinou, o jejíž existenci neměla ani tušení. Matka ji opustila a ona musí čelit tajemstvím z minulosti. Je dítětem znásilnění? A proč se její matka náhle vypařila? Tadeáš má jediný cíl: chce být jiný než jeho vrstevníci v cikánské komunitě. Když mu během maturitních zkoušek zazvoní mobil a někdo mu oznámí, že jeho otec umírá, začíná pro něj zcela jiný život. Po svém otci přebírá funkci cikánského "vajdy". Zrazují ho všichni - dokonce i jeho nejlepší kamarád Adam, který se rád nechává omámit vůní peněz. Jak Barbora, dívka z minulosti, ovlivňuje Sářin život, a proč naděje umírá na podzim? Dokud tohle kouzelné období trvá, není ještě nic ztraceno…
Na stiahnutie
7,45 €
Damián
Damián je krásný, inteligentní a neobyčejný mladý muž, navíc šťastně zamilovaný. Nezní to vůbec zle, že? Jeho život by mohl být naprosto ideální. Úspěšně pomáhá svým pacientům jako psychoterapeut. Ti ale vůbec netuší, že jeho vlastní svět není nic jiného, než bouře emocí a nevysvětlitelné utrpení.
Na stiahnutie
6,98 €